Asceho knižní koutek

Do tohoto fóra patří vše, co se nehodí jinam. Představujte a sdílejte své koníčky, záliby, pište vtipy i filozofická zamyšlení netýkající se přímo problematiky dětí. Zakázané jsou spamy a jakákoliv vulgární vyjádření.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 702
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2286 x
Oceněn: 2149 x

Asceho knižní koutek

Příspěvekod Asce » 12.3.2016 14:06:27

V tomto tématu bych chtěl laskavému čtenáři připomenout některé, doufám, že zajímavé knihy, či jej s nimi seznámit. Jde o tituly, které se mi dostaly do rukou, abych je posléze pozřel, avšak nikoliv ústy a dále ústrojím trávicím, ale očima a poté uchoval v mé paměťové databance, odkud je občas v myšlenkových pochodech použiji pro uspokojení své dušičky. Do výběru postupně zahrnu knihy ze všech možných žánrů, vždy však s nějakým vztahem k obsahové náplni Pedonie.

Obsah

Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 702
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2286 x
Oceněn: 2149 x

Kir Bulyčov a jeho Alenka Selezněvová

Příspěvekod Asce » 12.3.2016 14:11:45

Kir Bulyčov a jeho Alenka Selezněvová


Leonid nám ve svém skvělém díle prostřednictvím svých hrdinů sděluje mj. i toto:
v díle Kniha Filoména - otroci času, kapitola sedmnáctá, se píše:… Četli jsme to a viděli tisíckrát ve všech scifárnách – minulost se nesmí měnit. To věděla už Bulyčovova Alenka. Ty si nečetla Alenku neboli Alisu, Kláro?“
„Ne,“ podivila se oslovená.
„To vycházelo v Ohníčku. No jo, to jsi vlastně byla ještě dávno na houbách,“ usmál se.
„Já to znám! A já byl do ní zamilovanej jako malej!“ hlásil jsem vesele, „no jo, a kdyby přežil Václav, tak by možná ani Ohníček nevycházel,“ hrál jsem si na filozofa…
Pro dovysvětlení mladším čtenářům dodám, že Ohníček byl v dobách dávno minulých skvělý dětský časopis. V našem městě jsem neměl možnost jej kupovat. V dětských letech jsem často pobýval v jednom velkém městě v nemocnici a po propuštění z léčby ještě nějaký čas setrvával u tamní úžasné tetičky, a ta mi Ohníček pořizovala. Vždy koupila všechna čísla, která se aktuálně dala sehnat. Bohužel jsem ale nikdy žádný z příběhů neměl od začátku do konce. Alenka mě ale zaujala natolik, že jsem si ji zakoupil ve formě knih, které vyšly v době, kdy jsem byl již dospělý.

Nyní dobový citát o autorovi z přebalu knihy Alenka z planety Země:
Kir Bulyčov je pseudonym vášnivého sběratele starých přileb a vyznamenání, doktora historických věd Igora Vselovodoviče Možejka (narozen roku 1934 v Moskvě), světoznámého spisovatele. Jeho knížky už byly vydány v Bulharsku, Maďarsku, Německé demokratické republice, Německé spolkové republice, Rumunsku, Švédsku, USA a samozřejmě také v Československu. Svou první vědeckofantastickou povídku napsal Kir Bulyčov v roce 1966. Jmenovala se Děvčátko, kterému se nestane nic zlého. A tak vlastně poprvé spatřila světlo světa Alenka Selezněvová, hrdinka jednadvacátého století a hlavní postava kresleného filmu Tajemství třetí planety, přinejmenším stejně vynalézavá a podnikavá jako Alenka z Říše divů Lewise Carrolla. V knize Alenka z planety Země najdou čtenáři pasáže důvěrně známé z Ohníčku, ale i řadu dalších dobrodružství a veselých příhod, které Alenka prožije se svými kamarády na různých planetách naší Galaxie.
Kir Bulyčov
Obrázek

Abyste si udělali představu, jak Alenčiny příběhy vypadaly po stránce obsahové i estetické, přikládám několik fotografií přímo z knih. Fotografoval Asce, přímé odkazy jsou součástí obrazů.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 255
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 490 x
Oceněn: 912 x

Re: Kir Bulyčov a jeho Alenka Selezněvová

Příspěvekod Leonid » 12.3.2016 22:21:15

Jééé..... síla vzpomínek...... Samozřejmě, že každý, kdo není úplně hloupý, musel pochopit, že Karel z knihy o Filoméně je moje Alter ego. A k té zamilovanosti do Alisy (Alenky) se hrdě přiznávám. Jistě k tomu přispěly i hezké ilustrace. Já tedy znám jenom verzi z Ohníčku. Asi navštívím antikvariát... Ale pokud se Alenka shání stejně špatně jako Martinka... :(
Mimo jiné. Četl jsem v literatuře zmínku, že v SSSR měla zamilovanost chlapců do filmové Alisy charakter epidemie. :D
Uživatelský avatar
Gabriel Svoboda
Uživatel
Příspěvky: 103
Registrován: 2.1.2016 18:41:28
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 12
Děkoval: 410 x
Oceněn: 192 x

Re: Kir Bulyčov a jeho Alenka Selezněvová

Příspěvekod Gabriel Svoboda » 9.4.2016 14:25:01

Leonid píše:Četl jsem v literatuře zmínku, že v SSSR měla zamilovanost chlapců do filmové Alisy charakter epidemie. :D


Jééé, to máte říct hned, že Alisa = Gosťa iz buduščego. :) To se pak sovětským chlapcům vůbec nedivím. :)
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 702
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2286 x
Oceněn: 2149 x

Slabost Victorie Bergmanové

Příspěvekod Asce » 15.7.2016 12:34:47

Erik Axl Sund: Vraní dívka


„Vraní dívka“, první díl z detektivní trilogie „Slabost Victorie Bergmanové“, je psaná jako typický severský thriller, do hloubky psychiky, s osobním zaujetím jak vyšetřovatelů, tak těch „zlých“. Výborné dílo s doporučením.

