Asceho výběr střípků životních

Osobní sdílení od členů, detailní popisy jejich životních osudů, vyprávění zajímavých příběhů, případně kazuistiky a příběhy z druhé ruky - příběhy zneužitých, životopisy slavných pedofilů ap.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 437
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 1467 x
Oceněn: 1187 x

Asceho výběr střípků životních

Příspěvekod Asce » 6.1.2017 23:56:49

Mission EXOCET, VI. část: Prázdniny na brigádě

Poznámka pro hloubavé čtenáře - Asceho typologie dívky z tohoto příběhu:
Návštěvnice: Xand (subtyp Vari Xand)

Začalo zkouškové období. Denisa se rozhodla, že už mě nebude na doučování potřebovat, protože některé věci jí vysvětlí Mr. Gorila a pak také přeci není hloupá, že…

Já jsem ten rok zvládl zápočty a zkoušky ve velmi dobrém čase, takže již v posledním týdnu června jsem se odhlásil z koleje a vrátil se domů. Asi deset dní jsem si užíval „dovolenou“ – chodil se koupat k našemu rybníku, toulal se po lesích či jezdil na kole k řece vzdálené asi třicet kilometrů, abych zakusil také trochu jinačí vodu, než tu naši rybniční. Poté jsem nastoupil na brigádu – jako již tradičně, do zemědělského družstva asi 50 km od mého bydliště. Zde jsem přebýval u strýce s tetou, kteří byli v onom družstvu zaměstnáni a brigádu mi zde již před léty zprostředkovali. Pracoval jsem pod strýcovým vedením buď jako pomocník – to na denních směnách, či jako předák sušičky obilí - to zas na nočních směnách. Teta byla zaměstnána jako ekonomka družstva.

Na tyto brigádnické prázdniny vzpomínám velmi rád. Ostatně stejně jako na jakékoliv jiné setkání se strýcem a jeho báječnou rodinou. Strýc byl pro mě už od mala jednoznačným mužským vzorem. Když vzácně zavítal na návštěvu naší rodiny, vždy si na mě našel čas a učil mě různé „nezbytné dovednosti mladého muže.“ To on mě už v dětství naučil házet dýku – protože jsme nemohli najít vhodný terč, použili jsme dveře do obýváku. Když to naši zjistili, vypadalo to, že nás nejspíš tou dýkou oba zamordují. Nebo jindy jsme třeba prověřovali hypotézu, že letící kulka neprostřelí volně zavěšené prostěradlo. Ovšem měli jsme k dispozici pouze vzduchovku a deku – ačkoliv jsme jasně prokázali, že hypotéza není pravdivá, místo toho, aby naši ocenili tento objev, dostali jsme pořádně vynadáno a strýc musel koupit deku novou …

Toho roku jsme se rozhodli udělat si malinký kosmodrom za účelem vypouštění raket s náloží jodidu stříbrného do mraků, abychom v případě potřeby vyvolali déšť. Začali jsme odpalovací rampou. Celé dny jsme vrtali do cca čtyři centimetry silného pancéřového „plechu“ složité konfigurace otvorů, dělali do nich závity… Když jsme zničili všechno dostupné nářadí, tak jsme usoudili, že se pustíme do výroby koňaku… No a mezi tím jsme denně sklízeli úrodu jahod a zejména okurek. Obojí jsme pak podle množství jednou za několik dní zavařovali. Kromě okurek „zavařovaček“ se pěstovaly i „salátovky“ – tyto jsme konzervovali opravdu zvláštním způsobem, tj. tak, že se nechaly zarůst do širokohrdlé láhve, kde rostoucí hmota postupně vyplnila celý objem, jehož horní část se v konečné fázi zalila voskem. V láhvi tak nebyl žádný vzduch a okurka se nekazila. Ovšem mnohem více jsme jich zkonzumovali formou skvělého okurkového salátu…

… Sám na dvanáctihodinových nočních směnách jsem měl na starosti sušičku obilí. Režim práce na sušičce byl takový, že na denní směně byla obsluha dvoučlenná, protože se přijímalo i expedovalo obilí, zatímco na noční směně byl jen jeden. Výdělek za noční směnu tak byl na tehdejší dobu prostě úžasný. Suška byla obrovská hala plná strojů na čištění zrna, sil, dopravníků s hradítky, korečkových výtahů, žebříků, lávek a potrubí s klapkami na přepínání směru toku zrna. Náš provoz měl dvanáct sušících válců, dva topné agregáty, dvanáct zásobních sil a tři násypky pro expedici…

Má práce spočívala v kontrole chodu zařízení, čištění všeho možného od nánosů prachu, zapínání a vypínání jednotlivých strojů dle aktuální potřeby, plnění a přepouštění sil tak, aby ráno bylo obilí připraveno pro nekonečný proud nákladních automobilů, každou hodinu se zapisovaly teploty na měrných bodech, hodinově jsem odebíral a proměřoval pět vzorků obilí na vlhkost, vše se zapisovalo. Musel jsem být neustále na nohou, protože korečkové výtahy měly občas poruchy, takže se zastavily, avšak obilí samospádem nikoliv – tedy pokud bych si takové situace všiml pozdě, musel bych vše ručně lopatou nakládat na kolečko a vyvážet zpět na příjem. Nejhorší směna bývala za bouřek. A také, bez ohledu na počasí, i v noci 21. srpna. To zřejmě kdosi, kdo měl takovou možnost, chtěl vyjádřit nesouhlas s režimem, a dělal to nějak tak, že docházelo k výpadkům proudu. Ty výpadky mohly být jistě náhodné, ale za ta léta, kdy jsem na sušičku chodil, bych to jako náhodu opravdu netipoval. Při takovém výpadku proudu se pochopitelně naráz zastavily všechny výtahy a obilí se na zem sypalo asi tak z patnácti míst. No, to pak musel být doslova koncert, jak co nejrychleji vše ručně při nouzovém osvětlení pozavírat. Jedna vteřina prodlení představovala asi tak dvě až tři kolečka obilí, které se muselo uklidit. Občas tato brigáda nebyla taková idyla, jak jsem poněkud neuváženě avizoval na konci minulého příspěvku…

Co chvíli jsem musel z nějakého žebříku něco opravovat – montážní klíče a kleště musely být neustále po ruce. Někdy bylo přijaté obilí moc mokré a prorostlo plísní. To jsem pak musel seshora skočit do sila a krumpáčem nakopat sypkou zásobu, prokopat se ke dvířkům ve spodní třetině... a modlit se, aby mezitím všechny výtahy pracovaly, jak mají. Když došlo palivo do topných agregátů a šéfstvo pro mě nemělo traktor s příslušným nástavcem, kterým se dal topný olej přečerpat z cisterny do palivové nádrže, musel jsem jej doplnit „růčo“ mechanickým čerpadlem ze sudů – pěkná makačka. Dvě hodiny rukou přes značný odpor páky doleva, doprava, doleva, doprava… Když vypadalo obilí nad ústím k příjmovému výtahu, nastartoval jsem buldozer a nahrnul hromadu pro dalších pár hodin…

Přibližně jednou za hodinu bylo nutno vyvézt kolečko odpadu z předčističky. Byly to klásky, kousky slámy, kamínky, různé rostliny, ale také třeba myši... no a trocha obilí, které se s těmito nečistotami zachytilo společně. Tento odpad rádi používali myslivci na krmení zvěře. S kolečkem odpadu jsem musel po prkně vyběhnout na valník. Když jsem měl chvilku času a byla jasná noc, rád jsem se na tomto improvizovaném pódiu zastavil a pozoroval hvězdy. Z tohoto místa byla viditelná i Ascella, což jinak není v našich zeměpisných šířkách tak úplně samozřejmé. Sušička byla umístěna na táhlém jižním svahu, který po nějakém kilometru pomalinku přecházel do roviny, a poté se krajina velmi pozvolna zvedala do nedalekých hor. Bylo úžasné pozorovat před jitrem tuto scenérii. Vysoké nebe bylo ještě zcela černé, ale nad horami již přecházelo do temně modré, takže pomalinku začínaly být rozeznatelné jejich obrysy. Tuto chvíli jsem se snažil vyhradit si na „rozmluvy“ se svými blízkými – otcem, Jíťou, Alenkou…

Již tenkrát jsem měl silnou potřebu si personifikovat i neživé věci. Výtahy sušky ode mne dostaly jména a pořádal jsem pro ně soutěže – vítězem byl ten, který se za sezónu vůbec neporouchal… Vlastně jsem si povídal nejen s žijícími nebo zesnulými osobami, ale i s výtahy, dopravníky… Některá moje extempore v tomto směru dokonce řešila stranická buňka družstva, protože jsem si výroky na adresu svých neživých spolupracovníků zapisoval do provozního deníku. Tak třeba výtahy měly jméno ze slova „Venca“ a příslušné číslovky, takže v provozním deníku mohlo být zapsáno například: „Venco 4, jsi dobytek!“ No, bodejť by ne! Zasekl se přesně ve chvíli, kdy jsem byl o několik pater výše a přesouval vozík s hradlem na pásu ze sila do násypky. To byla nesmírně fyzicky namáhavá práce. A i když jsem uměl sjet patnáctimetrový žebřík doslova jako blesk, než jsem zkontroloval ostatní stroje, měl jsem vysypaného obilí na půl hodiny lopatování… Jenže soudruzi zkoumali, zda tím Vencou 4 nemyslím nějakého funkcionáře…

O těchto prázdninách se stala taková zvláštní příhoda. Měl jsem zrovna volno. Přišla za mnou teta, abych jí pomohl s přípravou menšího pohoštění – chlebíčky, jednohubky, sýrové talíře… Toto nebylo kvůli běžné návštěvě obvyklé, proto jsem se vyptával, kdo přijde. Teta se potutelně usmívala. Nakonec z ní vypadlo, že nějací bohatí mladí manželé. Nikdy jsem o nich neslyšel, ale prý se měl uzavřít jakýsi větší melouch, tedy práce načerno v rozsahu pro rodinný rozpočet naprosto zásadního významu. Muž měl mít údajně asi 25 let a žena 18. Stále jsem nechápal, proč se teta na mě tak významně culí. Jediné, co mi řekla, bylo, že oba manželé mají až nezřízeně rádi alkohol a ostatní už jistě uvidím sám…

Když večer dorazili a můj zrak padl na návštěvnici, trochu se mi udělaly mžitky před očima. Tohle okamžitě poznáte! Oblečení, postoj, řeč očí, co dělá s rukama… Ona „to“ musí mít, kdykoliv a kdekoliv. Je prostě závislá na sexu. Navíc byla nádherná! Na sobě měla luxusní červeno-černou teplákovou soupravu, jaké se neveřejně dovážely ze Západu pro vyvolené. To vypasované oblečení zdůrazňovalo její křivky… Domlouvání podrobností ohledně mimopracovní zakázky pro strýce začalo. Já jsem si zatím docela hezky s mladou paní povídal. Teta obsluhovala. Občas jsem jí vypomohl, občas vypomohla návštěvnice. A při tom rozhovoru, ze kterého strýc dělal zápisky a občas různé nákresy, mladý pán do sebe obracel jednu skleničku vodky za druhou. Ostatně jeho žena jen o něco méně… Po asi dvou hodinách pánovi začala padat hlava… Za chviličku v křesle usnul.

Teta přišla ke strýcovi, něco mu pošeptala a pod nějakou záminkou si odvedla mladou paní do kuchyně. Ovšem po krátké chvíli vykoukla a ukazováčkem mi naznačila, že tam mám také přijít. Podíval jsem se zde na tu dívku, naše oči se potkaly - a bylo úplně hmatatelné, že ani jeden nemáme žádné zábrany, že se nebude konat ani nějaké předstírané zdráhání či aspoň jakási předehra. Prostě jsme k sobě přišli, přitiskli se a doslova během několika vteřin jsem ji poslal ke dveřím ráje… Podíval jsem se na tetu. Původně jsem myslel, že nás nechá o samotě, ale její oči byly výmluvné – i ji ta mladá žena a její naprostá odevzdanost vzrušovala. No, proč si tedy situaci nevyšperkovat, že…

Svléknout návštěvnici z její teplákové soupravy byla při její vstřícnosti otázka chviličky. Posadil jsem ji na stůl, pokrčil jí nohy a dal jí je od sebe. Několika posunky jsem tetě, nutno dodat, že více než sebevědomě, naznačil, co by asi tak mohla udělat. Začal jsem se s dívkou líbat a hrát si s jejími nádhernými prsy. Teta vyplnila mé přání – no, on to byl spíš příkaz, ale nemohu tetě přikazovat, že… Naše dívka se po chvíli zmítala v hlasitém silně prožívaném orgasmu. Malinko jsem trpěl, protože jak byla napjatá křečí, tak mi přitom nehty zatnula do zad. Dostal jsem strach, jestli se její manžel nevzbudil, protože by musel podle zvuků jasně poznat, co se nejspíš děje, ale nestalo se tak. Když se dívka vrátila z ráje zpět do reality kuchyně a než se po delší chvíli zcela zklidnila, my s tetou jsme zatím pobaveně žertovali, že ta použitá salátová okurka, která původně byla vypěstována ke zcela jinému účelu, než oblažovat dívčí klín, už asi zítra k obědu nebude…

Poté jsem si to nenasytné děvče odvedl do pokojíku, který jsem pro sebe měl vyhrazen… Té noci jsem realizoval mnoho zábavných či přímo vzrušujících nápadů. Mezi jinými to bylo zasouvání okurčiček do pochvy i do zadečku… Občas jsem si musel zaskočit k tetě pro nejrůznější pomůcky, a tak jsme si v rámci „výpomoci“ dali návštěvnici opět chvilku společně. Tentokrát jsem se ale spíše díval, jak mladou dívku masturbuje zkušená žena. Přátelé, tak musím říci, že to nemělo chybu. Až do této chvíle jsem si myslel, co všechno umím – a nyní jsem zíral jak malý školáček… Také jsem zkoušel, jak dívka bude přijímat bolest. Bylo rozkošné to děvče jednou rukou vzrušovat a druhou do jejího krásného hebounkého zadečku zapichovat špendlíky. Vždy, když se špendlík nořil do své živé podušky, dívka se celá napjala, ale tím silněji se její erotická místa namáčkla na moji druhou ruku či nohu, takže vlna vzrušení nejen že překryla bolest, ale díky intenzitě prožitku se vlastně její tělo postupně začalo samo takového konání dožadovat…

Rozhodl jsem se, že nyní už je čas, kdy bych po tolika různých legráckách mohl přistoupit k souloži a důkladně tak vyventilovat své sexuální napětí, které vlastně ony úžasné hrátky ještě vystupňovaly. Tak ano, vše z mého hlediska proběhlo pohodově. Dokonce, jelikož jsem usoudil, že vzhledem k naturelu mladé paní beze vší pochyby bude brát antikoncepci, jsem se s klidem udělal do ní – což je prostě rozkoš všech rozkoší. Tedy byla by – nebýt toho, že přemíra vypité vodky udělala své a má souložnice během aktu usnula. Hm… Vzal jsem ji za ruku a tu volně „upustil“ na její obličej. Bylo jasné, že dívka je zcela bezvládná. Nepomohly ani opakované vpichy špendlíku do prsů a dalších velmi citlivých míst. Jen při probodávání bradavky cosi nezřetelně zamumlala, ale stejně spala dál…

No, já si maloval, jakou úžasnou noc strávím po jejím boku, už jsem si představoval, kolikrát se budeme milovat, a teď tohle. Naštvaně – a nutno dodat, že dost komplikovaně, jsem mladou paní oblékl. Ale pak jsem dostal skvělý nápad, který by mi mohl závěrečný nezdar docela dobře vynahradit…

Oblečenou návštěvnici jsem za pomoci tety dovlekl do jedné ze dvou koupelen strýcova rodinného domku – do té méně používané. Vzhledem k tomu, že dívka nebyla nijak znečištěná, natož třeba poblinkaná, nebylo tetě jasné, co mám za lubem. Koupelna byla z horkých letních dnů velmi vyhřátá, takže jsem neměl žádnou obavu, že dívka třeba nastydne, když ji později položíme na zem. Nyní ji ale teta přidržovala částečně zapřenou o vanu, v takovém jakémsi podivném „polostoji“. Namazal jsem si ukazováček mastí Indulona, trochu návštěvnici poodhrnul tepláky s kalhotkami a tím namazaným prstem jí několikrát projel konečník. Poprosil jsem tetu, která stále netušila můj úmysl, aby ono dívčino oblečení podržela. Pak jsem ze sprchové hadice odšrouboval hlavici – to už teta začala tušit, protože se začala spiklenecky usmívat. Když jsem pak volný konec hadičky zasouval nebohé dívce do zadečku, to už se teta nahlas uchechtávala. Nyní zbývá jen opatrně pustit slabounký proud vody… Nádhera - dívčí bříško se už pomalinku plní… Páni, to je požitek… Když se nám zdálo, že bude dávka vody dostatečná, vysunul jsem hadičku z rozkošné prdelky naší návštěvnice a smontoval sprchu do původní podoby. Teta zatím pečlivě urovnala dívčino oblečení a navíc si dala záležet, aby v oblasti zadečku bylo důkladně vypasované. Dívku jsme položili na zem, přesněji řečeno na vanovou předložku, a naaranžovali do stabilizované polohy. Ovšem nohy jsme jí dali téměř do pravého úhlu, tedy tak, aby byla prdelka krásně vyšpulená. A nyní už jen očekávání skvělé zábavy. Nu, čekání opravdu nebylo dlouhé. Na onom místě drahých dovozových tepláčků se najednou objevila mokrá skvrna asi o velikosti dlaně a látka se nepatrně nadzvedla. Hm, vzrušující… Ale hlavní divadlo teprve přišlo. Návštěvnice něco krátce a nesrozumitelně zamumlala, ale nijak se nepohnula. Prakticky ihned poté se jí po oblečení rozlila obrovská silně zapáchající skvrna a tepláky se navíc i značně vyboulily. Ona výduť se ale pomalinku zmenšovala, to jak řídká smrdutá kašička, tlačená pružností látky, zatékala dívce mezi nohy. Zakončení divadla přinesla třetí „várka“, která byla jak od nějaké dojnice – však jsme si s tetou na toto téma pěkně zažertovali. Tepláky se opět silně vyboulily, ale celý výron oné kejdy byl tentokrát navíc doprovázen hlasitými a nechutnými zvuky… S tetou jsme se na sebe podívali a začali se řehtat na celé kolo… Nakonec jsme přes bezvládnou pokálenou dívku přehodili coby přikrývku župan a rozešli se…

Brzo ráno jsem musel do práce, ale večer, jakmile jsem se potkal s tetou, tak ta mi referovala. Návštěvnice se jí ráno strašně moc omlouvala, že prý se sice už párkrát po alkoholu poblinkala, ale ještě nikdy se jí nestalo, aby dopadla takto. Prosila, aby to teta nikde neříkala, že příště už raději alkohol trochu ubere… Samozřejmě vše „po sobě“ pečlivě uklidila. A že prý se také ptala po tom šikovném mládenci, který se jí tak nádherně věnoval, a že i proto ji mrzí, že přebrala, protože závěr večera si vůbec nepamatuje… Ani mne nemusíte mučit, abyste ze mne dostali přiznání, že tento výrok mne neskutečně potěšil… Na druhou stranu jsem ale přeci jen poté měl výčitky z toho, že návštěvnice o mně hezky smýšlí, zatímco já jí provedl takovou prasárnu. Ale ona nevěděla, že ta její zapáchající příhoda nebyla důsledkem opilosti, kdy neovládala své tělo, ale dílem mého úsilí. A dlužno dodat, že zábava s tím klystýrkem byla opravdu skvělá…

S touto mladou ženou jsem se během oněch prázdnin setkal ještě několikrát. Bylo to v rámci mé pomoci strýci při realizaci dohodnuté práce na jejich chatě. Nemohl jsem se s mladou paní někam ztratit nadlouho, a tak jsme si vždy jen trochu vzájemně „udělali dobře“. I tak to bylo krásné. Nu, nadržený studentík s lehce perverzními sklony a nymfomanka…

Poznámka

Tento svůj příběh jsem vyprávěl již i dříve, přičemž jsem dostal otázku na téma „teta a já“. Přátelé, vězte, že nic. Mezi mnou a tetou – byť ta byla v oné době ženou v sexuálně nejnáruživějších letech, tedy něco málo nad třicet let věku, se skutečně nestalo nikdy nic, co by šlo, byť sebeméně, označit za erotiku. V průběhu popisované příhody, pokud byla hrátkám přítomna i teta, tak jsem na sobě měl nejméně trenky a triko. Teta byla celou dobu oblečena zcela standardně – prostě jen návštěvnici masturbovala a kochala se tím, co to s touto dělá.

Mimochodem – toto chování mojí tety je jedním z dílů mozaiky, kterou jsem si pro sebe složil. Prosím, za každý můj následující výrok si doplňte slovo „obecně“ – vím, že existují výjimky. Tato moje mozaika hovoří o tom, že všechny ženy jsou bisexuální (a velmi mnoho i pedofilních). Jenže se umí dokonale ovládat, mají mnohem menší nutkání tyto své vlohy aktivně projevovat, a to i proto, že mají v průměru jen malou či žádnou míru sexuální neuspokojenosti, což je dáno mimo dalších důvodů i tím, že ženská masturbace je mnohem hlubším prožitkem, než ta mužská. Také – na rozdíl od mužů, ženy mají výrazně menší potřebu tyto své choutky, natož pak případné reálné prožitky, někomu sdělovat, a to včetně různých dotazníků, apod. Ženy prostě klamou – tělem i duší…

Upozornění pro čtenáře

Tak okurkovou sezónu máme za sebou. Byla fyzicky značně náročná, ale v kapse mne hřál opravdu významný obnos. Byl jsem také ve velké psychické pohodě, protože moje práce byla dobře hodnocena vedením družstva, ale také i proto, že rodina strýce a tety mne doslova brala za svého člena – dalšího syna, respektive děti za svého staršího bratra. Nu a hrátky s návštěvnicí, ty mé sebevědomí katapultovaly až někam do nezdolných výšin – ovšem zde - bohužel. Slovo „bohužel“ prociťuji až s odstupem let - tehdy jsem to pochopitelně vnímal jinak.

Prázdniny tedy končí a já, opojen svými úspěchy, zvedám pomyslný telefon a vytáčím číslo skladu raket Exocet. Je načase, aby Asce oklepal boty od bahna, ve kterém se zejména před prázdninami nacházel, vystoupil ze stínu a ukázal svou útočnou sílu…

Životní příběhy budou podávány formou postupně tvořené knihy. Proto prosím ty čtenáře, kteří budou chtít diskutovat k čemukoliv, co je v příbězích zaujme, aby tak činili v tomto vláknu: Diskuse k Asceho Střípkům.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 437
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 1467 x
Oceněn: 1187 x

Asceho výběr střípků životních

Příspěvekod Asce » 14.1.2017 0:15:43

Mission EXOCET, VII. část: Druhá střela v letu – zlomení Denisy

Po pracovně náročných prázdninách mi bylo příjemně na duši z pobytu u strýce a v „kapse“ mě hřály vydělané peníze, o kterých si mohli moji spolužáci leda tak nechat zdát. Ubytoval jsem se na koleji. Ještě jsem se ani pořádně nerozkoukal, nezjistil, kdo ze spolužáků se již také zabydlel, jestli jsou letos přijaty nějaké pěkné prvačky, vlastně jsem ani pořádně nevybalil, když se ozvalo zaklepání.

Ve dveřích stála Denisa. „No, to jsou k nám hosti…“ uštěpačně jsem komentoval její příchod. Hořce se usmála a zeptala se, jestli může dál. „Jasně, promiň… a co tě vlastně přivádí? Hádám totiž, že kdybys něco nepotřebovala, tak na mě z vysoka kašleš…“ „Já nemám dvě zkoušky.“ „Cože?!“ Žasl jsem: „A proboha z čeho?“ Když mi to řekla, zvážněl jsem: „Ale tam je i dost věcí, které budeš potřebovat, abys tu naši společnou SVOČku rozvinula a upravila na diplomku!“ Já vím…“ „Ne, že bych se tě chtěl nějak dotknout, ale jak to, že jsi vlastně pořád na škole, když v tuhle chvíli nemáš ještě dvě zkoušky, které do zítřejšího zápisu asi těžko uděláš?“ „Naši se znají s děkanem, mám přidělené náhradní termíny do konce října…“ V duchu jsem si řekl: „To si někdo žije. V příštím životě se chci taky narodit do nějaké hodnostářské rodiny, před kterou každý sedne na zadek… Což Vendula, ta aspoň maká a s učením jí nikdo nepomáhá, navíc ta její Francouzština… Zato Denisa…“

„Co budeš dělat?“ zeptal jsem se. „Myslela jsem, že bych tě poprosila, jestli bys mi nepomohl. Naši mi dali nějaké peníze, abych ti doučování zaplatila.“

Když toto Denisa vyslovila, tělem mi projela několikanásobná vlna výboje, která měla za následek střídavý vznik a zánik husí kůže doprovázený mrazením, respektive návaly horka. Tento pocit jsem již několikrát v životě zažil - například když jsem se ve dveřích jídelny na dětském táboře srazil s Jíťou. Ve svojí hantýrce jej označuji jako „Module of the Aberrant Key Opened“, čímž má být řečeno, že od této chvíle jsem poháněn svými pudy, a to bez ohledu na negativní následky, které by mi to případně mohlo přinést. Dokonce i zkratka onoho výrazu naznačuje, co se od této chvíle bude dít. Současně ovšem díky onomu „cosi“ – přesněji to neumím popsat, proto používám přirovnání k elektrickému výboji, se vmanipulovávám do přesvědčení, že tak tomu má být, že takto to chtějí jakési vyšší síly. Tím své psychice dopřávám jakési falešné alibi…

Prosím laskavého čtenáře, aby si uvědomil souvislosti. Před prázdninami jsem učinil Denise velkorysou nabídku, ale ona mne jen využila, v podstatě mne použila jako plátek citrónu, který vymačkaný odhodila do popelnice. I když jsem věděl, že se nestane mojí manželkou, očekával jsem, že bude mojí partnerkou alespoň na koleji. A ona se chovala tak, že jsem byl oprávněn toto se domnívat. Ale pak mne bez mrknutí oka opustila, avšak moji práci nikoliv. Velmi mě to bolelo. Poté se mi nabídla Vendula, ale cítil jsem to vnitřně tak, že vlastně za jakési požitky prodávám svoji duši. V podstatě mne vztah s touto dívkou dále ještě více potápěl. Pak přišly prázdniny, kde jsem naopak načerpal obrovské sebevědomí. Na kolej jsem se vrátil s tím, že mi bylo velmi ublíženo, ale současně jsem byl plný pocitu, jak jsem dobrý. A v tuto chvíli – ano, přesně v tuto chvíli, mi přijde Denisa vlastně říci, že ji mám naprosto v hrsti… Takže malilinko doufám, že nyní, tak říkajíc aspoň po „technické“ stránce, snad pochopíte mé další chování…

Řekl jsem: „Podívej, Deniso, pokud tě budu doučovat, tak si peníze vezmu. Pochopil jsem, jaké možnosti tvoje rodina má, můžu tak předpokládat, že to nebude almužna, která by mě urazila. Jenže teď ti něco předvedu a ty se rozhodni, jestli to doučování vůbec budeš chtít.“

Přešel jsem k Denise, pevně jsem ji chytil, a než se stačila vzpamatovat, tak jsem ji hodil na postel. Skočil jsem za ní. Opět jsem ji jednou rukou chytil a druhou rukou rozepínal její kalhoty. Usilovně se bránila, kroutila se, kopala, snažila se mě bít, ale nekřičela. Předpokládal jsem, že nebude křičet. Z dřívějšího soužití jsem naprosto přesně věděl, co a hlavně jak musím udělat. Denisa po chvilce pochopila můj záměr, snažila se, seč mohla, ale nedokázala tomu zabránit. Můj prst si neomylně prorážel tu správnou cestu. Když jsem zasunul celý ukazováček do její pochvy a poté tam zatlačil na jisté místo, tělo jí zradilo. Najednou se napnula, cítil jsem, jak jejím tělem projela křeč, a pak okamžitě povolila svůj odpor… Za chvíli jí zmítal hluboký orgasmus…

Když se vrátila z ráje zpátky, začala se upravovat a přitom důrazně řekla: „Ty jsi mě normálně znásilnil! Tohle tedy ne! Mám tě ráda jako bratra…“ „Jo, jo, to už jsem slyšel! Ten tvůj panák si jen přijde, aby si vykonal jistou potřebu, jinak ti s ničím nepomůže, a já abych oddřel práci! Ne, díky, za sestru tě nechci!“ „Já bych ti zaplatila!“ „Jo, to mi zaplatíš, tedy pokud se dohodneme. Ale napřed ti dám vybrat…“ Denisa chtěla něco říci, ale okřikl jsem ji: „Drž hubu, ty malá děvko!“ V nastalém tichu jsem pokračoval: „Máš na výběr ze tří možností. Podle toho, jak se rozhodneš, tak to bude. Tak dávej pozor! Za á nyní půjdeš a ohlásíš znásilnění. V tom případě také rovnou zajdi na studijní oddělení oznámit, že končíš školu, ať se věci nezdržují. Pak tu máme možnost za bé, což značí, že zohledníš moje minulé zásluhy a nic neohlásíš, ale ani nebude žádné doučování z mojí strany, už sem za mnou prostě nepřijdeš. V tomto případě také zajdi na to studijní. A konečně v možnosti za cé tě budu doučovat, ale kdykoliv přijdeš na pokoj, tak tě znásilním. Pokud se ovšem nenecháš dobrovolně. Mluvím o masturbaci a různých hrátkách, protože to mě baví nejvíc, jak si jistě pamatuješ. Soulož nechám té tvojí gorile. Tak co sis vybrala?“

Denisa zírala do země a nic neříkala. Znovu jsem promluvil: „Jestli sis všimla, nezamykal jsem. Pokud sis vybrala možnost á nebo bé, klidně odejdi, nebudu ti bránit. Jestli sis ale vybrala to cé, tak to řekni jasně!“. „Hm…“ „Takhle ne! Chci to slyšet zřetelně a nahlas! Tak co bude?“ „Cé“ „Celou větou, nahlas a bude tam oslovení ‚pane‘! Srozuměná?“ „Pane, vybrala jsem si možnost cé!“ „No vidíš, ty couro, že to jde, když se chce! Tak si skoč pro materiály, pustíme se do studia teď hned!“ Je požitek oslovit mladou ženu „couro“ a dívat se jí přitom do očí. Dnes jsem si to vychutnal…

V hlavě mi probleskl obrázek střely EXOCET prorážející plášť lodi…

Snažil jsem se chovat profesionálně. Pokud jsme se učili, ani jsem se Denisy nedotkl. Zato vždy po doučování, někdy také před ním, jsem si Denisu opravdu užíval. Doslova jsem ji deptal. Neustále jsem vymýšlel různé legrácky a „vychytávky“, jak ji co nejvíce ponížit. Byla to skvělá zábava. Ovšem tělesně jsem ji netýral tak, jako Vendulu. Bylo to zvláštní. Vendulu jsem vždy nejprve mučil, někdy docela dost trpěla, ale pak jsem byl na ni něžný a snažil jsem se, aby se cítila šťastná. Normálně jsem s ní souložil, často opakovaně. Denisa nemusela snášet prakticky žádnou fyzickou bolest, ale to, co jsem jí dělal, to byly neskutečné prasárny, jejichž cílem bylo ponížit ji. Ale toho času jsem s ní, až na několik výjimek, nesouložil. A u těch výjimek beztak nešlo z mého pohledu o soulož jako takovou, ale vždy jsem to navlékl tak, aby Denisa jednoznačně prožívala to, že je jen prodejná poběhlice. Bohužel musím zpětně říci, že toto na mojí psychice zanechalo jednu nemilou stopu – od této doby automaticky každou dospělou ženu řadím do kategorie vypočítavé děvky a mám problém přesvědčit sám sebe, že u nějaké ženy to tak třeba být nemusí. To se pak, alespoň v prvních okamžicích, promítá i do různých mých obchodních a dalších společenských styků, kdy, pokud se jich účastní dosud mně neznámá žena, jsem takový těžkopádný a chvíli mi trvá, než se „rozjedu“…

Upozornění pro čtenáře

Další sled událostí bychom mohli parafrázovat trochu modifikovaným textem písně skupiny Abraxas asi takto: „Štáby z polí menších válek hlásí padlou růži, která lže…“ No, přesněji by to asi bylo tak, že „růže už dolhala“. Následující, tedy již třetí, virtuální střela Exocet dopadla tak tvrdě, že Denisu totálně psychicky rozložila. V jistém smyslu by se dalo říci, že se duševně sesypala, úplně vzdala jakoukoliv sebeúctu a naprosto se podvolila mým perverzním přáním – v podstatě se stala mojí sexuální otrokyní. Naskýtá se filozofická otázka – kdo z nás dvou se vlastně choval hůře? Já, protože jsem zneužil situace, anebo Denisa, která si svým dobrovolným ponižováním kupovala to, na co by vlastním přičiněním nedosáhla?

Životní příběhy budou podávány formou postupně tvořené knihy. Proto prosím ty čtenáře, kteří budou chtít diskutovat k čemukoliv, co je v příbězích zaujme, aby tak činili v tomto vláknu: Diskuse k Asceho Střípkům.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 437
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 1467 x
Oceněn: 1187 x

Asceho výběr střípků životních

Příspěvekod Asce » 20.1.2017 23:18:05

Mission EXOCET, VIII. část: Třetí střela posílá Denisu až na samé dno

Vzhledem k tomu, že jsem se v tomto období stýkal se dvěma dívkami, byť pravda, s Denisou daleko více než s Vendulou, napadlo mne, že bych je mohl tak trochu mezi sebou porovnat.

Obě dívky měly něco společného. Žily ve vysoce postavených bohatých rodinách a měly dopředu naplánovanou zářnou budoucnost. Obě měly postavu takové běžné dvanáctileté dívky. Snad bych ještě vypíchl jejich rozkošné maličké a hebounké zadečky, ale zde už veškerá podobnost více méně končí. Tak třeba obličej přináležející oněm „dvanáctiletým“ tělíčkům – ten Denise přisuzoval tak patnáct let věku, zatímco Vendule pětadvacet, možná i více. Denisa byla docela hezká, Vendula vůbec. Denisa mnoho chytrosti nepobrala, zato Vendula byla značně inteligentní. Denisa byla líná a rozmazlená, Vendula naopak pracovitá a cílevědomá. Sexuální profil Denisy bych nazval „normálovým“, ale Vendula byla nepochybně trochu „ujetá“, myslím si totiž, že ta bolest, kterou jsem jí na našich občasných schůzkách způsoboval, ji přitahovala.

No, ale nyní se již věnujme Denise. Jak to pravděpodobně mohlo vypadat v její mysli zkusím vyložit v následující úvaze.

Její rodiče patřili k „vyšším kruhům“ – dost vysoce postaveným funkcionářům vládnoucí strany, která měla pod palcem prakticky vše, co se kde ve státě šustlo, neboli skutečnou moc. Pro svou jedinou dceru vytvořili úžasný životní skleník, ve kterém nebylo místo pro nic jiného, než jen to nejlepší. O takové budoucnosti, jakou Denise připravili, by běžný mladý člověk mohl leda tak snít. Ovšem, jak už to ve sklenících bývá, bylo v něm též pořádně dusno a těsno. Její rodiče automaticky předpokládali, že to, co své překrásné a geniální dceři naplánovali (a do čehož pochopitelně zainteresovali široký okruh svých známých - i zde platilo cosi na způsob směnného obchodu), ona přirozeně akceptuje a v té části, jež připadá na ni, také i plní. Jenže Denisa nebyla překrásná, ale jen docela hezká (což asi není to nejpodstatnější), ale horší bylo to, že o nějaké genialitě nemohlo být ani řeči. Kdyby se hodnotily její skutečné studijní předpoklady, tak by měla problémy i s maturitou. V oněch létech bylo možno se stranickou protekcí zařídit leccos, ale rozhodně ne vše. Bez absolutoria vysoké školy by se skleník zhroutil. Jedna věc podmiňovala druhou – nová mladá vysoká funkcionářka, s tím správným kádrovým profilem, by ihned dostala krásný služební byt, vysoký plat, také by se na to konto konala dopředu naplánovaná svatba… Denisa chtěla těžit z výhod, které jí rodina zařídila, ale současně k tomu jednak neměla všechny předpoklady a jednak si také chtěla užít aspoň trochu svobody. Proto si nejprve začala užívat se mnou, a později, když poznala ryzího samce v podobě Mr. Gorily, tak s ním. Rodičům navíc nesvěřila, jak až velké problémy jí škola dělá – ti to brali asi tak, jako že se momentálně trochu nezadařilo, ale snadno se to napraví - tedy bude stačit, když své dceři prostřednictvím vedení fakulty poskytnou trochu času navíc. Jenže Denisa si uvědomovala, že bude potřebovat obrovskou porci doučování – něco jako zaměstnání na poloviční úvazek. A to jí těžko poskytne nějaký běžný spolužák. A s rozpracovanou diplomkou asi také nebude zápolit někdo jiný, než její skutečný autor… Tedy pochopila, že buď to celé zabalí, a tím pádem bude bez vysokoškolského titulu, bez bytu, bez lukrativního zaměstnání, bude se životem protloukat za pár šlupek jako obyčejná maturantka z gymnázia, příšerně zklame rodiče a navíc je u jejich spolustraníků pěkně shodí, anebo zkusí zabojovat, obout se do toho - což ovšem znamená, že splní moje podmínky, protože se v takovém případě beze mne neobejde.

Ovšem já toto pochopil také. Proto jsem si mohl dovolit požadavky na Denisu stupňovat. Činil jsem tak sice po malých krůčcích, zato však vytrvale. Nejraději vzpomínám na několik příhod, které považuji buď za takové průřezové či obzvlášť vydařené. Klíčová ale byla hned ta první závažnější. Záměrně jsem zvolil docela drsnou záležitost, protože smyslem bylo to, abych Denisu vyprovokoval k odporu a ten poté potlačil – a tím utvrdil její podřízený až otrocký vztah vůči mně. Vyšlo to dokonale. Až tak, že - přiznám se - jsem na tuto epizodu hrdý. Já vím, že z hlediska morálního bych měl říci něco jiného. Ale to nelze, protože by to nebyla pravda. Dospělačka mi duševně ublížila a odskákala si to nejtvrdším možným způsobem… A dnes, po létech, si to vychutnávám neméně – když si uvědomím, že jistá vážená dáma se v mládí směňovala za protislužbu k tak perverzním hrátkám, že by z toho bylo nanic i nějaké šlapce na E55…

Toaleta z oblečení

Šel jsem doučovat k Denise na pokoj, protože byl víkend a měla celou buňku pro sebe. Když jsem přišel, všiml jsem si, že má otevřenou šatní skříňku. Všechno své prádlo zde měla pěkně vyskládané jak v nějaké prodejně s textilem. Bral jsem to prádlo a začal jí ho postupně vyhazovat na zem. Denisa ihned hlasitě a velmi důrazně protestovala. Upozornil jsem ji: „Jestli se ti nelíbí moje chování, klidně to řekni a já odejdu!“ Ona už ale neřekla nic, jen se zamračeně a zároveň smutně dívala, jak se na podlaze bez ladu a skladu kupí její krásné oblečení, včetně luxusních kalhotek a dalšího spodního prádla. Dal jsem si záležet, aby ve skříni nezbylo nic. „Deniso, teď tady na podlaze z toho všeho udělej jeden vysoký komínek! A ať je to složené pořádně! Nemám tolik času, abych ti to případně rozkopal, a ty jsi to skládala znovu!“ Denisa se beze slova zvedla a šla splnit příkaz. Bylo vidět, jak je nasupená, ale raději už neprotestovala.

Zatímco Denisa vytvářela požadovaný komínek, šel jsem do potravinové skříňky. A našel, co jsem potřeboval. Prázdnou tři čtvrtě litrovou láhev od limonády jsem naplnil vodou. Když Denisa složila prádlo, nařídil jsem jí, ať se svlékne do naha a lehne si na postel. Do úst jsem jí strčil láhev s vodou a nařídil jí, ať to pomalu všechno vypije. Chtěla něco namítat, ale přísně jsem se na ni podíval, takže si láhev raději bez dalšího převzala a začala pít. Dal jsem jí nohy mírně od sebe. Nijak se nebránila. Začal jsem ji masturbovat přes poštěváček. Touto technikou byl u Denisy problém dosáhnout vyvrcholení, protože patří k té menšině žen, které zažívají převážně vaginální orgasmus, ale aspoň ji to obvykle nabudilo. Na celou scénu byl příjemný pohled. Ležela jako trochu odrostlejší mimino s flaškou a já ji přitom dráždil mezi nohama. Když byla po delší době láhev vyprázdněna, řekl jsem Denise, ať si sedne a že sice se ještě nebudeme tak docela učit, ale přezkouším ji z některých lehčích věcí, které by měla „dát z patra“.

Asi něco po půl hodině se Denisa zvedla, že už nemůže vydržet, že si půjde odskočit, a zamířila ke dveřím. Hlasem, který byl směsí naprostého údivu a pohoršení (dal jsem si na tomto skoro divadelním výstupu záležet), jsem se jí zeptal: „A kam myslíš, že asi tak jdeš? Toaletu máš přeci tady,“ ukázal jsem na ten vzorně vyskládaný komínek jejího prádla na podlaze. „Tak zasedni a vyčůrej se!“ „Ty ses zbláznil!“ Denisin hlas doznal intenzity a zabarvení hysterie: „Kašlu ti na ty tvoje pitomé nápady!“ „No, jak myslíš,“ zvedl jsem se a měl se k odchodu. „Prosím, počkej! Nechceš místo toho… nechala bych se…“ zašeptala Denisa. „Kdo ti asi tak stojí o tu tvojí hnusnou smradlavou díru! Jo, vlastně si uvědomuji, jedna gorila by se našla, tak pardon!“ Viděl jsem, jak Denisou lomcuje příšerný, ale potlačovaný vztek. Ještě jsem přiložil do pomyslného kotle: „Očekávám, že teď mi povíš, že ti to za to nestojí, aby ses takhle ponižovala, přeci nejsi obyčejná prodejná coura, že?“ řekl jsem jakoby smířlivě a pokračoval v odchodu. „Prosím, neodcházej, měli jsme dneska udělat ještě jednu kapitolu…“ „Hele, docela mě tím odmlouváním štveš, protože to zdržuje. Jestli si to ale chceš u mě vyžehlit, tak ti poradím, co máš udělat.“ Vysvětlil jsem Denise své požadavky a zejména to, co chci přitom nahlas a zřetelně slyšet.

„Pane, coura Denisa vás prosí o dovolení vyčůrat se na této přenosné toaletě,“ ukázala směrem k prádlu. „Dobře, ty malá špinavá děvko, ale ať to odsýpá!“ Denisa se posadila na hromádku oblečení. Komínek se pod ní značně zmenšil a navíc jeho okraje jí obklopily zadeček a zepředu téměř celý Venušin pahorek. Hrubě jsem na ni křikl: „Zatlač! Chci pořádný proud, žádné flákání“! Denisa zřejmě vyhověla a skutečně důkladně zatlačila, protože se ozval nelibý zvuk pšouknutí. Osopil jsem se na ni:“ Ježíši, ty jsi prase! To se neumíš ovládat?! Ach jo, s kým já to musím pracovat… Uvědom si, že tady jsi ve škole a ne na pastvě!“ Denisa zrudla studem, možná i vztekem, ale hlavně se rozbrečela. Nicméně za malou chvíli začal být, sice opravdu slabě, ale přeci, slyšet tichounký zvuk „tsss“ a vzápětí se na podlaze začala zvětšovat nažloutlá loužička… Myslel jsem, že smíchem prasknu…

Byl jsem doslova opojen svojí mocí nad Denisou. Současně jsem v duchu uvažoval asi takto: „Leť! Leť a znič ji! Znič všechno krásné, co v ní je!“ A nakonec ještě: „Ano, třetí střela EXOCET zasáhla cíl přesně!“

Když se Denisa zvedla z té pročůrané hromádky prádla, měla stále ještě v očích slzy: „Teď to budu muset úplně všechno vyprat, vyžehlit… to je práce na kolik hodin!“ Její hlas byl plný zoufalství, ale já jsem toho nedbal: „Ne, teď se budeme učit! Uklízet si budeš, až pan učitel odejde!“

Slepička

Denisa v mojí posteli. Pomocí stříkačky jsem jí plnil bříško vodou – vždy jsem do konečníku zasunul špičku stříkačky a kochal se tím, jak tekutina mizí ve vystrčeném zadečku. Mimochodem - ta její prdelka, to byla úplná rozkoš – nezapomeňme, že Denisa byla drobounká dívka, a ten její hebounký zadeček tomu také odpovídal. Pokud bychom zakryli hlavu, která by ji jinak prozradila, mohli byste Denise podle postavy hádat klidně dvanáct let věku…

…Za chvilku Denisu začalo silně bolet břicho. Díky klystýru měla nezadržitelnou potřebu, ale na toaletu jsem ji pustil na poslední chvíli a smál se tomu, jak utíká, aby doběhla včas. Mezi tím jsem z hadice ve sprše odšrouboval sprchovou hlavici. Moc jsem se zasunováním do jejího zadečku nezdržoval, spíš jsem tu hadici k ní vždy přirazil. Denisa tak dostala ještě několik dalších klystýrů, aby byla uvnitř dokonale vyčištěná. Když se konečně mohla vrátit do postele, musela zase vystrčit zadeček. Konečník jsem jí promazal mastí Indulona. Poté jsem vzal ping-pongový míček a začal ho do ní vtlačovat. Prdelka byla dost uvolněná tím promazáním, ale i tak to šlo ztuha. Denisa přitom docela naříkala, ale netroufla si odporovat…

…Zadařilo se. Pak ještě vtlačit druhý míček a třetí… Když byly všechny tři míčky uvnitř Denisy, vysvětlil jsem, co se od ní očekává a šel si sednout na židli kousek od postele, abych měl jako divák dobrý výhled. Denisa si na posteli sedla na bobek a začala tlačit. Současně nahlas vykřikovala: „Kokokoko dák, kam mám to vajíčko dát, Kokokoko dák, kam mám to vajíčko dát,“ a takhle pořád dokola. První míček vyklouzl z prdelky na postel. Začal jsem se smát. Denisa podle rozkazu pokračovala, dokud všechna tři „vajíčka“ nebyla z prdelky venku. Miluju slepičky…

Mimochodem, tuto techniku jsem s různými obměnami s Denisou praktikoval vícekrát. Při vtlačování do konečníku mají svěrače tendenci nejprve míček vytlačovat zpět, po překročení nejširšího místa míčku zase naopak vtahovat dovnitř. Je zábavné těsně před tím, než je onoho nejširšího místa dosaženo, tlak zastavit a prstem bránit tomu, aby svěrače míček vytlačily… Někdy jsem Denise do prdelky zasunul dva míčky a do pochvy také dva – a slepička údernice pak snášela dvě vajíčka naráz… Jo, tomu se říká produktivita… No, přiznejme, ta synchronizace často nebyla dokonalá, takže vajíčka nevypadávala z obou dírek úplně najednou, ale i tak to byla skvělá zábava. Totéž jsem prováděl i Vendule – a v budoucnu, o kterém v popisované chvíli nemám ani ponětí, tak i jiným dívkám či ženám. Nejvíc mne bavilo, když tytéž míčky během jednoho dne postupně navštívily obě dírky Venduly a pak o několik hodin později ty Denisiny…

Appellplatz

Po několika dalších dnech jsem Denisu donutil podávat takzvaný raport, čili hlášení. To spočívalo v tom, že pokud byl u ní na sexuální návštěvě její milovník Mr. Gorila, ihned po skončení jeho pobytu, ale opravdu ihned, musela v županu přiběhnout na můj pokoj. Její příchod v takovém případě znamenal, že se mám, skryt za záclonou, podívat z okna, a to proto, abych viděl, jak si sebevědomě Mr. Gorila kráčí na tramvajovou zastávku. Denisa do toho musela hlasitě přeříkat něco takovéhoto: „Dnešního dne děvka Denisa souložila od 15:00 do 18:15, celkem tři soulože, z toho jednou zepředu a dvakrát zezadu. Všechny soulože zakončeny orgasmem děvky. Pane, děvka Denisa prosí o přeměření svojí díry!“

Jakmile toto hlášení skončilo, Denisa si nahá lehla na moji postel, dala si nohy až za hlavu a přidržovala je rukama, abych měl dokonalý přístup k jejímu přirození. Vzal jsem posuvné měřítko a změřil, jak má ještě nyní, kdy uplynuly od poslední soulože s Mr. Gorilou přeci jen nějaké minuty, rozevřenou pochvu. Všechno jsem postupně zaznamenával do pečlivě připravené tabulky – tedy kdy a jak souložila, jestli měla orgasmus, jak hluboký, další praktiky jako orál, anál… a samozřejmě ono naměřené aktuální rozevření pochvy. Pokud jsem zjistil, že je větší, než naposledy, tak jsem ji pochválil, jaká je šikovná děvka.

Tímto měřením samozřejmě legrace nekončila. Denisa si musela vylézt na stůl, já jsem bral všelijaké láhve (očíslované pro tyto evidenční účely - tedy jak různě vysoké, tak s různým průměrem hrdla, hlavní části, různým sklonem hrdla), postavil jsem vždy jednu na desku stolu, přidržel v dolní části rukama, a Denisa si na tu láhev pomalu pochvou nasedala. Opět jsem zaznamenával, jak bez jakéhokoliv maziva, kromě jejího vlastního, půjde jednotlivé láhve do pochvy nasunout hluboko.

Několikrát jsem také sebevědomého odcházení Mr. Gorily využil ke krásné, protože Denisu ponižující, souloži. To se musela rukama opřít o radiátor ústředního topení, takže byla v pase ohnutá, nohy dala od sebe a já do ní zezadu vnikl. Přitom jsme oba skrze okno se záclonou pozorovali, jak se její milý pomalu vzdaluje od koleje. Hm, úžasný požitek…

Ono hlášení jsem vymyslel proto, abych Denisu co nejvíce ponížil. Ale docela jsem se při tom chytil do vlastní pasti. Díky této praktice jsem zjistil, že mne nesmírně vzrušuje, když mi žena podrobně líčí svůj aktuální sexuální prožitek s jiným mužem. Mám na mysli skutečně podrobné líčení, včetně jejích pocitů, když do ní vniká penis, a podobně. Poznal jsem, že toto je pro mne natolik vzrušující, že jsem si posléze ty jednotlivé Denisiny zážitky nechal vyprávět klidně i několikrát po sobě a přitom jsem masturboval. Také jsem ji úkoloval, jaké sexuální hrátky má s Mr. Gorilou provádět, aby mne následné vyprávění co nejvíce rajcovalo. O řadu let později jsem tuto svoji vlohu dovedl (a nyní záleží na úhlu pohledu, zda říci, že k dokonalosti či do katastrofálního měřítka) se svojí manželkou…

Upozornění pro čtenáře

Následující vyprávění nás odvede od postelových radovánek, protože nadešel čas sklízení plodů tvrdé práce v podobě příslušných zkoušek – Denisiných chybějících z minulého ročníku studia i mých státnic. Střípek tak bude mapovat období asi devíti měsíců. Také moji virtuální technici nebudou zahálet – pravda, Denisina vlajková loď již rezaví po zásahu dvou střel kdesi na dně oceánu, ale dílo je třeba dokončit. Zbývá už jen jedna jediná střela Exocet, a tak si ji vychutnáme. Právě jí montují bojovou hlavici. Jadernou. Sbohem, Deniso…

Životní příběhy budou podávány formou postupně tvořené knihy. Proto prosím ty čtenáře, kteří budou chtít diskutovat k čemukoliv, co je v příbězích zaujme, aby tak činili v tomto vláknu: Diskuse k Asceho Střípkům.

Zpět na “ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti