Plyšáčkovo mládí

Osobní sdílení od členů, detailní popisy jejich životních osudů, vyprávění zajímavých příběhů, případně kazuistiky a příběhy z druhé ruky - příběhy zneužitých, životopisy slavných pedofilů ap.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2645
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1589 x
Oceněn: 5026 x

Plyšáčkovo mládí

Příspěvekod Plyšáček » 20.12.2015 7:31:55

Vážení a milí.
Abyste mě lépe poznali, chci zde uvést některé klíčové okamžiky z mého mládí.
Některé konkrétní údaje z mého života záměrně vynechám, jelikož případné vyzrazení mé identity by ublížilo tolika dětem a lidem kolem nich, že se to dnes již ani nedá spočítat.
V žádné události mého života nehledám odpověď na to, proč jsem pedofil. Nicméně některé zážitky jsou právě pro mě příznačné.

Narodil jsem se před sametovou revolucí v menším městě a miloval jsem mámu i tátu. Moje orientace byla od narození daná. Podle fotek jsem zjistil, že už v půl roce mi "cpali" holčičku do kočárku a v roce na deku na pláži - nahou (dnes by mi to nevadilo) a radost jsem z toho tedy neměl (na fotkách brečím). Poznával jsem postupně prostředí bytu a kolem domu, své tělo a jeho jednotlivé údy a tak. Jako každé mimi.

Chodil jsem do jeslí, na které si moc nepamatuji. Ve školce se mi asi až tak moc nelíbilo, přesto na tu svoji dnes až s dojetím vzpomínám. Nemůže být ideálnější prostředí pro realizaci vloh, se kterými jsem přišel na svět.
Ve školce jsem byl poněkud "jiný", ani nevím v čem. Vždy jsem si tam nesl nějaký malý předmět ve funkci talismanu. Dost jsem se bál. Mezi nepříjemné zážitky patřil například ten na lavičce. Po spaní jsme seděli v trenýrkách vedle sebe a děti se mi začaly posmívat, že mám malé bradavky. Takoví Ti kluci s "kozami". Dnes bych se vysmál spíše já jim. Ale to nic. Nejhorší okamžik se odehrál jednoho dne na záchodech.

Spokojeně si čůrám, když tu přijde kamarádka (do zadní části, kam chodili jen kluci) a začala mě sledovat a posmívat se mi. Mně to nešlo zastavit, navíc jsem měl trenky až na zemi. Tehdy jsem z toho měl opravdu trauma. Ale miloval jsem ji dál i s její nejlepší kamarádkou až asi do druhé třídy. Opusťme na chvíli tyto mé dvě první lásky a podívejme se na lehátka. Jednoho dne po obědě se mi nechtělo spát a tak jsem si hrál - jako občas řada dětí - pod peřinkou mezi nohama. Zajímavě jsem se vydráždil a dokonce jsem prožil jakýsi slabší orgasmus - cítil jsem dokonce cukání v pinďourkovi - samozřejmě bez výstřiku.

Detailněji chci však popsat situaci z jiného dne. Ležel jsem na lehátku vedle jedné milé holky a začali jsme zajímavé průzkumy. Nepamatuji si vše, tak jen uvedu to, co mi zůstalo v paměti. Odkrývali jsme se - a prohlíželi. Dokonce jsme se i osahávali a já se jí ptal, jak se "to" jmenuje. Řekla mi něco dost divného (kačenka myslím, nebo co - už nevím). Jak a zda moc sahala na mě, nevím. Ale pamatuji si, že jsem ji celkem slušně osáhl já a že se mi to líbilo. Dodnes mi v paměti silně utkvěla vzpomínka na vůni na mé ruce, která tam zůstala od kačenky. Opravdu silný okamžik mého života. Jinak tuto průzkumnici jsem nikdy srdcem nemiloval. Bylo by jistě zajímavé položit si otázku, zda tato situace posílila mé vrozené sklony či zda jsem se již i v tomto choval "jinak" než gynekofilní vrstevníci. (Pokud Vás tato příhoda vzrušila, omlouvám se. Snad to nemůže nikdo považovat za DP.)

Celé mládí jsem byl velice stydlivý, doma jsme se před sebou neukazovali nazí. Jednou jsem letmo viděl mamku zarostlou, když se oblékala na záchodě a hezké mi to tedy nepřipadalo. Vlastně si nepamatuji, že bych kdy nacházel zalíbení v dospělém ženském těle. Mé lásky byly hodně romantické - platonické. Nyní se můžeme vrátit k oněm dvěma zmiňovaným již ve školce. Miloval jsem je moc a moc. Střídavě buď jednu, nebo druhou. Podle toho, která mě v daném období méně odmítala. I později při cestě ze školy jsem je pronásledoval (připomínám, že mi bylo kolem sedmi let) a nějak nemohly pochopit, jak až moc mě přitahují a jak moc je miluji. Snad ani ta pusa nikdy nepadla.

Asi tak od třetí třídy jsem přesedlal na jiné spolužačky. S jednou jsme zažili ve třetí třídě jednu bezva suplovanou hodinu. Mačkali jsme se vzájemně o lavici. Seděli jsme pevně na židlích a rukama jsme silou přitlačovali lavici na naše břicha. Myslím, že pro oba to byla docela prima hra.

Při docházce do hudebky jsem, již jako starší, doprovázel po městě občas nějakou holku a povídali jsme si o všem možném, většinou o blbostech. Doma jsme měli už i barevnou televizi a tak jsem viděl nějaké ty pohádky a filmy pro děti. Třeba Lucie, postrach ulice se mi moc líbila už jako malému. Nekonečný příběh - respektive královna na konci, mě fascinovala již jako puberťáka. Když dnes znovu koukám na filmy z té doby, ve kterých hrají holčičky, uvědomuji si, že už jako malému klukovi se mi líbily vždy více ty mladší než ty starší a že jsem si je hned lépe zamiloval.

Nyní se podíváme na další hvězdný okamžik mého psychosexuálního zrání. Jednoho letního dne na nedaleké vsi jsem potkal svoji "první lásku". Tedy první byly ty dvě od školky. Tato byla však moje první pubertální. Pro upřesnění - v pubertě jsem byl já, ona ne. Nikdy jsem se vlastně nezamiloval do těch divných větších holek, co se tak nehezky začaly proměňovat v "cosi smradlavějšího, tlustšího s nehezkými boky a máminýma prsama" (promiňte tato slova, ale z tehdejšího pohledu jsem to tak vnímal).

Zpátky na ves. Mamka si šla něco půjčit ke kamarádce a já čekal před stavením. Ani mě nenapadlo, že ten den může být krásnější. Když tu najednou se otevřely dveře, a tam.... nádherná, sladká, v růžové teplákovce - holka. A slaďoučkým, líbezným hláskem se mě zeptala: "Chceš vidět koťátka?" Šel jsem jako ve snách a hladili jsem koťátka. Sebe vzájemně vlastně nikdy a ani pusu jsme si za několik let našeho kamarádství nedali. Dnes toho lituji. Ale měli jsme se rádi platonicky a psali jsme si psaníčka a začala má básnická tvorba. Celkem slušné kousky, myslím.

Ona šla po prázdninách do třetí a já asi do sedmé. Rodiče mi říkali, že je pro mě mladá a mě to nesmírně štvalo - vždyť byla tak hezká a velká. A vůbec, čtyři roky není žádný velký věkový odstup. (Dnes by za ni byli vděční, myslím.) Dokonce jsem i pomáhal dědovi a babičce s králíky, jen abych potom mohl na chvíli odskočit k sousedům. Často jsme se spíše škádlili a největší fyzický kontakt jsme navázali asi ve chvíli, kdy jsme se prali o míč. Ach já hlupák nesmělý! Po pár letech, co jsem odešel na gymnázium, se naše kontakty zpřetrhali - také asi jejím vyspíváním.

Když jsem chodil na gymnázium, na obědech na základní škole jsem moc rád stál ve frontě za prvňačkami nebo alespoň mladšími žákyněmi. Docela mi bylo jasné, že se mi líbí a vůbec jsem se tím netrápil. Můj celý vnitřní coming out byl naprosto pohodový, vědomý a přirozený. Netrpěl jsem pocity jinakosti - ty jsem měl od mládí, jen jsem si zkrátka vysvětloval, že mám na holkách rád čistotu, slušnost a nezkaženost a vrstevnice jsou hrubé, sprosté, špinavé a nehezky zkřivené. Hledal jsem kolem sebe vždy půvabné, vznešené, čisté a nesmírně laskavé princezničky.

V té frontě na obědy mi tam jednou někdo řekl, že jsem úchyl a asi reagoval na nějakou moji poznámku na hezkou prvňačku - brunetku, přede mnou. Také jsem se zamiloval do páťačky (vypadající mladší), sestry mé spolužačky. Ale nějak mě ani nechtěla vidět. Bylo to jen takové chvilkové pobláznění.

Skoro bych zapomněl na svá skautská léta. S bratry mi bylo dobře, byly tam opravdu dobří kluci a byli jsme úžasně vedeni. Možná tam byl mezi vůdci i někdo na kutíky, ale to se asi nikdy nedozvím. Ve skautské kariéře jsem se díky své zodpovědné a charakterní povaze dostal dosti vysoko, avšak práce s chlapci mě zkrátka neuspokojovala a tak jsem toho postupně nechal.

Jednoho osudového večera jsem viděl hezké vystoupení malých dětí a to mě ovlivnilo a nesměrovalo dále. Chtěl jsem učit. Ostatně učitelem jsem chtěl být již od šesti let. Potom tam byla i jiná profesní přání, avšak naštěstí včas jsem se rozpomněl na můj životní úkol a šel za svým posláním.

Na pedagogické fakultě byl volně přístupný internet a tam jsem se setkal i s prvními internetovými stránkami pro pedofily a nějakými moc hezkými fotečkami z oblasti dětské pornografie (nic vážného, spíše Asiatky). Více jsem tyto dokumenty nestahoval ani neviděl. Zato jsem se v době vysokoškolských studií zásobil literaturou o sexuálním zneužívání dětí a hltal jsem jednu stránku za druhou. Říkal jsem si vždy: "No jasné, toto bych nikdy neudělal." Trapas nastal, když moji spolubydlící na koleji objevili moji knížku Už žádná tajemství s krásnou záložkou - obrázkem holčičky. Po mém návratu na pokoj byly nějaké nápisy u postele. Už si to moc nepamatuji. Není to důležité.

Na jiné koleji jsem sledoval i videa. V místní videopůjčovně jsem si půjčoval filmy s dětmi. Když jsem jednou ve společenské místnosti sledoval film Malí géniové (ten s těmi geniálními miminky), jeden kluk se mě zeptal: "Takže pedofil?" Ani nevím proč, v podstatě jsem mu to hned automaticky odkývl. Potom i tam mě docela prokoukli. Třeba slyšeli, že si pouštím Dádu (dnes mám větší vkus), nebo viděli, že mám plyšáčka na spaní.

Po studiích jsem se svěřil mamce. Po třech týdnech jsme šli i za taťkou. Oba to vzali zcela v klidu. Ale trápilo - nebo trápí je to asi hodně. Přesto Vám říkám - pokud jste to neudělali, jistě to udělejte - rodiče si zaslouží o tom vědět. Lidé, kteří jsou si nejbližší, toto mají znát. Jinak se vlastně celý život neznáte a ubližujete Vašemu vzájemnému vztahu. Tak jako my se máme díky pedofilii něco učit, tak i oni mají na sobě díky tomu nějak pracovat a dále duchovně růst.
Takže zatím asi tak...

Více o sobě zatím psát nebudu. Mnoho se dá vyčíst i v mých jiných příspěvcích. Těším se na další vzájemně pozitivní ovlivňování a na vše, co nás čeká na naší cestě životem. Nemáme to někdy jednoduché, ale jak vyjádřil jistý génius: "Pedofilie mi něco vzala, ale mnohem více dala. To, co mi vzala, bez toho se obejdu. To, co mi dala, už bych nikdy nechtěl ztratit."

Jsem asi jeden z nejšťastnějších pedofilů na světě. A doufám, že to v nikom nebude vyvolávat pocity závisti, ale spíše jej to bude vést k pokládání si dalších otázek. Rád budu odpovídat na cokoliv, co bude skutečným přínosem pro ostatní. Jsem rád, že se můžeme - alespoň takto, znát.

Zpět na “ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host