Obrázek
Odkaz a zdroj: Internetové knihkupectví bux.cz, Vraní dívka

Anotace
Jak velkému utrpení dokáže člověk čelit nebo vystavit jiné, než sám přestane být lidskou bytostí a změní se v netvora? Jak může zklamání ovlivnit duši, osud, život?
Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová léčí dva klienty s příznaky mnohočetné poruchy osobnosti, dětského vojáka ze Sierry Leone a ženu s hlubokými traumaty z minulosti. Nikdo jim nenaslouchá. Kromě Sofie…
Komisařka Jeanette Kihlbergová vyšetřuje případ mrtvého chlapce, jehož tělo nese známky mučení. Nikdo ho nepostrádá. Kromě Jeanette… Temný severský psychothriller jen pro silné povahy.

Čtenářská recenze
Autorem recenze je Bohdan BoboKing Volejníček

Lidé sepisují knihy z různých důvodů. Někdy je to touha se zviditelnit, jindy nechat něco důležitého dalším generacím, a jindy … naštvanost na společnost a špatná nálada. A to byl ten důvod, proč vznikla kniha „Vraní dívka“, za níž stojí švédská dvojice hudebníků Jerker Eriksson (1974) a Hakan Axlander Sundquist (1965), čili pseudonym Erik Axl Sund.

Jak v rozhovoru řekli: „Švédsko se tváří, jak moc je důležité. Přitom je to zapadákov poblíž severního pólu, navíc s naprosto nezaslouženě dobrou pověstí. Chceme tenhle klam uvést na pravou míru.“ Výsledkem jejich uvádění na pravou míru je román, který nakladatel oštítkoval nálepkou „Jen pro silné povahy“. Vedl ho k tomu obsah knihy, který se zabývá zločiny, které netolerují téměř ani zločinecké vrstvy – pedofilií, sexuálními zločiny na dětech či násilím páchaným na dětech fyzicky či duševně.

Vše začíná nálezem mrtvoly chlapce pohozené v pytli v jednom stockholmském parku. Jeho částečně už mumifikované tělo nese stopy neskutečně brutálního mučení. Za chvíli se najde obdobný hrůzný nález. Policie je zděšená, stejně jako společnost. Ale neexistují téměř žádné stopy a už po běžném ohledání těl je jasné, že se jedná o neidentifikovatelné dítě z třetího světa, jakých se po Švédsku poflakují tisíce. Takže najednou to není až tak prioritní případ.

Komisařka Kihlbergová nechce hodit flintu do žita, přestože nadřízení chtějí celý případ odložit jako nevyřešený. V tom čase se ale podaří odhalit síť pedofilů, z nichž někteří se dostanou do péče Sofie Zetterlundové, specialistky na psychoterapii lidí spojených s pedofilií či násilím na dětech. Ona se tak dostane k informacím, které by mohly pomoct i komisařce Kihlbergové. A tak vzniká spolupráce jako z podnázvu - vraždy a psychoterapie.

Těžko určit, na kolik je heslo JEN PRO SILNÉ POVAHY reálné, a na kolik je to výborný marketingový tah. Ale jak říkají autoři: „ Realita je mnohem horší…“ Kniha je svou podstatou skutečně děsivá. Ale ani ne tak krvavými popisy, které tam samozřejmě jsou a místy skutečně svou chladností děsí ( …ve stínu chatrče jsem právě odřezával jedné holčičce uši…, …vím dobře, jak zapáchá otcův rozkrok…, …jeho lebku rozmlátili kladivem na kousíčky…), přesto to děsivé vychází spíše z obludné logiky a uvažování sadistických pedofilů, kteří svoje činy vidí naprosto v souladu s řádem přírody.

A možná ještě více děsí, s jakou lehkostí se všechny tyto ohavnosti mohou dít a bohužel dějí každodenně všude po světě. Stačí pěkný úsměv, trocha ochoty pomoci brečícímu dítěti… Kdo by v tom viděl něco špatného. A k tomu napomáhá styl vyprávění, který se skládá z různých směrů a časů, aby tak ukázal pravou devastaci lidské bytosti zneužívané od dětství těmi nejbližšími.

Asceho drobné poznámky

Pokud pomineme různé tvary slovesa „býti“, spojky typu „a“, „ale“, apod., tak jen s trochou nadsázky můžeme konstatovat, že dalším slovem v pořadí frekventovanosti je „pedofil“. Různé činy jsou v knize jen nastíněny, takže kdo hledá něco jako drsnou Filoménku (Kniha Filoména - otroci času), bude jistě zklamán. Úryvky citované čtenářem Volejníčkem výše jsou svojí konkretizací spíše výjimkou a ani ty nejsou dále probírány do dalších detailů. I tak má čtenář hodně o čem přemýšlet.

Musíme překousnout, že my jsme v knize ti zlí. Je psána pohledem lidí s „normální“ sexuální preferencí, kteří neuznávají to, že i pedofilie může být přínosná. Vidí jen ty stránky naší úchylky, které jsou v rozporu s morálkou soudobé západní společnosti či u některých jedinců dokonce spojené s brutalitou. Sadismus a jiné formy násilí nejsou pochopitelně nijak svázány s pedofilií, jsou ve společnosti rozprostřeny bez ohledu na sexuální orientaci. Že i my, pedofilové v pravém slova smyslu, násilí, zejména pak na dětech, také odsuzujeme, to se v knize nedočtete. Prostě autoři sklouzli ke zjednodušenému schématu – pedofil = sadista. Ono se to tak lépe prodává. A tak nás v knize reprezentují týpkové, které bych se opravdu bál potkat na ulici a jen doufám, že nejsou našimi soukmenovci na Pedonii…

Za hluboké zamyšlení stojí ovšem i poslední odstavec v recenzi čtenáře Volejníčka. Na rozdíl od toho, čím je zděšen on, tak já jsem zděšen právě jím. Pan Volejníček a jemu podobní sice neuřezávají holčičkám uši jako náš spoluobčan, bývalý dětský voják ze Sierra Leone, oni "uřezávají" lásku k dětem obecně. Dítě bude za chvíli objekt, kterého se bude muset "slušný" občan bát...

Knihu jsem četl jako propracovanou detektivku a velmi mě zaujala. Už se těším, až budu mít čas na další díl. Rozhodně ji doporučuji těm z nás, kteří se zajímají o akční krimi.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 702
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2286 x
Oceněn: 2149 x

Slabost Victorie Bergmanové

Příspěvekod Asce » 13.8.2016 13:27:56

Slabost Victorie Bergmanové – II. a III. díl temné trilogie


Pokračování a závěr švédského bestsellerového thrilleru Vraní dívka (trilogie Slabost Victorie Bergmanové).

Obrázek
Odkaz a zdroj: Internetové knihkupectví bux.cz, Hladový oheň


Anotace II. dílu Hladový oheň

Kriminální komisařka Jeanette Kihlbergová neustává v pátrání po tom, kdo bizarním a zároveň drastickým způsobem zabíjí přistěhovalecké chlapce. Náhle však dojde k brutální rituální vraždě úspěšného obchodníka. Mnohé okolnosti ukazují na to, že jde o pomstu. Ale za co? Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová, která se mezitím stala Jeanettinou partnerkou, neoficiálně sestavuje profil pachatele. Zároveň se snaží najít cestu ke svému skutečnému já, které ji fascinuje i děsí. Stopy vyšetřovaných zločinů a minulosti Victorie Bergmanové vedou k elitní internátní škole, do Dánska i na mrazivý sever – šokující, nečekané rozuzlení se začíná rýsovat…

Čtenářská recenze dílu Hladový oheň
Autorem recenze je Eva Šamánková
Poněkud zkrátil Asce


Pachatelé a oběti. Pachatel ničí, ubližuje a bere. Oběť proti vůli dává, ztrácí a trpí. Nepředstavitelně. Odpustit možná někdy jde, ale zapomenout nikdy. Nutkavá potřeba, která jako hladový oheň spaluje bolavé nitro a nutí konat, se nazývá pomsta.

Většina hodnotících názorů má jedno společné – znechucení. Pro některé čtenáře i nečtenáře je to především kvůli samotnému tématu a několika drastickým scénám, pro ostatní čtenáře pak díky brilantnímu stylu – hluboké sondě do duše zneužívané oběti, z níž mrazí. České vydání proto dostalo raději na přebal varování v podobě červeného pásku s označením „Jen pro silné povahy“.

Ví, že dokáže-li odpustit, dostane se jí vysvobození, jí samotné i těm, kterým bude odpuštěno. Po mnoho let se snažila zapomenout, ale nikdy se jí to nepodařilo. Ona sama to nevidí, ale její pomsta je řetězová reakce.

Případ zavražděných a zmučených chlapců bez identity, na němž Jeanette pracovala, nařídilo vedení policie uložit k ledu. Přesto, ona ani její kolega Hurtig, se s tím nehodlají smířit a pátrají na vlastní pěst dál. K tomu jim brzy přibyde další práce - zvlášť brutální vražda známého obchodníka. Čím více kriminalisté pátrají, tím více narůstá obludné klubko otázek, aktérů i dalších obětí…

"Je tady ze dvou důvodů – studium a rekreace. Skutečné důvody jsou také dva. Izolace a disciplína. On tomu říká rekreace. Ale má být izolovaná. Být stranou od ostatních a být disciplinovaná. Držet se v mezích. Domácí práce a studium. Uklízet, vařit a studovat. Pracuje u prasat. A pro ty svině, co ji pravidelně navštěvují v jejím pokoji."

V tomto díle ubylo možná o několik procent fyzických morbidností, ale jednoznačně přibylo těch duševních. Do tématu pedofilie řežou autoři ještě ostřejším skalpelem a ještě hlouběji. Psychiku zneužívané oběti ukazují v celé destruktivní podobě. Zlo a násilí nejde vymazat z paměti, jen na čas potlačit, ale jednoho dne se všechno vyřine ven. A pak, možná, zbývá už jen pomsta…

Co víc dodat? Napínavý, temný, depresivní a výborný thriller.

Obrázek
Odkaz a zdroj: Internetové knihkupectví bux.cz, Pýthiiny rady


Anotace závěrečného III. dílu Pýthiiny rady

Závěrečný díl temného psychothrilleru Slabost Victorie Bergmanové. Victoria podrobí samu sebe terapii a snaží se scelit svoje rozštěpené nitro. Zbývá už jen sedmá, nejsilnější z jejích podosobností. Záhadná Madeleine i nadále s úspěchem uniká kriminální komisařce Jeanette Kihlbergové. Ta za pomoci Sofie podniká hon na muže, který nenávratně zničil život nejen Victorii, ale i její dceři. Stopa vede k tajnému spolku pedofilů Sihtunum, k obskurní náboženské sektě a do ukrajinského Babího Jaru, na jedno z nejpříšernějších popravišť nacistů. A mstitelka opět bere právo do vlastních rukou…

Čtenářská recenze dílu Pýthiiny rady
Autorem recenze je Eva Šamánková
Poněkud zkrátil Asce


Zneužívané děti, zrůdné vraždy, vyléčitelná traumata, sonda do narušené mysli, lesbická láska, temná minulost, tajemství… To je trilogie Vraní dívka - netypický thriller od dvou výrazně osobitých švédských spisovatelů…

Trilogie Slabost Victorie Bergmanové konečně došla ke svému cíli. První díl, který u nás vyšel v loňském roce, dostal na přebal červenou pásku s varováním jen pro silné povahy. Ačkoli zbylé dva díly - Hladový oheň a Pýthiiny rady - už toto doporučení nemají (červená páska ale zůstala), nejsou o nic méně děsivými. Švédská autorská dvojice Erik Axl Sund poslala do světa zajímavý a velmi temný příběh dotýkající se těch nejnechutnějších témat společnosti. Věcí, o nichž se nikomu nechce hovořit, jsou jistým tabu, ale přesto to nic nemění na tom, že bohužel okolo nás existují.

„Neber mi nenávist. Ta jediná mi zbývá.“

Výrazně osobitý vypravěčský styl autorské dvojice drží čtenáře v napětí i velké nevědomosti, a nutno říct, že každý díl série je zcela odlišný. Ač to často vypadá, že děj dostal jasný směr, kterým se bude ubírat, opak je pravdou. Nitky příběhu jsou natolik spletité, že se nečekaně vydávají směry, jež by vás nenapadly ani ve snu. A přece to celé drží pohromadě, někdy sice trochu silou vůle, ale drží. Příběh plný pedofilie, mrtvých těl, nenávisti a pomsty se skládá postupně, a to, co mu dodává nejvíce na mrazivosti, je výrazně hluboká psychologická sonda do traumatizovaných myslí postav.

„Pomsta je jako dort: nemůžete ho sníst a zároveň si ho nechat. Když je pomsta vykonána, je třeba jít dál s nepříjemným vědomím, že nyní je třeba jinak bezvýznamnému životu vytvořit nový význam.“

Závěrečný díl nazvaný Pýthiiny rady je zřejmě nejslabším kouskem celé trilogie. Alespoň tedy jeho první polovina. Ale možná má jen symbolizovat jisté „ticho před bouří“, protože ve druhé polovině tempo zrychluje, objevují se nová odhalení a z finálního rozuzlení se místy zvedá žaludek. Ovšem vnímáno jako celek jsou Pýthiiny rady velmi zdařilým vyústěním v předešlých dílech načrtnutého propletence. Autoři zůstali věrni svému stylu! Přinesli překvapivé odpovědi, a přece si kousek nechali pro sebe. Ovšem s tím, jak celý příběh vystavěli, jakým způsobem ho posouvali, jak mlžili a čtenáře několikrát naprosto převezli, by se to snad ani jinak nehodilo.

Velmi mrazivý a netypicky podaný příběh.

Asceho drobné poznámky k celé trilogii

V recenzovaných knihách se často vyšetřovatelům dělá z jejich práce nevolno. Upřímně řečeno, v některých situacích se jim ani nedivím. Ohledávat mrtvolky dětí v nejrůznějším stupni rozkladu, to opravdu může zatřást i velmi otrlou osobou… Ovšem našim vyšetřovatelům i jejich kolegům se dělá špatně i při prohlížení dětské pornografie, která nemá násilné motivy. Když se zkušená hlavní hrdinka komisařka Kihlbergová z titulu identifikace osob musí dívat na videa s DP natočená podezřelými, první, co jí její mladý kolega z příslušného oddělení radí, je to, kde najde toaletu, aby se mohla vyzvracet. Tohle prostě nechápu. Nikoliv, že bych neporozuměl psanému textu. Prostě si vnitřně neumím naasociovat takový pocit. Již dříve jsem psal, že pokud v nějakém díle narazím na nelogičnost, pak ji prostě v zájmu příběhu ignoruji. Mám požitek z příběhu a danou věc zkrátka beru tak, jak je popsána, byť by se tak stát nemohla. Ostatně například u sci-fi či fantasy literatury by to ani jinak nešlo – musel bych prakticky všechna díla během četby odložit či ignorovat rovnou. Ovšem v případě této trilogie ani tak nejde o nesmyslná zařízení, překračování rychlosti světla, ignoranci setrvačnosti, či co já vím jaké porušování fundamentálních přírodních zákonů, ale o duševno. Konkrétní pocit je podán tak, že by měl být konkrétním pocitem běžného člověka a kdo takový nesdílí, měl by být považován za špatného. Není to přímo takto vysloveno, ale přesto je to zřetelně z textů cítit. Přijde mi to jako dovedně podaná manipulace. Nebo jsem opravdu tak divný? Vždy jsem měl za to, že dospělí muži netouží po dívenkách jen proto, že mají pocit, že s dospělou si užijí více zábavy a navíc to není trestné. Pokud z nějakého zásadního důvodu žádnou dospělou ženu po ruce nemají a navíc dokáží překonat strach z trestu, zaměří svou pozornost na dítě. A proto, že většinu trestných činů sexuálního typu na dětech páchají právě normálně orientovaní muži.

Knihy jsem doslova hltal. Děj mě velmi zaujal, byť vyústění celého příběhu, čili závěr knihy Pýthiiny rady, mě opravdu naštval. Smutné konstatování, když přečtete tři knihy… Konec mi prostě přišel takový nějaký uchvátaný. Nelogický. Z poslední knihy doslova čišelo, jak se autoři, byť za cenu dějové ekvilibristiky, snažili očistit jednu z hlavních hrdinek – nejspíš se sami, tak jak ji postupně tvořili, do ní zamilovali…

Kdybych nevěděl, že autory trilogie jsou dva muži, nejspíš bych si myslel, že ji psal kolektiv feministek. Muži, kteří se v knize vyskytují, jsou, až na vzácné výjimky jako je soudní lékař, vykresleni jako sadisté či alespoň kariéristé, potlačující postup svých kolegyň žen, anebo naopak zase jako nesamostatná individua… Dílo také do podvědomí čtenáře vysílá informaci, že rodina je velmi riziková a dítě ohrožující instituce. „Naštěstí“ i institucionální výchova to schytává na plné čáře… U rodiny je to tím, že v ní plně dominují sadističtí muži - a ženy, aby neztratily luxus, zavírají před vším oči. U instituce je to zase tím, že jí vedou buď sadističtí muži, anebo ženy, které nechtějí přijít o luxus plynoucí z vedoucího místa… Hm… Tak nějak nevím, jsem na rozpacích. Zlo, kam se člověk podívá, a nějaké východisko dílo nenabízí…

Celá trilogie je značně propracovaná – a dlužno dodat, že velmi komplikovaná. Čtenáři se sotva průměrným IQ bych jí nejspíš moc nedoporučil. Přeci jen musíte mít i určité znalosti a být bystřejší. Zkrátka to není detektivka ve stylu: „Vrahem je zahradník…“
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 702
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2286 x
Oceněn: 2149 x

Asceho knižní koutek

Příspěvekod Asce » 29.8.2016 15:09:27

Húrinovy děti

Dnes bych se s vámi, drazí přátelé, rád podělil o zajímavou knihu z pera velmi vzdělaného a inteligentního autora. Jak „vidoucí“ pochopí z dalších citátů i mých vlastních poznámek, mám k této knize zvláštní, přímo osobitý vztah.

Obrázek
Odkaz a zdroj: Internetové knihkupectví bux.cz, Húrinovy děti


Představme si nejprve autora

John Ronald Reuel Tolkien (3. ledna 1892 – 2. září 1973) byl anglický spisovatel, filolog a univerzitní profesor, nejznámější jako autor Hobita a Pána prstenů. Působil na univerzitě v Oxfordu coby profesor staré angličtiny, anglického jazyka a literatury. Spolu s nejbližším přítelem C. S. Lewisem (autor Alenky v říši divů) byl členem literárního diskusního klubu Inklings („Tušitelé“). Za své celoživotní dílo obdržel roku 1972 od královny Alžběty II. Řád britského impéria.

Kromě Hobita, Pána prstenů, vědeckých pojednání a překladů zahrnuje Tolkienovo dílo množství textů z pozůstalosti o historii fiktivního světa Středozemě, v níž se Hobit a Pán prstenů odehrávají. Část z nich pod názvem Silmarillion uspořádal a vydal autorův syn Christopher. Tolkien pro všechny tyto příběhy používal slovo „legendárium“. Mnohá Tolkienova díla jsou pohádky a příběhy původně vyprávěné jeho dětem. Pro neutuchající popularitu a vliv je Tolkien často považován za nejdůležitějšího z otců žánru moderní hrdinské fantasy.

Anotace

Húrinovy děti jsou tragickou pověstí o prokletí a zkáze rodu velkého lidského bojovníka z konce prvního věku Středozemě. Po Hobitovi a Pánu prstenů jsou třetím Tolkienovým příběhem z fantastické Středozemě. Profesor Tolkien knihu za svého života pouze rozepsal, i když pracovat na ní začal dokonce už v pětadvaceti letech. Avšak z otcových poznámek sestavil Húrinovy děti do finální podoby jeho syn Christopher. Práce na Húrinových dětech mu ovšem také trvala převelice dlouho - celých třicet let. Příběh, považovaný za nejtragičtější z celé Tolkienovské mytologie, byl inspirován severskou ságou o Sigurdovi drakobijci a pověstí O Kullervovi z finské Kalevaly. Odehrává se ke konci bájného prvního věku historie světa, kdy elfové podporovaní částí lidí již prohrávají svou dlouhou válku se zlomocným pánem Středozemě Morgothem - kdysi jedním z mocných duchů, kteří se podíleli na utváření světa, který však z pýchy a touhy po moci propadl zlu. V poslední velké bitvě, v níž padlo několik elfských a lidských království, byl statečný lidský náčelník Húrin zajat Morgothem. Protože se před ním odmítl pokořit, Morgoth vynesl nad jeho rodinou kletbu: "Na všechny, které miluješ, má myšlenka dolehne jako mrak Sudby a přivede je do tmy a zoufalství. Kamkoli půjdou, vyvstane zlo. Kdykoli promluví, jejich slova poskytnou špatnou radu. Cokoli učiní, obrátí se proti nim. Zemřou bez naděje, proklínajíce život i smrt." Děj knihy líčí dlouhý zápas Húrinova syna Túrina s prokletím. Túrin se stane velkým bojovníkem proti Morgothovým přisluhovačům, omylem však zabije nejlepšího přítele a pak svou radou způsobí zkázu jedné elfské říše. Zdrcen se pokusí začít znovu jinde a pod jiným jménem. Zdá se, že konečně unikl, a dokonce se šťastně ožení. Potom však do země vstoupí Morgothův nejnebezpečnější sluha, drak Glaurung. Túrin se s ním utká a zabije ho. V okamžiku triumfu se však dozvídá, že nejtěžšího zločinu se dopustil proti své sestře, kterou neznal. Morgothova kletba se naplní a příběh Húrinových dětí končí…

Asceho přiblížení děje

V těžkém období krátce po porážce lidských rodů v Páté bitvě beleriandských válek („Bitva nespočetných slz“), kdy byla velká část jejich vlasti obsazena, přišla na svět překrásná princezna Nienor. Byla dcerou krále Húrina, pána Dor-lóminu, a jeho manželky Morwen. Měla staršího bratra Túrina a starší sestru Urwen, která ale zemřela ještě dříve, než se Nienor narodila.

Nienor svého otce nikdy nepoznala, protože ještě před jejím narozením byl zajat Morgothem a odvlečen. Morgothova kletba pak vedla osudy celé Húrinovy rodiny tragickými cestami.

Túrin odešel ještě před narozením Nienor do opatrování ke králi Thingolovi do Doriathu. Morwen se však jako těhotná a později s malým dítětem bála absolvovat nebezpečnou cestu do Doriathu, přestože ji král Thingol také zval, a tak Nienor vyrůstala dvacet let v Dor-lóminu.

Teprve když se díky statečnosti pověstného nargothrondského kapitána Mormegila staly cesty načas bezpečnějšími, vydaly se obě ženy do Doriathu, kde však zjistily, že Túrin odešel. Zaslechly ale zvěst o tom, že Mormegil není nikdo jiný, než Nienořin bratr Túrin vystupující pod novým jménem - a tak se přes varování vydaly v doprovodu družiny elfů do Nargothrondu.

Mezitím byl ale Nargothrond vyrabován drakem Glaurungem, a když se družina přiblížila, zvedl se z řeky Narog ohromný oblak páry způsobený drakem, takže se členové družiny navzájem ztratili. Nienor zůstala na kopci Amon Ethir, kde se nečekaně střetla se samotným Glaurungem. Drak ji pak zaklel, takže ztratila veškerou svou paměť, znalost řeči i vědomí, kým je. Elfové ji pak sice našli a vedli zpět do Doriathu, byli však zaskočeni bouří a náhle přepadeni skřety. Nienor v děsu uprchla do lesů, strhala ze sebe oblečení a utíkala nahá, až omdlela vyčerpáním, shodou okolností zrovna na mohyle elfské princezny Finduilas z Nargothrondu, která tragicky zahynula a kterou Túrin miloval.

Na mohyle Nienor našel Túrin, protože se na hrob své milé často vracíval. Nalezení neznámé krásné dívky považoval za znamení. V té době se rozhodl začít žít nový život, který by mu dal zapomenout na minulé útrapy, dal si jméno Turambar a usídlil se mezi lidem Haladin z Brethilu. Turambar (Túrin) vzal dívku do opatrování a dal jí jméno Níniel. Dívka v něm našla útěchu - jak řečeno výše, zakletím ztratila paměť, takže nevěděla, že ten, kdo se o ni stará, by mohl být jejím bratrem. Místní náčelník a léčitel Brandir ji uzdravil na těle, takže se postupně opět naučila mluvit, ale její vzpomínky se jí nevrátily. To už Níniel Turambara milovala. Brandir ji od vztahu s Turambarem zrazoval, neboť jednak ji sám miloval a jednak díky svým schopnostem vytušil, že vztah Níniel a Turambara nevěstí nic dobrého. Přesto se Níniel a Turambar vzali a počali dítě.

Tehdy vyšel drak Glaurung opět do volné krajiny a zamířil k Brethilu. Túrin vymyslel plán, jak jej zabít, a to se mu skutečně podařilo. Zatímco ale drak ležel umírající, Túrin upadl do bezvědomí, omámen jeho jedovatou krví. Nienor za ním přispěchala, aby ho ošetřila, ale tehdy na ni Glaurung promluvil, sňal z ní své zakletí a vrátil jí paměť. Nienor si uvědomila, že se provdala za svého vlastního bratra, a dračími slovy uvedena v zoufalství ukončila svůj život skokem do rokle. Túrin, který se pak dozvěděl, co se stalo, ukončil svůj život vlastním mečem.

Elfové z Doriathu pak oběma sourozencům vztyčili náhrobní kámen, u kterého se později po letech setkali jejich rodiče, Húrin a Morwen. Morwen toho dne zemřela a byla pohřbena na tomtéž místě. Tato mohyla zůstala zachována i po zničení celého Beleriandu.

Obrázek
Túrin (Turambar) a Nienor (Níniel) v lese Brethilu
Autor: Matěj Čadil
Technika: pastelky


Asceho drobné poznámky

Temné kouzlo nakonec vyčerpalo svou moc. Tisíce tisíců lidí díky nim nalezlo svou krutou smrt. A zemřelo také mnoho lásky. Túrinův odkaz chápu tak, že zlu je třeba se postavit – vždy a za jakýchkoliv okolností. I kdyby se proti tomu spikly všechny živly světa a i kdyby ono zlo nešetřilo podlými kletbami. Túrin je vítěz nad drakem Glaurungem, ale jeho rukou padl i samotný Morgoth - temný nepřítel světa. Alespoň prostřednictvím tohoto článečku tak já, Asce, vzdávám Túrinovi svoji úctu. Sláva na výsostech tobě, bratře v meči!

Je zřejmé, že závěr příběhu pojal následovník pana profesora Tolkiena v klasickém „normálovém“ stylu. Podle mého názoru sice mravokárně, avšak spíše myslím, že mimo realitu. Chápu, že nečekané zjištění mladé ženy, že miluje a dokonce čeká dítě se svým bratrem, nemusí být zrovna příjemné. Ovšem při vědomí toho, co jsou vše ženy schopny udělat pro svoji lásku – klidně i zapudit svého potomka, mi ta sebevražda přijde přehnaná. Je pravda, ostatně jak na Pedonii na několika místech diskutujeme, že proti sourozeneckému incestu působí tzv. Westermarckův efekt, ale ten funguje na podvědomé úrovni – tedy Túrin a Nienor by se do sebe vůbec neměli zamilovat. Když se tak již stalo, pak láska měla jasně překonat i zmíněnou komplikaci. Také společensky by se to dalo ustát – vítězi nad temnotou by jistě komunita nějaký ten ústupek učinila a navíc o svém sourozeneckém vztahu neměli oba mladí lidé do poslední chvíle ani potuchy, což by určitě akceptaci jejich vztahu veřejností též významně přispělo. Aniž se zapletu s Římským císařem Caligulou, který měl své sestry také velmi rád, ba dokonce s jednou z nich chystal i svatbu, tak jen připomenu třeba celou Ptolemaiovskou dynastii Egyptských faraonů, pro které byla sestra samozřejmou manželkou, a to z důvodu neředění božské krve. Jak vidno, když se chce…

Je škoda, že filmový průmysl začal Tolkienova díla zpracovávat, a tím zpřístupňovat nejširší veřejnosti, jaksi odzadu. Trilogie Pán prstenů je posledním svědectvím o Středozemi. O něco dříve se odehrává děj Hobita, ale jak to vše vlastně začalo, to je prakticky ignorováno. Hm, smutné…

A lehounká hříčka na závěr:
"My high esteem belongs to Laodika Thea, princess of Pontus! Well, except for the ending ... Yes, infidelity is harmful..."
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 702
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2286 x
Oceněn: 2149 x

Asceho knižní koutek

Příspěvekod Asce » 27.11.2016 15:25:39

Z Asceho knihovničky…
Nic Kelman: Holky

Obrázek

Nakladatel: Odeon
Edice: Světová knihovna
Jazyk: česky
Pořadí vydání / rok: 1. / 2005
Počet stran: 160

Nejprve pár slov o autorovi této „poněkud nevšední“ knihy:

Ty následující řádky, které jsou závislé na letopočtu, prosím vztahujte k roku 2005. Zejména bych našince v této souvislosti upozornil na poslední větu následujícího odstavce.

Nic Kelman se narodil roku 1971 v New Yorku, část svého mládí strávil ve Velké Británii a posléze se vrátil do Spojených států. Studoval na Massachusetts Institute of Technology, což pro Asceho značí, že si vůči němu připadá jako duševní žebrák – zkrátka MIT je natolik věhlasná instituce, že Ascemu jen při jejím vyslovení nabíhá husí kůže. Dále autor studoval tvůrčí psaní na Brown University. Svůj debutový román Holky napsal původně jako diplomovou práci. Po univerzitě se několik let věnoval nezávislému filmu. V současnosti pracuje na druhém románu, ale také fotografuje. Jeho texty byly otištěny v různých periodikách. Jak uvádí záložka amerického vydání knihy, Nic Kelman žije v NY, a to s třináctiletou přítelkyní a psem.

Oficiální anotace

Ne všichni muži jsou prasata. Ale někteří ano, a ti bohatí, úspěšní a přitažliví jsou nejobludnější ze všech…

Protagonisty Kelmanovy kontroverzní prózy jsou bohatí byznysmeni se slabostí pro lolitky. Naštěstí netrpí nouzí: těch nevinně vyhlížejících striptérek, prostitutek, děvčátek v klubech, všelijakých nymfiček či dcerušek kamarádů je opravdu dostatek. A nezajímavý postarší chlápek s počínající pleší se vždycky stane idolem dívek v baru, když vyjde najevo, že pojištění jeho bouráku přijde na víc než školné na prestižní univerzitě.

Román odhaluje nejniternější mužské touhy, vyslovuje přání lidí, kteří už v životě mají něco za sebou, ale zoufale se snaží vrátit na začátek, aby bez závazků a naplno mohli milovat. Jde o neúprosnou knihu z neúprosného mužského světa. Jako odlehčující, ale i znepokojující "zprávy" prolínají textem střípky z Homérovy Íliady a Odyssey, v nichž autor hledá a nachází pozoruhodné paralely s dneškem. Drsný a cynický, pro mnohé sexistický a šovinistický debut funguje znamenitě: tuhle knížku budou manželé před svými ženami schovávat…

Ukázka z textu

Ale když už konečně jsi v jejím pokoji, v pokoji s plakátem jakéhosi obskurního nezávislého filmu a s plyšovou koalou na posteli, v pokoji s obrázkem její matky a sourozenců na stole, v pokoji se starým počítačem jejích rodičů, začneš uvažovat, že by ses vypařil, připadáš si divně, jako bys sem nepatřil, jako bys tu neměl být, jako by ses měl stydět, že jsi tady. Začneš si říkat, že jsi třeba udělal chybu, že tohle je nedůstojné. Ale pak si jediným hladkým, nacvičeným pohybem přetáhne šaty přes hlavu, odhalí ňadra, která vypadají, jako by se snažila vyskočit ze svého zajetí, ve spodním prádle přejde k tobě a stoupne si na špičky a vrazí ti jazyk do pusy a přitom ti začne rozepínat pásek a ty na všechno zapomeneš. A možná, jen možná, má pod kalhotkami vytetovaného červeného medvídka z profilu, který kráčí po zadních nohou. A možná, jen možná, ti ho na něj vyhoní, protože vidí, jak tě rajcuje. A pak možná sebere trochu tvého semene rukou a s pohledem upřeným na tebe je olíže z konečků prstů. Už je to celá léta od té doby, co tvá žena - tvá úžasná, chápající žena - něco takového udělala.

Asceho drobné poznámky

Nejprve bych citoval ze zajímavého doslovu českého vydání od Richarda Olehly:

Při četbě knihy budou jistě muži i ženy reagovat rozdílně, ačkoliv pocity a někdy i skutky v knize popsané jsou pro většinu společnosti denním chlebem. Muži budou mít pocit, že jim Kelman promluvil z duše, ženy v Holkách zase spatří potvrzení klišé, které tak rády opakují při každé příležitosti: že chlapi jsou sexisté bez morálních zábran a že takové chování vůči starším ženám (rozuměj – jim samotným) není fér. Není tento rozdíl nejlepším potvrzením toho, že muži a ženy jsou dva živočišné druhy, které spolu mohou koexistovat, ale nikdy si nebudou rovny?

První, co si musíme uvědomit, je to, že autor musel dívky posadit do jakž takž společensky únosného věku 15 až 16 let, aby mu dílo jaksi vůbec vyšlo. Ne, že by popisované dívky nemohly být zrovna tak staré i v reálu, to jistě ano, ale myslím, že až na výjimky, vlastně píše o dívkách ve věku své přítelkyně – tedy třináctiletých.

V knize je obsaženo několik příběhů vesměs úspěšných mužů. Některé se podobají těm, které jsem sám prožil, byť s různými odchylkami – ty ale nepovažuji za podstatné. Například v jednom příběhu 16letá dcera rodinných přátel Casandra vezme rtěnku své dvacetileté sokyně a napíše jí hlavnímu hrdinovi milostný vzkaz na zrcadlo v koupelně jejich apartmánu. Moje 16letá přítelkyně Eva „zapomněla“ v našem obývacím pokoji několik mých minipsaníček, které jsme si zanechávali na dohodnutém tajném místě. Casandřina sokyně si nechala namluvit, že ve své pozdně večerní alkoholové „únavě“ napsala ten vzkaz sama. Moje žena si nechala namluvit, že dotyčná psaníčka mým písmem psal Evě nějaký mládenec… Proč to ty holky dělají, když ví, že ten vztah prostě nesmí prasknout? Inu, toto si samozřejmě uvědomují, ale současně mají neskutečné nutkání své dospělé sokyni říci: „Jsem lepší než ty!“
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 702
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2286 x
Oceněn: 2149 x

Tady je svět ještě v pořádku

Příspěvekod Asce » 7.2.2017 22:17:38

Na tomto místě bych vás chtěl seznámit s dětskou knihou starou 55 let.

Přestože byla velice drahá, moji rodiče mi ji koupili do nemocnice, kde jsem mezi šestým a sedmým rokem svého života strávil více než deset měsíců. Poté mne kniha provázela při dalším několikaměsíčním domácím doléčení - zde jsem z ní také předčítal své nerozlučné mladé přítelkyni Alence. Samozřejmě jsme spolu o mnoha věcech z knihy diskutovali… a bylo nám moc krásně…

Následně knihou listovalo mnoho dalších dětí, až nakonec po mnohých letech i ty mé vlastní. To víte, kniha tím pádem nějaký ten šrám utržila, proto prosím omluvte kvalitu nasnímaných obrazů.

V knize je vše podáno, již vzhledem k tehdejšímu režimu, optimisticky a vyškatulkovaně – zejména milí příbuzní v kravatách vypadají poněkud nerealisticky. Avšak celkovým dojmem kniha působí skutečně tak, jak jsem sám plno situací prožíval a věcí viděl. I když ne vždy a všude. Například některé zboží nebylo běžně k dostání i na mém městě, ale třeba v Praze, kam jsem jezdíval za tetou na prázdniny, ano.

Z doslovu:

Kniha „Svět kolem nás“ je první encyklopedická knížka pro děti předškolního věku. Vyhovuje dětské touze všechno znát a všechno vědět, vychází vstříc technickým zájmům dětí a nezapomíná přitom na jejich výchovu. Shrnuje dětské poznání a dává mu určitý řád, přiměřený úrovni rozumového a citového rozvoje předškolního dítěte. Začíná objevovat svět dítěte v jeho bezprostředním okolí, v rodině u mámy, táty, sourozenců, u hraček, jídla, oblečení a obydlí. A pak už dítě objevuje svět okolo sebe, jede na výlet do města, na venkov, do lesa, do zoo, obdivuje, z čeho se dělají věci, co člověk umí a dokáže, a než se naučí znát předložky, barvy a číslice, už se těší do školy…

Obrázky z knihy jsem doplnil sarkastickými poznámkami v duchu Asceho babiček. Jsou psány kurzívou – a samozřejmě se jimi oněm dotyčným vysmívám. Třeba z toho dostanou šok a já si pak budu moci pogratulovat, protože jak ony samy říkají: „Kdyby se tím jediné dítě zachránilo…“

Poznámka:
Asceho babičky jsou ženy libovolného věku, někdy ale i muži, kteří ve jménu dobra ve skutečnosti páchají neskutečné škody na dětské duši. Jsou to různí aktivisté prosazující extrémy v genderové a jiné „vyváženosti“. Chovají se podobně skutečným babičkám, které děti zavalují takovým dobrem, že pak jako rodič máte po víkendu děcka dokonale rozjívená a nějakou dobu trvá, než je zase zařadíte do potřebných kolejí. Někteří tito lidé se tak chovají z hlouposti, někteří z vypočítavosti, protože je to dobře živí prostřednictvím různých „neziskovek“ sosajících státní peníze.


Svět kolem nás
Autoři: Eva Veberová a Jan Černý
Vydavatel: Státní nakladatelství dětské literatury, n. p.
Rok: 1963
Další údaje: 383 číslovaných stran, 1313 ilustrací

1. kapitola: Koho máme rádi

Obrázek

Asceho babičkovské výplody:

Ajajaj… Tak zde je špatně snad všechno.
Cožééé?? Jak může být les vytěžen? To je tedy naprostá nehoráznost! Les je od toho, aby byl napaden a zlikvidován kůrovcem…
No, a když vidím to nezodpovědné zacházení s dětmi tak blízko vodního toku – hm, tak to je na sociálku…


Obrázek

Asceho babičkovské výplody:

To opravdu nevím, co mají pořád s tím tátou a mámou. Jako kdybychom snad neměli dostatek kvalitních ústavů, dětských domovů… A o pěstounské péči také ani slovo. Takovou nevyváženost aby jeden pohledal.
To si Alenka musí hrát zrovna s panenkou? Je prokázáno, že na některých dětech to zanechalo trvalé následky – třeba Asce si tak dlouho hrál s panenkami… No… Hm, to asi nebyl dobrý příklad… Ale stejně, nevím, proč by Alenka nemohla držet místo genderově nevyvážené panenky genderově neutrální sbíječku…


Obrázek

Asceho babičkovské výplody:

Proboha, a co je zas tohle? Prý: „Rodiče a děti jsou jedna rodina.“ Uvědomují si autoři knihy, jak se asi teď musí cítit chudák žena samoživitelka?


Obrázek

Asceho babičkovské výplody:

Tak již jsem byl hrůzou bez sebe, že byly zcela opomenuty naše menšiny, ale v poslední chvíli jsem si naštěstí všiml, že dědeček je takové tmavší pleti… Nuž, dobrá tedy…
Ovšem ta masturbace, kterou nám na spodním obrázku předvádí jak sestřenice Vlasta, tak tetička… No, je to sice nenápadné… Jako kdyby nemohly raději v garáži opravovat auto, aby šly mladým dívkám příkladem.


Obrázek

Asceho babičkovské výplody:

No, konečně se nám autoři pochlapili… ééé, pardon, to není genderově vyvážená věta. Tak ještě jednou: Konečně se nám autorka pochlapila a autor poženštil, protože holčička si od soudružky učitelky přebírá automobil. Hurá! Také poměr hlásících se děcek je správný – jeden chlapec a jedna dívka. Jen co s těmi ovečkami… Probírá se písmeno „O“, tak proč by tam nemohl být aspoň jeden beran, že… Děckám by se vysvětlilo, že se jmenuje Otakar a bylo by to…


Přátelé, každý podle svých možností a nenásilně, braňme náš svět před všemožnými aktivisty, kteří s ústy plnými slov o dobru ve skutečnosti rozbíjí tradiční rodinu a tím podkopávají samu podstatu naší civilizace!

Zpět na “JINÁ TÉMATA A VOLNÁ DISKUSE”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů