Norský Barnevernet a odebírání dětí

Odkazy na mediální zprávy s pedofilní tématikou (s uvedením zdroje v závorce), klíčové citace, komentáře a diskuse na dané téma, otevřené dopisy redaktorům, komunikace s širokou veřejností.
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 256
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 491 x
Oceněn: 921 x

Norský Barnevernet a odebírání dětí

Příspěvekod Leonid » 31.1.2016 16:07:37

50 šílených důvodů, proč Barnevernet odebral děti



Článek je odvážný a zajímavý, nicméně zde doplním pár základních faktů:

Poslední případy (kauza sourozenců Michalákových, kauza smrtelně nemocné devítiměsíční holčičky) jsou u nás dobře známé. Co je však pozadím těchto zrůdností?

Barnevernet - Norská sociální služba, v podstatě stát ve státě, nikým nekontrolovaná.

Její práce vychází ze čtyř základních faktů:

    Norská psycholožka Kari Killénová (v článku na předposlední fotografii) je v Norsku považována za bohyni v tomto oboru. Její názory jsou však zvrácené (např. že dítě si vytvoří vazbu na kohokoli, aniž ho citově poznamená, že je biologicky daných citových vazeb zbaveno). Většina dětských psychologů ji považuje za šílenou.
    Neomarxistická tendence, že instituce (stát) ví nejlépe, co je pro dítě dobré. Pokud nevíte, co je to neomarxismus, napište mi SZ, respektuji zákaz politiky v tomto fóru. Tato tzv. juvenilní justice se začíná šířit i do jiných zemí EU. Zatím nejvíce je postižena Velká Británie. U nás naštěstí podobný zákon vetoval prezident.
    Za druhé světové války bylo Norsko sice obsazeno Němci, ale Norové byli jako jediní Němci pokládáni za čistou rasu. To vedlo k tomu, že se Norsko po válce nezbavilo eugenických a rasových zákonů, jako země poražené. Všimněte si, že přednostně jsou odebírány děti bělošské. V rodinách imigrantů jsou jistě často horší podmínky a zde Barnevernet prakticky nezasahuje.
    Z pěstounské péče se v Norsku stal vynikající byznys, mít dvě a více dětí v péči vám umožní bezpracný život. Na rozdíl od přehnaných požadavků na rodiče, pěstounem se může stát praticky každý, v minulosti odsouzené pachatele deliktů na dětech nevyjímaje.

Poněkud drastické video natočené sociálními pracovníky při odebírání dětí
https://www.facebook.com/OPMultikulti/videos/1960577124166963/
Uživatelský avatar
Slav
Uživatel
Příspěvky: 9
Registrován: 4.1.2016 20:44:45
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 12
Děkoval: 64 x
Oceněn: 15 x

Re: Norský Barnevernet a odebírání dětí

Příspěvekod Slav » 31.1.2016 18:46:06

Je to šílenství a šílenstvím je i to, ze se to ignoruje.
Uživatelský avatar
Max
VIP člen
Příspěvky: 172
Registrován: 2.1.2016 17:09:35
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 3
... až do věku: 12
Děkoval: 2143 x
Oceněn: 451 x

Re: Norský Barnevernet a odebírání dětí

Příspěvekod Max » 1.2.2016 13:41:56

Niečo k téme.

Vaše dieťa dýcha. To je známka incestu a musí Vám byť odobrané

Asi takto by sa dali parodovať dôvody, pre ktoré nórsky úrad pre ochranu detí “Barnevernet” odoberá deti od rodičov. Niektoré z nich sú tak absurdné, že za nadpisom článku skoro vôbec nezaostávajú.


Dieťa sa zvedavo obzerá po cudzích ľuďoch a usmieva sa na nich. To nasvedčuje, že nie je naviazané na svoju matku. (Pri návšteve matky na úrade sociálneho zabezpečenia a následnom rozhovore s pracovníkmi úradu, sa dieťa v kočíku netrpezlivo pozeralo na ľudí okolo neho.)


http://medzicas.sk/vase-dieta-dycha-to-je-znamka-incestu-a-musi-vam-byt-odobrane/
Uživatelský avatar
Susinka
Uživatel
Příspěvky: 82
Registrován: 3.1.2016 8:09:57
Pohlaví: muž
Povolání: vše kolem elektriky
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 40
Děkoval: 465 x
Oceněn: 227 x

Re: Norský Barnevernet a odebírání dětí

Příspěvekod Susinka » 1.2.2016 13:47:08

Je to pro mě velice smutný případ byrokracie, která hledí jen a pouze do tabulek a lejster a absolutně nepoužívá oči, uši ani zdravý rozum.

Ani si nechci představovat, kde by byly moje holky, kdybych bydlel v Norsku a byl ve stejné situaci, jako jsem teď.
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 256
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 491 x
Oceněn: 921 x

Re: Norský Barnevernet a odebírání dětí

Příspěvekod Leonid » 1.2.2016 14:32:43

Ještě jsem zapomněl na důležitou poznámku, že tato pravidla se vztahují i na turisty. Takže s dětmi do Norska NEJEZDIT!
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 712
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2374 x
Oceněn: 2210 x

Re: Norský Barnevernet a odebírání dětí

Příspěvekod Asce » 1.2.2016 22:10:44

Susinka píše:Je to pro mě velice smutný případ byrokracie...

Zde vůbec nejde o nějakou neschopnou byrokracii, ale dokonale propracovaný systém, jak přijít k těžkým prachům. Za každé odebrané dítě je velká odměna pro dotyčného úředníka. Obec, kam je odebrané dítě přiděleno náhradním rodičům, dostane navýšené dotace a o tom vlastním úřadu ani nemluvím...
Norská představa toho nejlepšího pro dítě spočívá v tom, že má být tam, kde má největší blahobyt. Zdůvodňují to tím, že dítě se tak jako tak přimkne k tomu, u koho momentálně je, tudíž biologičtí rodiče mají jen jakési předběžné právo své dítě vychovávat, ale v podstatě jsou zbyteční, jen prostě tu výchovu začínají. Při sebemenším zaváhání, což může být ale i libovolná smyšlenost souseda, vychovatelky ve školce, učitelky, ... je dítě odebráno. Takže Norové se špehují... Není tam dobrý nápad mít dítě a současně sebemenší spor se sousedem... Úředník onoho úřadu k vám kdykoliv do rodiny může vejít, všude vlézt, natočit vás na kameru... samozřejmě cokoliv je použito proti vám... Může se vás vyptávat na cokoliv, třeba vaše první sexuální zážitky - odpovíte = špatně, neodpovíte = také špatně... Je to teror, jaký asi v dějinách neměl obdoby.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2945
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1763 x
Oceněn: 6147 x

Norští experti: Dítě není majetek rodičů

Příspěvekod Plyšáček » 6.11.2016 12:20:08

Norští experti: Dítě není majetek rodičů. Odebrání je však poslední možnost (idnes.cz)



Pro rodiny, které se do Norska přestěhovaly ze zahraničí, může být obtížné pochopit zdejší systém ochrany dětí, domnívají se Benjamin Larsen a Børge Njå, kteří působí jako odborníci pro ochranu práv dětí na radnici v Oslu. „Dítě je v Norsku chápáno jako jednotlivec s vlastními právy, ne jako majetek rodičů,“ říká Njå v rozhovoru pro iDNES.cz.


V řadě evropských zemí včetně Česka probíhaly letos demonstrace proti norskému systému ochrany dětí. Norské úřady podle protestujících neoprávněně odebírají děti, zejména z rodin cizinců. Jak na tuto kritiku pohlížíte?
Larsen: Zajímavé je, že v Norsku se naopak ozývá převážně kritika, že úřady zasahují příliš pozdě, a že řada dětí žije příliš dlouho v nepřijatelných podmínkách. Ty kritické mezinárodní reakce podle mne vycházejí především z dezinterpretací a nepochopení norského systému péče o děti. Například představa, že „krademe“ potomky cizinců a imigrantů, abychom získali děti k adopci pro norské rodiče, je absurdní a nezakládá se na žádných faktech.
V Norsku je menší podíl dětí umístěných trvale do náhradní rodinné péče než ve většině evropských zemí. Počet adopcí je u nás nízký. Ačkoli v posledních letech stoupá, stále se týká ani ne procenta dětí, s nimiž pracuje Úřad pro ochranu dětí (Barnevern, pozn. red.). Naším cílem není rozhodně zvyšovat počet adopcí, ale dělat to, co je nejlepší pro dítě. Jmenujeme se totiž Úřad pro ochranu dětí, ne pro ochranu rodiny nebo rodičů. Pokud je tedy pro dítě nejlepším řešením adopce, bude zvážena.

Z čeho podle vás pramení ono nepochopení norského přístupu?
Larsen: Myslím, že existuje několik faktorů, které lidem ve světě ztěžují pochopit norský systém. Jedním z nich je, že my si skutečně zakládáme na tom, že děti považujeme za svéprávné plnohodnotné obyvatele, což nutně nemusí platit ve všech zemích. Pro lidi z jiných kulturních prostředí může být obtížné pochopit, že máme nulovou toleranci k násilí a pravidelnému fyzickému trestání dětí. S tím se bohužel velmi často setkáváme především u chlapců z pákistánských rodin. Snažíme se na tom proto s rodinami preventivně pracovat. Úřad na různých setkáních diskutuje o přístupu k dětem se zástupci pákistánských komunit a mešit. Snaží si vzájemně porozumět a vysvětlit si, co je ve výchově nepřijatelné.
Njå: Mezinárodní kritiku Barnevernu může způsobovat i nedostatečné povědomí o všech možných opatřeních, která úřady učiní ještě předtím, než vůbec začnou uvažovat o umístění dítěte do náhradní rodinné péče. Předchází tomu celá řada kroků: konzultace, rodinné poradenství, opatření činěná přímo v domově dítěte atd. Odebrání dítěte je až posledním možným řešením. Přistupuje se k němu pouze v případě týrání nebo sexuálního či jiného zneužívání dítěte.

I v nejlepším systému však může docházet k chybám...

Larsen: Nebyl bych upřímný, kdybych řekl, že chyby se nikdy nestávají. Docházet k nim bude vždy v každém systému. Máme ale řadu kontrolních mechanismů, jejichž smyslem je nesprávná rozhodnutí úřadů eliminovat. Rodiny mají vždy možnost odvolání a mají k dispozici právní pomoc zdarma.
Velkou roli hraje i to, jak situaci vnímá přímo dítě. Vycházíme z toho, že děti mají mluvit do toho, co se s nimi bude dít. Sociální pracovníci s nimi proto musejí komunikovat, ptát se jich na jejich názor a vysvětlovat, co se bude dít.

Podíl odebraných dětí v Norsku je vyšší v rodinách imigrantů než v rodinách rodilých Norů. Čím je to způsobeno?
Njå: Ano, to je pravda. Neplatí to ovšem jen v Norsku, ale ve většině evropských zemí. Poslední statistiky máme zatím z roku 2014 a tehdy bylo v péči státu celkem 8 892 dětí, z toho nově odebraných dětí bylo 1 665. Pokud se na data podíváme perspektivou původu rodin, jsou tam skutečně rozdíly mezi neimigranty, dětmi - imigranty a dětmi narozenými v Norsku imigrantským rodičům. Na tisíc dětí z rodin neimigrantů připadá průměrně 6,9 případů odebrání dítěte. U imigrantských dětí to je 8,8 a u dětí narozených v Norsku imigrantským rodičům 5,5 na tisíc dětí, tedy méně než v populaci neimigrantů.
Mezi jednotlivými skupinami imigrantů jsou významné rozdíly. Zvláštní případ jsou Nigerijci, kteří zvedají průměr. Z Nigérie neodchází velké množství emigrantů, země však „exportuje“ mnoho žen, které různě po světě pracují jako prostitutky. Úřad pro ochranu dětí má v péči poměrně velký počet dětí těchto žen, jelikož jsou často v situaci, kdy se o ně nemohou řádně postarat. Nutno podotknout, že ve většině těchto případů je dítě v péči státu s dobrovolným souhlasem matky, často jen na dočasnou dobu, než se žena stabilizuje tak, aby byla schopna převzít za dítě zodpovědnost.

Přístup k výchově dětí se v různých kulturních prostředích výrazně liší. Jak rozlišíte, která kulturní specifika rodin jsou přijatelná, a která nikoli?
Larsen: Zákon nijak nerozlišuje mezi dětmi Norů a norských imigrantů. Všechny děti žijící v Norsku mají stejná práva a všichni rodiče mají stejné povinnosti. Úroveň pochybení, při které úřad přijímá opatření v rodině, je pro všechny stejná. Snažíme se samozřejmě o kulturně citlivý přístup. Chceme, aby úřady braly v potaz původ rodin a aby mu přizpůsobovaly svoji pomoc. Ale celkový princip toho, co je akceptovatelné a co nikoli, je pro všechny stejný.
Njå: Rád bych zdůraznil to, co už zmínil Benjamin, že dítě je v Norsku chápáno jako jednotlivec s vlastními právy, ne jako majetek rodičů. Pochopení tohoto principu je skutečně důležité pro pochopení celého norského systému. Často se s tím střetává chování některých rodin, které je v jiných kulturách považováno za běžně akceptovatelné. Kromě zmíněných fyzických trestů je to třeba požívání nadměrného množství alkoholu v přítomnosti dětí. Podle nás je takové chování nevhodné a značí, že rodiče nejsou dostatečně kompetentní. V zemi, z níž rodina přišla, to však může být považováno za normální. To může vést k různým střetům mezi rodinami a úřady. Pokud rodiče odmítají přijmout fakt, že děti nemají bít, a že není vhodné se v jejich přítomnosti pravidelně opíjet, úřad musí zasáhnout.

Jak se nově příchozí imigranti dozvědí například o tom, že jsou v Norsku zapovězené fyzické tresty? Pracujete s nimi i preventivně?
Njå: Jistě, každý imigrant má po příchodu do Norska 600 hodin výuky norštiny zdarma. Zároveň se učí o norské kultuře, historii, politickém systému a také o systému ochrany práv dětí. Osobně si ale myslím, že na tuto oblast bychom se měli soustředit ještě mnohem více než nyní.

Kdo obvykle nahlašuje úřadům, že je v rodině nějaký problém?
Njå: Ve většině případů to jsou zaměstnanci služeb, kteří s dětmi denně přichází do styku, tedy učitelé mateřských školek, zdravotníci nebo sociální pracovníci. Jejich povinností je nahlásit, pokud mají odůvodněné podezření, že je konkrétní dítě v nebezpečí. Menší část podnětů pak přichází od jednotlivců mimo veřejnou správu. Pro ty je to spíše morální povinnost. Obec a místní úřad na ochranu dětí pak dle zákona musí každý obdržený podnět prošetřit, a pokud odhalí problém, rozhodnout, jaká opatření učiní. Většinou následuje domluva a rodina dobrovolně podnikne kroky k nápravě. Jindy jsou opatření přijata proti její vůli. V každém případě je pak situace po určitou dobu monitorována a hodnocena.

Jak konkrétně úřad zasáhne, zjistí-li například, že rodiče používají pravidelně fyzické tresty?

Larsen: Násilí musí okamžitě přestat, což ale neznamená, že je dítě hned odebráno rodičům. S rodinou komunikujeme a vysvětlujeme, že používání násilí je nepřijatelné. Nabízíme odbornou pomoc, jak zapracovat na rodičovských dovednostech a strategiích tak, aby se rodiče dokázali vyhnout používání násilí. Pokud ale odmítají spolupracovat a nechtějí nic měnit, musí úřad přijmout opatření a vzít dítě do dočasné náhradní péče. S rodinou se pak dále pracuje, aby se dítě mohlo vrátit. Rozhodně není možné akceptovat, že násilí na dítěti pokračuje. Je však důležité zdůraznit, že odebrání dítěte z rodiny je v naprosté většině případů pouze dočasné opatření, které dává rodičům možnost změnit přístup k výchově a zlepšit své podmínky, aby mohli dítě dostat zpět do péče. Někdy se využívá i tzv. rodinné zařízení.

O co jde?
Njå: Je to zařízení, kam rodina může buď pravidelně docházet nebo tam přímo po určitou dobu bydlet. Odborníci zde sledují interakci mezi rodiči a dětmi nebo i mezi sourozenci. Násilí v rodinách totiž nepáchají vždy jen rodiče na dětech, ale někdy i starší sourozenci nebo jiní členové rodiny. Aby odborník mohl poradit, na čem by rodina měla zapracovat, potřebuje vidět, jak vztahy v rodině fungují. Rodiče s dětmi proto s jejich vědomím natáčí, když si hrají nebo dělají úkoly. Společně se pak na video dívají a analyzují ho. Prochází pozitivní aspekty, zdůrazňují, co rodič dělá dobře a na čem se dá stavět. Tato metoda je skutečně velmi efektivní. Rodiny v zařízení žijí týden, dva nebo i měsíc, záleží na povaze problému a na náročnosti řešení. Poté se vracejí domů a nadále s námi spolupracují, ale už ne tak intenzivně.
Larsen: Analýzu interakcí mezi rodiči a dětmi je možné dělat i přímo v jejich domovech nebo během nejrůznějších každodenních situací, například, když rodič vyzvedává dítě ze školky. V této situaci se často spouští nesoulad mezi rodičem a dítětem, který pak dále eskaluje a vede k fyzickým trestům. Při analýze interakcí je proto důležité začít tam, kde problém obvykle začíná.

Fyzické tresty byly v Norsku zákonem zapovězeny v osmdesátých letech. Jak to tehdy vnímali samotní Norové?
Njå: Nevyvolalo to žádné velké kontroverze. Většina lidí už tehdy vnímala fyzické tresty jako nepřijatelné. Myslím, že přístup Norů k nim se začal měnit už na konci devatenáctého století, kdy dítě přestalo být vnímáno jen jako věc, která se jednou stane dospělým, a začalo být chápáno jako lidská bytost. Tento přístup má u nás proto už dlouhou historii.

V Česku se v souvislosti s Barenvernem hovoří zejména o případu dvou chlapců odebraných české matce. Sourozenci byli umístěni do dvou pěstounských rodin. Vím, že konkrétní případy nemůžete komentovat, zeptám se tedy alespoň obecně. Jaké důvody může úřad mít pro rozdělení sourozenců?
Njå: Je velmi důležité držet sourozence pohromadě a také se o to ve většině případů snažíme. Může ale existovat i důvod pro jejich rozdělení, který v tomto případě neznám. K rozdělení někdy dochází i proto, že je problém najít rychle pěstouny pro dva nebo více sourozenců. Další možností by bylo nechat děti v institucionální péči, ale domnívám se, že pěstounské domovy jsou mnohem lepším řešením.
Larsen: Chtěl bych zdůraznit, že systém péče ochrany o děti klade velký důraz na biologické vazby. V případě náhradní rodinné péče se proto v první řadě snažíme hledat pěstouny v rámci širší rodiny nebo rodinných přátel. Pokud je to jen trochu možné, chceme, aby dítě zachovávalo vztah se svými biologickými příbuznými.

Jak zajistíte, aby při odebrání dítěte z původní rodiny nebylo zároveň násilně vytrženo ze svého kulturního a jazykového prostředí?
Larsen: O tom momentálně probíhají velké debaty. Není tajemství, že složení Úřadu pro ochranu dětí nekopíruje složení populace a všech menšin. V Oslu nyní funguje speciální program, jehož cílem je nabírat pěstounské rodiče z řad národnostních menšin. Vláda se kromě toho snaží získat více studentů z minoritních skupin na studium příslušných oborů v sociální sféře. Pracujeme tedy na tom, abychom získávali pěstouny rozmanitého původu, abychom dětem mohli zajistit náhradní rodiny téhož jazyka a kultury. Pokud to není možné, chceme, aby děti zůstaly v kontaktu se svou kulturou jiným způsobem. Pěstouni se například v rámci speciálních programů školí o různých aspektech romské kultury, protože v náhradní rodinné péči je řada romských dětí.
Njå: V tomto ohledu máme již dlouhé zkušenosti se sámskou (dříve nazývané laponskou, pozn. red.) populací. V sedmdesátých, osmdesátých letech - začalo Norsko pracovat na tom, aby pěstounská péče zohledňovala původní kulturu dětí. Tyto zkušenosti nyní můžeme využívat v přístupu k dětem současných imigrantů.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 712
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2374 x
Oceněn: 2210 x

Re: Norský Barnevernet a odebírání dětí

Příspěvekod Asce » 7.11.2016 11:28:24

Něco tak strašného jsem již dlouho nečetl. Vychovávat dítě tak, že jste natáčeni kamerou, a potom to s vámi rozebírá nějaký samozvaný školitel, přičemž vy musíte akceptovat všechno, co mu slina na jazyk přinese, protože jinak o děti přijdete? Samozřejmě ten školitel je jen nabiflovaný zaměstnanec a nenese zodpovědnost. Prostě přijde do zaměstnání, plácá nějaké svoje představy, často ani sám dítě nevychovával - však proč také, v příručce má jasně napsáno, co je to život, že... (?) Takže dítě odebere nebo neodebere. Je to prostě zaměstnání. Pochopitelně odebrání je "krajní možnost" - jen velmi skvěle zaplacená (to mám z jiných materiálů). Jak to vypadá ne ve vzletných úřednických řečech, ale v praxi, lze dostatečně sledovat na příkladu našich rodin v Norsku, jejichž situaci pomáhá řešit náš stát.

Myslím, že pan Orwell byl naprostým břídilem. Současná realita dalekosáhle překonává jeho fantazii. Mimochodem, doufám, že čtenář pochopil, v čem je ten princip. Koupíte dítěti čokoládu - špatně, protože tím v něm pěstujete nezdravé stravovací návyky. Nekoupíte dítěti čokoládu - špatně, protože tím ho vystavujete stresu. Místo čokolády si ovšem klidně dosaďte třeba politické názory vyhovující státní garnituře či cokoliv jiného... Samozřejmě, že Norové souhlasí s tímto systémem - mnoho lidí totiž aktuálně děti nevychovává a na základě ušlechtilých řečí se domnívá, že ten systém je správný a další velká část, tentokrát rodičů, má strach nesouhlasit. V tom byl tedy zmíněný pan Orwell nedouk - ovládnout společnost je nejjednodušší prostřednictvím znárodnění dětí. To je to slabé místo jednotlivce, který by snad měl jiný názor, než je ten "správný".

Já vím, že je zbytečné zabedněncům z norských úřadů cokoliv vysvětlovat. Tak tedy aspoň pro ostatní:
Ne, dítě není samostatnou a svébytnou osobností schopnou uplatňovat systém práv a zejména akceptovat systém povinností plynoucí z příslušnosti k dané společnosti. Kdyby tomu tak bylo, rodilo by se již dospělé - jen možná o trochu menší. Všemu jej učí rodiče. Rodiče coby milující, byť občas třeba i chybující. Ale i těmi případnými chybami rodičů se děti učí. Ony totiž musí v dospělosti obstát v reálném světě, ne ve skleníku.
Uživatelský avatar
Daniel
Uživatel
Příspěvky: 22
Registrován: 5.3.2016 22:55:09
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 10
Děkoval: 161 x
Oceněn: 139 x

Re: Norští experti: Dítě není majetek rodičů

Příspěvekod Daniel » 9.11.2016 0:49:15

Pokaždé, když čtu články o Norském Barnevernu, říkám si, co bych dělal, kdyby mi někdy tímto způsobem unesl dítě, a hlavou se mi honí myšlenky na porušení šestého přikázání. A přitom to není tak dávno, co jsem si při pohledu na jednu (teď už bývalou) známou říkal, že některým rodičům by se děti měly odebírat. Ale jak říká jedno moudré přísloví, cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Dnes jsem rád, že někdo tento experiment udělal právě v Norsku a ne u nás a že můžeme jeho důsledky pozorovat z bezpečného odstupu.

Mám za to, že rodiče mají právo vychovávat své děti dle svých nejlepších schopností. A že jsou někteří rodiče schopnější než jiní a jsou schopni dát svým dětem víc? Ano, jsou. A že to není fér? Ne, není, život není a nikdy nebude fér. A že i ti nejlepší rodiče dělají ve výchově dětí chyby? Ano, všichni občas chybujeme a chybujeme i ve výchově. Nezbývá, než doufat, že nám naše děti naše chyby jednou odpustí.

Asi to bude zbytečné, ale nedá mi to, abych nereagoval na několik vět.

Myslím, že existuje několik faktorů, které lidem ve světě ztěžují pochopit norský systém. Jedním z nich je, že my si skutečně zakládáme na tom, že děti považujeme za svéprávné plnohodnotné obyvatele.


Mám tomu rozumět tak, že pětileté Norské děti mají volební právo a mohou uzavírat sňatky? :D

Rád bych zdůraznil to, co už zmínil Benjamin, že dítě je v Norsku chápáno jako jednotlivec s vlastními právy, ne jako majetek rodičů. Pochopení tohoto principu je skutečně důležité pro pochopení celého norského systému.


Myslím, že to chápu - dítě je v Norsku zkrátka majetek státu. :(

Pro lidi z jiných kulturních prostředí může být obtížné pochopit, že máme nulovou toleranci k násilí a pravidelnému fyzickému trestání dětí.


Tak tohle opravdu nepochopím. Vychovávám dceru a moje osobní zkušenost je taková, že zhruba mezi druhým a sedmým rokem byly fyzické tresty nutností. Abych uvedl příklad - cca ve třech letech dcera přišla na to, že lednička se dá otevírat a že je to docela zábavná činnost. Když v tom i přes můj zákaz pokračovala, zavedl jsem pravidlo, že za otevření ledničky dostane přes prsty. Trvalo to dva týdny, ale nakonec se dcera přesvědčila o tom, že pravidlo stále platí a nechala toho. Nakonec jsem se dopracoval k systému, kdy jsem dceři:

1. řekl co má, popřípadě, co nemá dělat
2. nechal si od ní zopakovat, co jsem říkal (v této fázi jsem často zjistil, že kolikrát ani nevnímala, že na ni mluvím)
3. dal jí varování před fyzickým trestem
4. přikročil k fyzickému trestu

Paradoxně čím důsledněji jsem tento systém používal, tím méně byly fyzické tresty potřeba. Čím dál častěji jsme totiž v podobných situacích končili u bodu 3, s postupujícím časem u bodu 2 a nakonec u bodu 1.

V sedmém roce jejího života jsem dospěl k poznání, že dcera je už zralá na to, aby na ni dopadaly přirozené důsledky jejích činů a přestal fyzické tresty používat úplně. A pokud jsem přesto v pozdějším věku fyzický trest použil, bral jsem to vždy jako svoje rodičovské selhání a omluvil se jí za to.

Abych ještě uvedl příklad, jak rozumím přirozeným důsledkům - pokud by dcera dnes nechávala otevřenou ledničku, dal bych jí za úkol ledničku vymrazit a strhl jí z kapesného peníze za navíc spotřebovanou elektřinu. Je to úplně stejný důsledek, jaký bych nesl já, pokud bych ledničku za sebou nezavíral. Jenže tříleté dítě není ještě připraveno na to, aby takovéto důsledky neslo.

Pokud mám říct něco závěrem, tak snad jen to, že navrhuji Norský Barnevern umístit na seznam teroristických organizací.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 712
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2374 x
Oceněn: 2210 x

Re: Norský Barnevernet a odebírání dětí

Příspěvekod Asce » 9.11.2016 11:39:16

Milý Danieli!

Jak často a rád opakuji, jsem otec samoživitel, který vychoval své děti tak, že jsem lidmi, kteří znají naši rodinu, velmi chválen. Vím, že to zní poněkud neskromně, ale píši to z toho důvodu, abych poukázal na to, že se cítím být kompetentní o výchově dětí hovořit a případně i polemizovat s různými názory.

To, co píšeš, bych navrhoval vytisknout obrovským písmem a obdarovat takovým výtiskem každého, kdo tápe. Rodiče mají mít svobodu vychovávat děti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A pro některé dítě nemůže rodič udělat nic lepšího, než ojediněle a zejména včas použít i drobný tělesný trest. Na někoho platí domluva, někdo tu hranici potřebuje mít vymezenou ostřeji. Lepší drobný záhlavec v raném věku, než později krčit rameny nad nezvladatelným sobeckým dospělým asociálem bez zábran.

To, co vymýšlejí různé organizace (notně přitom vysávajíce státní peníze) a posléze aplikují státy do svých legislativ (u nás zatím plíživě), by snad, opakuji snad, mohlo fungovat u asociálních rodin. Jenže ty se ona pravidla ani nedozvědí, a pokud přeci, tak jsou jim ukradená. Pravda, přijdou-li o nějaké dítě, tak je to také mrzí – zmizí jim tak zdroj obživy v podobě příslušných dávek. Nicméně je to nebolí dlouho - další děcko je již na cestě... Zde by měl stát především trvat na tom, aby rodiče pracovali - práce totiž není jen férový zdroj příjmů, ale i zdroj prospěšných životních návyků, které se potom přenáší i do výchovy.

Z původního článku přímo čiší ony podrazácké manipulace - některý rodič snad tvrdí, že dítě je jeho majetkem? Rodič tvrdí, že dítě je jeho dítě - což je něco zcela odlišného od majetnického přístupu. Mým majetkem je třeba skříň. Myslí si snad nějaký soudný člověk, že pro svoji skříň bych obětoval to, co pro své dítě?

Zpět na “REAKCE NA MÉDIA”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti