Kazuistiky zneužitých dětí

Osobní sdílení od členů, detailní popisy jejich životních osudů, vyprávění zajímavých příběhů, případně kazuistiky a příběhy z druhé ruky - příběhy zneužitých, životopisy slavných pedofilů ap.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2655
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1593 x
Oceněn: 5059 x

Kazuistiky zneužitých dětí

Příspěvekod Plyšáček » 15.1.2016 22:24:01

TÉMATICKÉ VLÁKNO SDRUŽUJÍCÍ NEJRŮZNĚJŠÍ KRÁTKÉ KAZUISTIKY ZNEUŽITÝCH DĚTÍ Z RŮZNÝCH ZDROJŮ

V nejrůznějších knihách, tiskovinách a studijních materiálech je popsána řada příběhů zneužitých dětí. Toto vlákno slouží k jejich uvedení a případnému okomentování. Zabýváme se však pouze pravdivými kazuistikami. Detailnější sdílení našich členů si zaslouží samostatná vlákna.

Příběh vždy pojmenujte jedinečným způsobem, nemá-li již výstižný název, a uveďte co nejvíce údajů o původním zdroji. Cizí text pište kurzívou.

Obrázek
odkaz a zdroj: www.bety.cz
Uživatelský avatar
Husky
Uživatel
Příspěvky: 25
Registrován: 5.1.2016 4:55:48
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 8
... až do věku: 11
Děkoval: 43 x
Oceněn: 77 x

Kazuistika Judy van Niekerk

Příspěvekod Husky » 13.3.2016 14:56:31

Judy van Niekerk: Můj otec mě znásilňoval od šesti let (blesk.cz)



Příběh o tom, jaké následky si s sebou nese oběť zneužívání. A také příběh, který krutě poukazuje na fakt, že právě to nejhorší zneužívání - fyzické i psychické - nemá s pedofilií nic společného.

Judy byla odsouzená k životu s otcem poté, co její matka utekla od rodiny. „Můj otec se ke mně choval jako ke své ženě a to od mých šesti let,“ říká Judy van Niekerk (46), kterou zneužíval její bestiální otec Noah Welsh. Věznil ji v rodinném domě, kde se na ní dopouštěl sexuálního násilí. Dokonce musela podstoupit domácí potrat za použití ramínka na šaty! Během hororových let života Judy bil, a dokonce ji postřelil – rána šla přímo do prsou, doktorům řekl, že si to udělala sama.
Týrání přežila a uprchla do Londýna a odtud až do Jižní Afriky, kde potkala svého budoucího manžela, který jí dal sílu opět žít a přesvědčil ji, že se její otec musí zodpovídat za své činy.
Dnes Judy vzpomíná na dětství se smíšenými pocity. „Většina lidí má z dětství šťastné vzpomínky. Moje zahrnují otce, učil mě plavat a bral mě na výlety do přírody.“ Hned však dodává: „Mám ale i spoustu špatných vzpomínek.“ Judy ale nebyla jeho jedinou obětí! Judy si vzpomíná, že její táta bil i svou ženu. Ta od něj utekla, později se vrátila, ale když bylo Judy deset let, opustila je nadobro a Judy nechala tyranovi na pospas. Právě tím začalo Judyino sexuální zneužívání, bylo jí pouhých jedenáct let. „Měla jsem jít do školy, ale on mě nenechal, řekl mi, že mám moc práce doma,“ říká Judy. „Měla jsem být doma a starat se o své sourozence, pět kluků. Musela jsem prát a vařit, domácí práce mě vyčerpávaly, byla jsem večer vždy připravená jít rovnou spát, ale táta měl jiné představy…“ Po fyzických útocích svého otce si Judy připadala zmatená a naprosto bezcenná. Sama Judy říká, že nikdo nevěděl, co se děje, ani její sourozenci. „Nevěděli ani, že jsem otěhotněla a naštěstí pro tátu i potratila.“
Noahovo násilnictví se stupňovalo. V třinácti letech Judy polámal kosti a vyhrožoval, že ji zastřelí. „Řekl mi, že jsem zlá a nehodná jeho lásky, říkal, že obětoval svůj život, aby mě zachránil,“ vzpomíná Judy. „Řekl, že pokud se nezměním, bude mě muset zabít.“ Tuto výhrůžku málem splnil, když bylo Judy 14 let, tak se rozčílil a střelil jí do hrudi. Soused zavolal sanitku, Judy byla na pokraji smrti, ale její otec tvrdil, že spoušť stiskla sama.
Judy vždy musela čekat na tátu v jeho posteli, dokud nepřišel z práce. Ten samý rok znovu otěhotněla. „Chtěla jsem si to dítě nechat, protože jsem byla neuvěřitelně osamělá, jak jsem byla celý den zamčená. Doufala jsem, že by mi to mohlo dát šanci s někým mluvit. Ale táta nemohl riskovat, že by se někdo dozvěděl, co mi udělal, takže mě praštil do žaludku, nutil mě koupat se v horké vodě, tím se pokoušel ukončit moje těhotenství.“ Nic z toho však nepomohlo, a tak provedl domácí potrat ramínkem na šaty.
O dva roky později byla Judy zas těhotná, tentokrát podstoupila interrupci na klinice. Noah tvrdil, že ji do jiného stavu přivedl její přítel – nikdo takový neexistoval. Judy se cítila zle:
„Později jsem se tátovi omluvila, že jsem otěhotněla, cítila jsem, že je to moje chyba. Měla jsem vymytý mozek.“
Po deseti letech teroru, když bylo Judy dvacet let, vymyslela plán útěku. Agentura jí zajistila práci, ona si sbalila věci a náhrdelník, který jí táta koupil, a utekla. Ale i v Londýně měla pocit, že je otci příliš blízko, tak se přestěhovala do Jižní Afriky, kde se setkala s Tiny van Niekerk (46), kterého si vzala. To on ji přiměl pochopit, že vina není na její straně, a dodal jí odvahu čelit otci.
V roce 2000 se dostal Noah k soudu, z celkových 30 bodů obžaloby se přiznal jen ke třem – k znásilnění a k potratům. Sám Noah u soudu řekl, že jejich vztah vnímal jako zvláštní. „Žili jsme spolu jako manžel a manželka, takže když mě opustila, můj svět se rozpadl.“ Za své zločiny byl odsouzen na patnáct let. O čtyři roky později se Judy dozvěděla, že její otec umírá na rakovinu, a rozhodla se ho navštívit. Setkání se bála, ale když viděla, jakou trosku z něj nemoc udělala, bylo jí ho líto. I přes všechno utrpení, které jí způsobil, ho Judy milovala, vždyť byl její táta, a tak mu to také řekla. Bohužel Noah jako by netušil, jakou bolest a trápení Judy způsobil.


Obrázek
odkaz zdroj: blesk.cz/galerie
Uživatelský avatar
Snilko
VIP člen
Příspěvky: 188
Registrován: 23.12.2016 21:52:09
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 13
Děkoval: 1169 x
Oceněn: 312 x

Kazuistika Brat ma pripravil o panenstvo

Příspěvekod Snilko » 17.1.2017 17:44:06

Brat ma pripravil o panenstvo

Prepísané z časopisu EMMA, November 2002

Sympatická tmavovláska pohodlne usadená vo veľkom koženom kresle si nervózne obhrýza nechty a nevie, ako začať. Trvalo dlho, kým sa rozhodla, že svoj životný príbeh, s ktorým sa doteraz zverila len tým najbližším, vyrozpráva. "Ale musíte mi sľúbiť, že neuvediete moje pravé meno, adresu, ani fotografiu," uisťuje sa tridsaťdvaročná Kristína. "Prepadla by som sa od hanby, keby sa o tom dozvedel niekto z môjho okolia. A rodičia by ma asi vydedili, keby zistili, že som s takými chúlostivými záležitosťami išla na bubon," vysvetľuje svoje obavy z toho, že by ju niekto mohol poznať.

Kristínino detstvo bolo do istého času celkom šťastné. Obaja rodičia pracovali, otec bol dosť autoritatívny, a čo povedal, bolo pre všetkých členov rodiny ako zákon. Nebýval však často doma, pretože pracoval, a tak Kristínu a jej o tri roky staršieho brata Igora vychovávala len mama. Keď však rodičia kúpili domček v malom mestečku na Záhorí, jej život sa náhle zmenil.

"Mala som sedem rokov, keď sme sa presťahovali. Spočiatku mi táto zmena robila problémy, začala som chodiť do školy, musela som si hľadať nové kamarátky, ale postupne som si zvykla. Pri dome sme mali veľkú záhradu, ktorá bola mojím svetom, dokonca som dostala aj vlastnú izbičku a nemusela som sa o ňu deliť s bratom. Ale najradšej som sa hrávala na povale. Objavila som tam staré škatule s fotkami a novinami, veľkú drevenú truhlicu s oblečením, ktoré tam nechali pôvodní majitelia domu. Cítila som sa tam ako v rozprávke a keď si po škole napísala úlohy, prvá cesta viedla vždy na povalu."

Raz prišiel za Kristínou aj jej brat Igor. Mal vtedy desať rokov. Jeho sestra mu nadšene ukazovala všetky tie čarovné poklady, ktoré tam objavila.

"Nechceš, aby sme sa zahrali radšej takto?" opýtal sa ma raz Igor a vytiahol z trenírok svoje prirodzenie.
Vtedy som to považovala za niečo úplne normálne, myslela som si, že takto sa súrodenci medzi sebou bežne hrajú, a tak som súhlasila, " vysvetľuje Kristína, ktorá sa nič netušiac pred bratom vyzliekla.

Prvý krát sa medzi nimi nič nestalo, len si zo zvedavosti obzerali svoje nahé telá. "Bol to akýsi druh exhibicionizmu. Igor skúmal moje detské telo, asi som bola prvým dievčaťom, ktoré videl nahé. Ale ani sa ma nedotkol. To prišlo až neskôr," spomína Kristína a hlas sa jej začína zasekávať.

"Stále chodil za mnou na povalu, raz sa vyzliekol aj on a začal sa ma dotýkať. A potom chcel, aby som ho hladkala aj ja. Chytil ma za ruku a viedol ma tak, aby som sa ho dotýkala dole. Už vtedy mi to pripadalo čudné a zvláštne. Cítila som, že robíme niečo zlé."

Súrodenci s touto "nevinnou" hrou pokračovali niekoľko mesiacov, lebo Igor si vždy našiel príležitosť, aby svoju mladšiu sestru prehovoril. Hrávali sa karty, domino, pexeso a ten, kto prehral, sa musel vyzliecť prvý.

Asi po roku, vtedy mala Kristína osem, sa však jej brat pokúsil aj o niečo viac. "Obaja sme boli vyzlečení a Igor si potom na mňa ľahol a začal do mňa narážať. Viem, že ma to strašne bolelo, bránila som sa, kričala, ale on mi zapchal ústa. Nemohol to však dokončiť, pretože som sa pod ním strašne metala. Rýchlo som sa obliekla, on tiež a ešte mi prikázal, aby som o tom nikomu nehovorila. Vraj to bude naše malé tajomstvo. Utekala som z povaly a šla som rovno do svojej izby. Chcelo sa mi cikať, no strašne ma to pálilo. Po stehnách mi tiekla krv a vtedy som sa zľakla. Pamätám si, že mi preblesklo hlavou. "Idem zomrieť, alebo ma potrestal Pánbožko?"
Nevedela som sa z toho šoku spamätať. Vnútorne som tušila, že to, čo robíme, je špinavé a nečisté," vysvetľuje tichým hlasom mladá žena, ktorá musela dlhé roky znášať sexuálne chúťky svojho zvráteného brata.

V jej očiach vidieť smútok i hnev. Chytí si hlavu do dlaní a pomedzi prsty sa jej kotúľajú slzy. Dnes má tridsiatku za sebou, ale zlé spomienky sa jej stále vracajú. Ako by to bolo iba včera.

Trvalo dlho, kým sa Igor odvážil začať s tým odznova. Na povalu som odvtedy odmietala chodiť, a tak ma lákal rôznymi spôsobmi. Vraj mi kúpil novú bábiku, ale ukáže mi ju, až keď sa znovu budeme hrať "na veľkých". Súhlasila som, pretože túžba po novej bábike bola silnejšia. Opäť som sa pred ním vyzliekla, on ma bozkával, hladkal mi telo a potom to urobil znovu. Pamätám si, že druhýkrát ma to už tak veľmi nebolelo, ale nebolo mi to ani príjemné. Len som si tú "hru" odtrpela, tešila som sa na tú novú bábiku.
Igor však žiadnu nemal, vraj mi ju donesie nabudúce. Pochopila som, že mi klame, a tak som sa mu začala vyhýbať. On si však vždy našiel nejakú zámienku. Keď nikto nebol doma, zdvihol mi šaty, stiahol nohavičky a urobil, čo chcel. Mohla som kričať a revať, nemala som proti nemu žiadnu šancu. Bol oveľa väčší a silnejší."

Keďže Kristína o tom nikomu nepovedala, dovoľoval si jej brat stále viac. Aj niekoľkokrát denne, pretože rodičia pracovali a kým sa vrátili zo zamestnania, ich deti zostávali doma samé. "Keď s tou hrou na veľkých Igor začínal, nemal ešte spermie, ale ako dospieval, začali z neho vytekať. Vtedy som ešte nevedela, čo to je, ale veľmi sa mi to hnusilo, a tak som sa bránila čoraz viac a chcela som s tým prestať. Keď som sa ráno zobúdzala, pripadala som si špinavá a veľmi som sa hanbila", zveruje sa so svojimi pocitmi Kristína, ktorá predsa len nabrala odvahu a so všetkým sa priznala mame.

Veľmi jej to však nepomohlo. "Boli sme práve v kuchyni, keď som jej o všetkom povedala. Počul to aj Igor, ktorý od zúrivosti začal trieskať dverami a vyhadzovať veci zo zásuviek. Moja mama sa však nezmohla na nič. Len mu povedala, že ak neprestane robiť neporiadok, povie otcovi, čo so mnou robí.

Strašne ma to sklamalo," Vzdychne si Kristína. Myslela som si, že mama bude na mojej strane, že ma ochráni a že sa o tom všetci porozprávame. Ale nič také neurobila. Len si ma vypočula a vôbec sa nepokúšala pomôcť mi. To jej asi nikdy v živote nedokážem odpustiť. Musela predsa pochopiť, že jej syn ma znásilňuje, ale nechala to tak. Dokonca to nepovedala ani otcovi, ktorý by bol Igora poriadne zbil. A tak bol môj brat doslova na koni a mohol s tým beztrestne pokračovať. Našťastie pre mňa som už ako dvanásťročná dostala menštruáciu. Nevedela som síce, čo to znamená, pretože mama mi len sucho oznámila, že odteraz budem krvácať každý mesiac. Ja som si len domyslela, že asi takto sa robia deti. Ale menštruácia bola pre mňa vtedy záchranou.

Pyšne som vtedy Igorovi povedala: "Začala som krvácať, takže už to so mnou nebudeš môcť robiť." Môj veľký brat síce so znásilňovaním prestal, ale naďalej ma nútil, aby som sa ho dotýkala a bozkávala. Stačil mu aj orálny sex. Mne z toho bolo na zvracanie, ale mala som strach a zároveň som bol šťastná, že tie hnusné veci už nerobí na mne. Bála som sa ho, nenávidela som ho, niekedy som sa pristihla nad tým, že rozmýšľam, ako by som ho mohla zabiť. Chcela som mu dokonca odrezať to, čo nosil v nohaviciach a čo stále pchal do môjho tela.
Moja nenávisť k nemu sa stupňovala, ale on v týchto zvrátenostiach pokračoval. Až keď som mala pätnásť rokov a dozrela som nielen rozumovo, ale aj fyzicky, Igor mi povedal, že ma už nechá na pokoji. Ale dal si podmienku. Chcel ma ešte naposledy vidieť nahú. Sľúbil, že sa ma ani nedotkne, ale musím sa pred ním vyzliecť. Bol totiž zvedavý na to, ako vyzerá telo dospievajúceho dievčaťa, veď ma vyzlečenú nevidel od vtedy ako som dostala menzes."

Kristína súhlasila. Mala síce komplexy zo svojho výzoru, ako väčšina dospievajúcich dievčat sa necítila byť vo svojej koži a ani spolužiaci v triede o ňu nejavili veľký záujem. "Môj starší brat bol vlastne jediný muž, ktorý bol na mňa zvedavý, a tak som sa pred ním vyzliekla. Pozorne si prezeral moje prsia, ale ani sa ma nedotkol. Bol síce vzrušený z toho, že pred ním stojí nahá žena, aké dovtedy vídal len v časopisoch, ale sľub dodržal. Asi pochopil, že už som dosť silná, aby som sa mu dokázala ubrániť. V ten deň skončilo moje utrpenie, pretože Igor ma už nikdy viac k sexu nenútil, ale tie spomienky ma prenasledovali stále. Nenávidela som jeho, nenávidela som všetkých mužov, pretože som si myslela, že všetci sú takí ako on, nenávidela som mamu, že ma neochránila."

Ale Kristína nenávidela predovšetkým seba. Cítila sa vinná, špinavá a rozmýšľala aj nad samovraždou, pretože s pribúdajúcimi rokmi pochopila, že jej vlastný brat ju znásilňoval a urobil si z nej prostitútku. "Mávala som často zlé sny, často som sa budila v noci pri predstave, že nejaký muž je pri mojej posteli a pokúša sa ma vyzliecť.

Dnes si uvedomujem, že tá psychická trauma bola pre mňa ešte horšia ako Igorove chlípnicke chúťky. Od rodičov som odišla hneď, ako to bolo možné. Na strednú školu ma prijali v Bratislave, a hoci je mestečko, odkiaľ pochádzam, vzdialené od hlavného mesta len tridsať kilometrov, tvrdohlavo som si presadila, že budem bývať na internáte. Vyslovene som ušla z domu a hrozila som sa víkendov, pretože vtedy bol internát zatvorený a ja som musela cestovať k rodičom. Už vtedy som vedela, že ani po maturite sa k nim nevrátim, a našla som si prácu v Bratislave," hovorí Kristína, ktorá je dnes zamestnaná vo veľkej telekomunikačnej firme. So svojimi spomienkami dlhé roky zostávala sama, chlapcom sa už počas strednej školy zďaleka vyhýbala, nebavili ju ani typické "babské dýchánky," na ktorých si dievčatá rozprávali svoje prvé zážitky s chlapcami.

Čo som im mala povedať? Že ja som to prvýkrát skúsila už ako osemročná? Alebo som sa mala pochváliť, že o panenstvo ma pripravil môj vlastný brat?" hovorí s trochou irónie. Až keď som mala devätnásť rokov, zdôverila som sa svojej najlepšej kamarátke. Najskôr mi nechcela veriť, myslela si, že si vymýšľam, a poslala ma k psychológovi," rozpráva žena, ktorej zážitky vyzerajú ako zo zlého románu.

"A tak som šla. Nedokázala som mu však o tom rozprávať, preto som mu napísala dlhý, asi päťstranový list, do ktorého som vyliala všetky moje pocity. Keď ho predo mnou začal čítať, dostala som záchvat plaču a postupne som zo seba všetko vysypala. Prichádzali mi však na um spomienky, na ktoré som už celkom zabudla, pretože zostali uložené kdesi na dne mojej pamäti a cítila som sa ešte horšie. Mám pocit, že psychológ mi vôbec neveril. Myslel si, že si vymýšľam. A ja som pochopila, že si musím pomôcť sama."

Kristína onedlho oslávi tridsaťtri rokov, no mužom sa stále vyhýba. Jej priateľky a spolužiačky sú už dávno vydaté, mnohé vodia svoje deti do školy, no ona sa vážnym vzťahom bráni.

"Ešte pred pár rokmi som sa zaľúbila do chlapca, ktorý ma mal tiež rád. Chodili sme spolu niekoľko mesiacov, ale ja som sa stále vyhýbala sexu. Mala som problémy už s tým, že ma bozkával. Môj brat Igor ma tiež chcel bozkávať, ale nikdy som mu to nedovolila. Pripadalo mi to nechutné. A s mojim prvým chlapcom to bolo podobné. Trvalo mi dlho, kým som mu to dovolila. Ale ako všetci normálni muži, aj on chcel po čase viac. Ja som si však stále vymýšľala výhovorky. Že na sex nie som pripravená, že nemám antikoncepciu, že sa necítim dobre, že mám menštruáciu. Aj napriek tomu, že som ho mala rada, veľmi som sa intímneho zblíženia bála. A svoj strach som neprekonala a nakoniec som sa s ním rozišla. Po polročnom vzťahu, ak sa to vôbec dá nazvať vzťahom, som mu cez telefón oznámila, že je koniec. On sa dodnes nedozvedel, prečo, " hovorí Kristína o svojej prvej láske. V jej živote sa objavilo ešte niekoľko mužov, ktorí o štíhlu tmavovlásku s peknými očami prejavili záujem. Asi pred rokom sa v práci zoznámila s mužom, ktorý je klientom firmy, kde Kristína pracuje. Pozval ju na večeru a začali sa stretávať. "Vlado bol príjemný, milý, galantný. Videla som, že ma má rád a bol by mi zniesol aj modré z neba. Po čase však aj on chcel niečo viac ako len stretnutia v kaviarni, a tak pre nás naplánoval spoločnú dovolenku. Vedela som, že sa pokúsi aj o sex, ale napriek tomu som súhlasila. Hovorila som si, že to predsa musím prekonať." Ich posteľová premiéra však skončila fiaskom. Cítil, že som zablokovaná, že sa nedokážem uvoľniť. Bol však veľmi milý, nič mi nevyčítal, len si položil hlavu na moje prsia a ja som mu vtedy všetko porozprávala. Vlado bol z toho šokovaný.

Na jeho slová nikdy nezabudnem. "Radšej ma nikdy nezoznám s tvojím bratom, pretože mu rozbijem hubu. Je to obyčajný špinavec a mali by ho zavrieť za incest," zareagoval na moje zážitky. Vtedy som si pomyslela, že existuje aspoň nejaký muž, ktorý ma rešpektuje a dodalo mi to trochu odvahy. Stále sa ku mne správal láskavo, bol trpezlivý, ale naše opakované pokusy o sex skončili rovnako neúspešne. Bola som napnutá ako struna, správala som sa priam kŕčovito, aj keď Vlado sa snažil byť jemný. Jednoducho to bolo silnejšie ako ja. Aj s ním so sa radšej rozišla, hoci on mi ešte niekoľko týždňov volal a chcel sa so mnou stretnúť. Ale ja sa stále cítim vinná a myslím si, že nikdy nebudem v posteli normálnou ženou, ktorá bude mať z milovania potešenie. Som zase sama a asi to tak bude lepšie. Neviem, či by nejaký muž pri sebe zniesol partnerku, ktorá má k sexu taký odpor ako ja.

Pochopila som, že vážne vzťahy asi nie sú pre mňa, a tak som sa vrhla do práce. V kancelárii trávim aj desať hodím denne, pracujem za dvoch, našťastie ma to baví. Prihlásila som sa na hodiny angličtiny, robím si manažérsky kurz, rozmýšľam aj o tom, že si podám aj prihlášku na vysokú školu. Aspoň nebudem mať čas rozmýšľať o tom, aký zbabraný je môj život. Všetky moje priateľky majú manželov a deti, a tak ich nemôžem stále otravovať. Vlastnú rodinu nemám a asi ani nebudem mať a moji príbuzní akoby pre mňa neexistovali. Chodím ich síce navštíviť dvakrát do roka, ale len z povinnosti. Rodičom nedokážem odpustiť, že mi vtedy nepomohli, a brat, ten je pre mňa mŕtvy už dávno.
Ale asi je lepšie, že som sama. Taký muž, ktorý by dokázal pochopiť, čo som prežila, asi neexistuje. A ako môžem od niekoho chcieť, aby ma mal rád a vážil si ma, keď ja sama sebou pohŕdam.


Nikdy nepochopím jej matku...
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 651
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2049 x
Oceněn: 1888 x

Re: Kazuistika Brat ma pripravil o panenstvo

Příspěvekod Asce » 17.1.2017 18:53:09

Snilko píše:Nikdy nepochopím jej matku...

No, já nechápu nikoho z toho příběhu...

Kdybych si dovolil něco vůči své sestře, která byla mladší o dva roky, tak přestože byla výrazně slabší než já, tak bych takovou chytil, až by se mi hlava otočila kolem dokola.

Že by to matka neřešila, se mi nezdá. Neříkám, že to je nemožné - ale v daném příběhu nepravděpodobné. Kdyby byl zneužívajícím otec, chápal bych to spíše. Žena by mohla mít strach o rodinu jako celek, a tak by možná mohla dělat mrtvého brouka. Ale takhle?

Proč se ta dívka neobrátila na otce?

Občasné hrátky na doktory jsou mezi sourozenci (nebo aspoň bývaly) poměrně běžné. Ostatně píše zde o nich i soukmenovec Susinka. Rozhodně to nezanechává žádné trauma, je to běžná zvědavost.

Že by desetiletý bratr penetroval sestru - o svém vlastním nápadu, ne při natáčení nějakého DP, kde je do toho vmanipulován... Hm... Já s kamarádkami v deseti letech prováděl pěkné prasárničky, ale penetrace mne vůbec v té době nenapadla (a ani ještě dlouho poté) - a to jsem si myslel, jak jsem ujetý, úchylný, sexualizovaný...

Ten, kdo po léta s sebou vláčí nějakou nespravedlivost, která se mu stala, nestojí o to, aby žil normální život - chce být litován. Je to jeho volba.
Uživatelský avatar
Snilko
VIP člen
Příspěvky: 188
Registrován: 23.12.2016 21:52:09
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 13
Děkoval: 1169 x
Oceněn: 312 x

Re: Kazuistika Brat ma pripravil o panenstvo

Příspěvekod Snilko » 17.1.2017 19:38:56

Asce píše:Že by to matka neřešila, se mi nezdá...
Že by desetiletý bratr penetroval sestru - o svém vlastním nápadu, ne při natáčení nějakého DP, kde je do toho vmanipulován...


Chlapec to mohol niekde vidieť na videu, v časopisoch atď.
A matka mala zariadiť, aby neboli spolu sami.
Uživatelský avatar
Mario
Nováček
Příspěvky: 3
Registrován: 7.9.2016 2:21:56
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 50
Oceněn: 2 x

Re: Kazuistika Brat ma pripravil o panenstvo

Příspěvekod Mario » 17.1.2017 21:13:43

Podľa mňa to brat proste tak cítil. Len si neuvedomoval, že robí niečo zlé. Možno to neskôr pochopil, ale tá chuť a dominancia boli silnejšie.

Matka zlyhala, ale keď otec bol autoritatívny, mohla to povedať jemu - veď dcéry vždy boli pre otcov princezny - tak možno by tam mala šancu. Ale samozrejme neviem sa vcítiť do jej kože, nezažil som také niečo, tak len dúfam, že sa s tým nejako vyrovná - i keď je to ťažké.
Uživatelský avatar
Snilko
VIP člen
Příspěvky: 188
Registrován: 23.12.2016 21:52:09
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 13
Děkoval: 1169 x
Oceněn: 312 x

Re: Kazuistika Brat ma pripravil o panenstvo

Příspěvekod Snilko » 18.1.2017 19:49:15

Neviem, či to sem patrí, ale...

Asi pred pätnástimi rokmi môj bývalý kolega rozprával v práci, že jeden malý chlapček (asi 6-7-ročný) bol na návšteve u svojej malej kamarátky. Asi bývali v jednom paneláku, neviem. No, a že rodičia malej slečny išli skontrolovať, ako sa deti hrajú, a obraz, ktorý sa im naskytol, bol taký, že deti boli v polohe 69 a vzájomne sa orálne uspokojovali.
Neviem, ako to prebiehalo, či boli vzrušení, alebo len napodobňovali niečo, čo videli.

Rodičia slečny nakoniec zistili, že iniciatíva bola od chlapca. A oni potom rozmýšľali, že odkiaľ to mohol mať. Uzavreli to tým, že to niekde musel vidieť. Na videu, alebo tak. A rozhodli sa, že to povedia rodičom toho chlapca.

Ako to nakoniec dopadlo, neviem. To som sa už nepýtal.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2655
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1593 x
Oceněn: 5059 x

Příběh zneužívané holčičky Matchie

Příspěvekod Plyšáček » 24.1.2017 9:57:44

Tento příběh byl již zveřejněn v roce 2011 na ČEPEKu a předtím pravděpodobně i jinde. Sem s ním přišel podvodník vydávající se za členku Matchie. Do tohoto vlákna jsem jej přesunul po smazání falešného nicku Matchie. Pouze u nás byly v tomto hodnotném textu provedeny jazykové korektury.

Jsou to moje úplně první vzpomínky z dětství. Nepamatuju si, že by to někdy bylo jinak. Nepamatuju si, kdy to začalo. Z mého pohledu to bylo vždycky. Co si pamatuju.
Vypracovala jsem si kvalitní techniku, jak přežít. Dokázala jsem se dostat mimo svoje tělo, někam, kam za mnou nikdo nemohl, a především tam, kde nebyla žádná bolest, žádný nepříjemný pocit nebo dotek. Žádné nucení, žádné manipulování s mým tělem. Brzy jsem přišla na to, že když se bráním, tak je to ještě horší, a věděla jsem, že jsem v tom naprosto sama a že mi nikdo nepomůže. A tak jsem byla jen hadrová panenka bez vůle. Prostě jsem se uzavřela tak hluboko do sebe, že jsem mu tam zanechala jenom svoje tělo jako prázdný obal a dokázala jsem skoro nevnímat, co se mnou dělá. Dokázala jsem se tak dokonale odosobnit, že ještě dnes, když už jsem dospělá, mám problém prožívat běžným způsobem.
Už jako malá jsem v lidech vzbuzovala překvapení a údiv tím, že jsem nijak nereagovala na fyzickou bolest nebo nepohodlí. Strhla jsem na sebe vařící vodu a ani jsem sebou necukla. Všichni si mysleli, že jsem se neopařila, protože jsem nijak nereagovala, vůbec jsem neplakala, ani jsem se nepohnula, ale pak uviděli, že mám popálenou kůži a strašně se divili, proč jsem neřekla alespoň "au." Nevěděli, že jsem se naučila fyzickou bolest nevnímat a nedávat ji najevo. Jako kdyby to byla bolest někoho jiného. Jako kdybych to nebyla já, koho to bolí a komu se to všechno ošklivé děje.
Ještě dnes si musím vědomě hlídat, abych se neoddělovala od svého těla a dávala pozor na to, jestli mi je třeba zima nebo mě něco bolí, protože mám silně zakořeněný zvyk dělat, že vlastně vůbec neexistuju, že když krvácím, když mrznu, když jsem opařená nebo mám rozraženou hlavu ... tak tam vlastně vůbec nejsem. Pouze jsem tam nechala svoje tělo, svojí schránku. Jako kdyby mi moje vlastní tělo bylo cizí. Jako kdyby moje tělo bylo předmět. Veřejně užívaný předmět, na který si každý může kdykoli sáhnout. Jako kdyby moje tělo bylo veřejný majetek a ani nebylo moje.
Já vlastně ani nechci, aby moje tělo bylo moje, protože je osahané, pošpiněné, použité. Moje tělo je pro mě samotnou něco jako pohozený odpadek na ulici, na který každý sáhnul a tisíckrát osahal a nechal bezprizorně ležet. A to je dost těžké, protože se svým tělem musím žít, musím ho všude nosit. Obtěžuje mě. Nechtěla bych mít žádné tělo. Chtěla bych být jenom nehmotný duch, abych se té špíny a těch doteků zbavila.
Ono se to totiž nedá umýt, protože je to psychická špína a ne fyzická. Mnohokrát jsem se umyla. Dřela jsem se tak, až jsem měla škrábance a krvácela jsem, ale ta špína pořád nepouští, protože to není zevní špína, ale vnitřní. Je to, jako kdyby mi někdo posahal duši, jako kdyby mě osahal uvnitř ... ne na těle, ale v samé podstatě, mé bytosti, a tak jsem teď deformovaná, vadná jako nějaká zmačkaná součástka.
Nebylo tam tolik brutality, aby to bylo pro okolí patrné. Jednak protože jsem byla naučená se nebránit a jednak protože si dával pozor, aby nezanechával důkazy. Mnoho z toho, co dělal, jsem pochopila, až když jsem začala dospívat. Nikdy se mnou nevykonal pohlavní styk. Byly to věčné doteky a věčné tření. Vždycky mě někde sebral jako kus hadru a já věděla, co mě čeká - tak jsem opustila svoje tělo a začala být vláčná právě jako ten mrtvý hadr. Potom mě někam položil nebo posadil. Někdy svéknul hned, někdy to dělal, i když jsem byla oblečená. Když věděl, že nikdo není poblíž, tak si dovolil víc, ale přesto dodržoval nějaká stálá bezpečností opatření. Například mě vždycky bral pod deku a schovával se i se mnou pod dekou, aby na nás nebylo vidět. A pak ta věc, která je skoro směšná. Bral si vždycky s sebou noviny. Velké, černobílé noviny. Když mě osahával, tak před námi držel noviny a já si jako dítě myslela, že fakt čte, ale on to dělal proto, aby při případném vyrušení nebylo nic vidět a on mohl dělat, že právě čte noviny. Nechutně prudce dýchal, strkal mi prsty do rozkroku a mě to bolelo a on celou dobu druhou rukou držel ty noviny.
Dělal spoustu nepříjemných drobností. Strkal mi jazyk do ucha a překvapivě jednou z nejhorších věcí bylo líbání. Přitiskl na mě svoji pusu a já se snažila držet rty u sebe, ale on byl silnější a tím tlakem mi povolily nejdřív jenom rty a nakonec celá čelist a on měl jazyk v mojí puse. Nevěděla jsem, co dělá. Nevěděla jsem, co to je. Když jsem pak už chodila do školy a bylo mi tak dvanáct, tak se holky a kluci ve škole začali bavit o nějakém "francouzáku" a já nevěděla, co to je. Myslela jsem, že je to možná něco hezkého, ale určitě něco, co neznám. Byla jsem o tom přesvědčená. Po čase jsem podle technického popisu pochopila, že onen tajemný a něčím senzační "francouzák" je to hnusné, co mi dělal on, a bylo mi z toho moc špatně.
Nikdy na mně nevykonal pohlavní styk. Když měl jistotu, že nebudeme vyrušeni, tak si na mě lehl, roztáhl mi nohy a něco studeného a nepřirozeného mi strčil mezi nohy, ale ne dovnitř do mého těla. Jen se mi tou studenou, nepříjemnou věcí třel o moje zevní pohlavní orgány. Dodnes nechápu, jak je možné, aby ho měl takhle studeného.
Ačkoli na mně nikdy nevykonal pohlavní styk, stejně to jeho osahávání a tření mělo za následek, že jsem měla v pipince prasklinky a krvácela jsem. Maminka si toho všimla a vzala mě k dětské gynekoložce. Ta mi na vteřinu rozevřela pipinku a řekla: "Hm, to jsou prasklinky ze suchosti. Napíšu vám na to mastičku." A tak mě maminka mazala mastičkou.
Jednou mi dole udělal něco, co mě bolelo víc než dřív a potom, když jsem se večer v koupelně svlékala, jsem si všimla, že mám něco tmavého na kalhotkách. Byla jsem malá. Ještě jsem nechodila do školy nebo možná do první třídy a tak mě nenapadlo nic jiného, než že jsem se zřejmě trochu pokakala nebo si špatně utřela zadek, a nechala jsem to být.
Maminka na to přišla, když prala prádlo, a přiběhla za mnou celá rozčilená s těmi kalhotkami a ptala se mě, co to je. Řekla jsem jí, že jsem se tam uhodila, když jsem jezdila na kole. Hrozně mi vynadala. Nejdřív jsem nechápala, za co mi nadává, ale pak jsem pochopila, že mi nadává za to, že jsem jí nic neřekla, že jí mám takové věci říkat hned. Rozzlobená odběhla za tatínkem a pak přišli naštvaní oba pořád s těmi mými zakrvácenými kalhotkami a křičeli na mě oba, že tohle se nedělá, že jim to mám vždycky říct, když se mi něco stane. Myslela jsem jen na to, že já jsem to nevěděla. Já jsem ani nevěděla, že krvácím, a to, že je to krev, jsem se dozvěděla až od maminky. Já jsem to nepoznala, protože jsem do té doby nikdy krev v kalhotkách neviděla.
Občas mě i bil, ale ne při tom, co se mnou dělal. Někdy mě uhodil venku, když jsem si hrála s ostatními dětmi. Rozzlobil se na mě, že si hraju moc divoce nebo že moc křičím, a uhodil mě do obličeje. Hořela mi celá tvář. Ale to se smělo, to se nemuselo tajit, protože to společnost brala jen jako celkem běžnou výchovu dítěte.
Byl to inteligentní, vzdělaný člověk. Dokonce uznávaný a dá se říct úspěšný. Lidé ho měli rádi a někdy mě i zastavovali na ulici, aby mi řekli, jak je super, jaké mám štěstí, že ho mám, a abych ho pozdravovala. Nikdy jsem ho nepozdravovala, protože jsem s ním vlastně nikdy nemluvila. Nikdy neprojevil potřebu si se mnou povídat. Mluvení u nás nebylo zvykem. Zřejmě to začalo, ještě když jsem ani mluvit neuměla, takže to jen zůstalo při starém. Ano, když jsme byli s ostatními lidmi, tak mi třeba řekl, že nemám tak poskakovat, nebo mi vynadal za něco, co jsem udělala, nebo mi řekl, abych mu něco přinesla, případně mě poslal udělat nějakou drobnou práci, ale nikdy jsme spolu vyloženě nemluvili, a při tom, co se mnou dělal, nepadlo snad nikdy ani slovo.
Také si bral moji bezvládnou, mrtvou ruku, a dával si jí do svého rozkroku na tu věc. Jenže moje ruka byla mrtvá, bezvládná a bez života a tak nedržela na místě, kde chtěl, a pořád padala dolů jako kus hadru. Zvláštní je, že asi pochopil, jaký jsem si vynalezla sebezáchovný systém, protože na tu moji bezvládnost, která se mu v téhle chvíli nehodila, reagoval tím, že jí prostě vyřešil - prakticky. Buď mi ruku zkroutil mezi svými stehny tak, že nemohla spadnout a musela držet, anebo si moji ruku strčil za kalhoty a utáhl pásek tak, že mi nemohla vypadnout.
Jednou jsem byla nemocná a neměl mě kdo hlídat - a tak mě hlídal on. Měla jsem horečku a bylo mi špatně. A on mě léčil. Nikdo jiný tam nebyl. Dával mi teploměr do rozkroku a měřil mi teplotu v pipince. I když jsem byla nemocná a bylo mi špatně, tak mě prostě nenechal.
Pamatuju si, že mi ten teploměr do rozkroku strkal asi hodinu nebo dvě a u toho mě osahával i jinde po těle a teprve potom ho napadlo se podívat, kolik mi naměřil. A když se konečně po tak dlouhé době a po tom všem osahávání podíval na teploměr, tak řekl:"Ty máš horečku." Tak přeci jen promluvil! Přeci jen se dá říct, že při tom, co mi dělal, řekl alespoň něco. Dal mi nějaký lék - zřejmě paralen, a pak zase pokračoval. Jediné, co se změnilo, bylo, že už mi do pipinky nestrkal teploměr, ale ruku, a mě pálily ty prasklinky a trhlinky, které mi tam tím dělal. V té době se skoro nikdy nestihly zahojit, protože mi příliš brzy udělal trhlinky další. Prostě jsem měla suchou, dětskou, nevzrušenou pipinku, a tím věčným stimulováním a saháním mě potrhal. Dřel mi v rozkroku suchou, dětskou tkáň, a tak se pochopitelně potrhala. Kdyby vám někdo dostatečně dřel nebo "hladil" suchou tkáň, tak se vám potrhá také.
A tak jsem rostla. Už jsem chodila do školy. Občas mě hlídal, a tedy do školy vypravoval on. To mě vždycky vzbudil dříve, odnesl do jiné místnosti, a tam na mě sahal a třel se o mě. Mrzí mě, že mu nebylo líto mě budit takhle brzo. Když jsem byla sama o sobě vzhůru, tak by se to snad ještě nějak dalo pochopit, ale budit mě kvůli tomu ze spaní před tím, než mě pošle do školy?
Je to ještě dlouhý příběh. Až během let a dospívání jsem pochopila, co mi to vlastně dělal. Já jsem nevěděla, co je to sex. Nevěděla jsem, co je to, co spolu zamilovaní lidé dělají, a pak jsou potom hrozně šťastní. Ano, věděla jsem, že zamilovaní, dospělí lidé spolu dělají nějaké tajné věci, které jsou prý hrozně příjemné anebo alespoň zajímavé, a dělají se z lásky. Věděla jsem, že láska má prý i nějakou jinou, fyzickou podobu, která se dělá mezi dospělými, a znamená to lásku, ale nevěděla jsem, co přesně to je. Byla jsem malá a tehdy ještě nebyl sex tak medializovaný jako je dnes. Dneska jsou všude nahotinky a o sexu se mluví v televizi, v rádiu naprosto otevřeně, takže už i malé děti chápou, o co jde - ale tehdy to ještě nebylo. Tehdy to opravdu bylo nějaké tajemství, které se dělá z lásky a jen mezi dospělými, takže o tom my děti nesmíme nic vědět.
Já ani nevěděla, jak se dělají děti. Měla jsem na to takovou dětinskou teorii, která s pravdou neměla nic společného, nebo jen minimum. A i když už mi to rodiče řekli, jak se děti dělají, tak jsem to pochopila jen jako nějaký nezbytný akt - něco jako smrkání nebo kašel. A i když mi ta představa přišla nechutná, jako každému dítěti, tak se mi to pořád nespojilo, a já jsem si myslela, že to milování, ta láska, co se dělá tajně, když se dva mají rádi, je něco jiného. Něco, co ještě neznám. Ani když už jsem pochopila, že nejen vím, ale dokonce, že jsem zažila ten "francouzák", tak jsem pořád nevěděla, co je to to milování a ten fyzický projev lásky. Myslela jsem, že je to něco tajemného, schovaného, co neznám, a teprve na to přijdu a pak to zažiju. A pak jsem to pochopila. Pochopila jsem, že ta "láska" a to "milování" a to, co zamilovaní lidé dělají, když jsou sami, je to, co dělal on mně.
Akt osahávání a zneužití v dětství je jedna věc, ale to uvědomění si v dospívání, to pochopení, co se vlastně stalo a o co šlo, je věc druhá, a o nic méně bolestnější. Možná i více bolestnější, než ten fyzický akt sahání, tření a olizování.
Pochopila jsem, že tyhle fyzické věci už všechny znám a že mě nic hezkého... žádné milování a láska, tak jak ji dávají najevo dospělí, když jsou sami... že mě to vůbec nečeká, že už to mám za sebou, že už to znám a že to vůbec není takové, jak říkají, že to vůbec není hezké a že to už vůbec není láska, že to rozhodně nechci nikdy opakovat, že mě na tom nic neláká, že mi to nic neříká, že je mi to maximálně nepříjemné a že pokud se budu moct rozhodnout, až budu dospělá, že to určitě chtít dělat nebudu, a pokud ano, tak to nebude něco nového, že to nezažiju tak jako ostatní holky, že už to mám svým způsobem za sebou, že už jsem to vlastně dělala, jenom jsem nevěděla, že je to ono.
Naučila jsem se dobře přetvařovat a potlačovat emoce. Během puberty jsem se pokusila o sebevraždu. Bohužel neúspěšně, ale když půjdu ke kořenům, tak ještě víc než toho, že jsem se nezabila, lituju toho, že mě on nezabil, že mě nechal žít, že se mě prostě jednoduše nezbavil jako případného nepohodlného svědka, že jsem neskončila jako jiné děti, které to také zažily, ale jenom jednou a hned byly zabité a měly to všechno za sebou ještě dřív, než ty následky mohly začít.
Dnes jsem dospělá, mladá žena se spoustou děsů a psychických problémů. Pochopitelně odjakživa trpím na noční děsy. Ještě jako dítě mě rodiče vodili k neurologům, aby mi vyšetřili mozek a zjistili, jestli nemám nějakou mozkovou poruchu, která mi způsobuje noční děsy, kdy křičím a brečím ze spaní, ale ani o tom nevím. Vyšetření vždycky ukázala, že můj mozek je zcela zdravý a že není co léčit.
Rodiče v době mého dětství celkem často budilo, jak křičím a brečím ze spaní, a tak mě brali do náruče a snažili se mě utěšit, protože si mysleli, že jsem vzhůru a pláču vědomě, ale pak přišli na to, že spím a že k tomu, abych přestala plakat, mě nejdřív musejí vzbudit. A když se mě ptali, co se mi zdálo nebo co se mi stalo, tak jsem nikdy nebyla schopná jim odpovědět nebo to nějak vysvětlit. A právě to je přimělo, že mě vodili po vyšetřeních mozku.
Naivita rodičů je strašlivá. Žádného rodiče nenapadne, že by se právě jeho dítěti mohlo dít něco takového. Žádného rodiče ani ve snu nenapadne, že by jeho malá holčička, která má ještě mléčné zuby a vypadá jako trpaslíček, mohla někoho sexuálně přitahovat, a že by mohl existovat někdo, kdo jí chce strkat ruce do kalhotek, teploměr do té dětské pipinky a jazyk do pusy. Ano, teoreticky vědí, že pedofilie existuje. Určitě v novinách četli nějaký příběh nebo ho viděli ve zprávách, ale zaručeně je nenapadne, že se jim to samé děje pod nosem, pod jejich vlastním nosem a pohledem a navíc jejich vlastnímu dítěti. I když jsou varovné signály, tak je naivní rodič přehlédne a přikládá je něčemu jinému, protože naprosto upřímně vůbec nepředpokládá, že by něco takového hrozilo.
A traumatizované dítě, které je osahávané, olizované, kam až jeho paměť sahá, to neřekne. Nikdy to neřekne, protože to jediné, co ví, je, že se setkává s absolutní hrůzou, s něčím tak děsivým a strašným, že je zcela samozřejmé, že se o tom nesmí mluvit. Největší hrůza mého dětství byla, že by se to někdo dozvěděl, že by to někdo věděl, že bych o tom musela mluvit, že by se mě na to někdo ptal. Chápejte, měla jsem hrůzné tajemství, které mě umlčovalo ještě dřív, než by mě napadlo mluvit, a já byla přesvědčená, že udělám cokoli, aby to hrůzné tajemství zůstalo nevysloveno, skryto. Už tehdy v dětství jsem byla rozhodnuta, že kdyby na to měla přijít maminka nebo tatínek nebo kdokoli, že se budu muset zabít. Byla to pro mě samozřejmost. Vyslovit tu hrůzu nahlas nebo dovolit, aby vešla do povědomí ostatních, dovolit, aby to už nebylo jen přísně střežené tajemství, které nikdo nesmí vědět, se naprosto logicky a přirozeně rovnalo mojí smrti. Konci mého života.
Když jsem byla ještě hodně malá, tak jsem se asi dvakrát vyděsila, že by někdo o mém hrozném tajemství, o mém hrozném zločinu a o mojí hrozné hanbě mohl vědět, a v několika vteřinách jsem si naplánovala sebevraždu. Byla jsem chladnokrevně a definitivně rozhodnutá, že se nevrátím domů, že uteču, aby mě maminka s tatínkem vůbec neviděli, aby na mě ani jednou od té doby, co se to dozvědí, nepohlédli, a skočím z mostu nebo pod vlak.
Jenže to byl jenom okamžik. Protože to byla jen moje vyděšená fantazie a podezřívavost, že si někdo něčeho všimnul, protože mi bylo po chvíli jasné, že si nikdo ničeho nevšiml. Když mi bylo kolem deseti let, tak jsem pochopila, že jsem svůj systém utajování svého hrozného tajemství a své ostudy a přetvařování, které s tím souvisí, dotáhla do takové dokonalosti, že bylo už téměř vyloučené na to přijít. Stala jsem se tedy jistější. Už jsem se nebála, že by někdo mohl moji ostudu poznat. Věděla jsem, že všechno zapadlo do sebe a všechno bylo tak pečlivě nejen jím, ale i mnou skrývané, že už by mi to ani nikdo nevěřil. Nakonec jsem s tím pedofilem spolupracovala a kryla ho, protože jsem věřila, že je to můj zločin, moje ostuda a moje provinění. Celou tu dobu jsem věřila, že já jsem ten zločinec a že kryju ne jeho zločin, ale svůj vlastní. Bála jsem se, aby se o mé vině a o mém zločinu nedozvěděla maminka, tatínek, děti ve škole, všichni.
To, že to nebyla moje vina, ale jeho, a že jsem kryla jeho zločin a jeho odpornost a nikoli svou vlastní, jsem pochopila až v dospělosti. Ještě teď s tím občas bojuju. Mám sklon si myslet, že jsem se narodila špatná a že jsem ho svým zlem donutila, aby mi dělal ty věci, že je to nějakým způsobem moje vina a že jsem za to zodpovědná já a ne on.
Dnes už vím, že to tak není, že je to nesmysl, aby malé dítě mělo vinu za chování dospělého člověka, že jsem neměla na výběr, že jsem se prostě jen přizpůsobila a kryla jeho v domnění, že kryju sebe, abych přežila alespoň nějak.
Vím, že to nemohla být moje vina a že já nejsem ta špinavá - že on je ten špinavý. Dokonce si myslím, že každý normální člověk by se poblil z něho a ne ze mě, ale stejně v sobě mám zakódované, že jsem něčím od zrození špatná a že si za to můžu sama, že to nebylo jím, ale mnou, že jsem ho třeba vyprovokovala. Třeba na mě už jako na děťátku poznal, že jsem hnusná děvka, a právě proto to všechno dělal. Kdybych byla hodná a čistá, nevinná holčička, tak by na mě třeba nesahal, ale on na mě poznal, že jsem špatná a zkažená už od narození, a tak došel k závěru, že v mém případě už není co zkazit.
Třeba byl tak chytrý a tak jasnozřivý, že na mě poznal, že jsem zkažená děvka už od prvního mléčného zoubku, a tak jsem si to vlastně zasloužila a není se čemu divit.
Moje vlastní sexuální orientace je heterosexuální, na dospělé muže. Vlastní sexualita se u mě vlivem těch zkušeností rozvíjela mnohem později, než u mých vrstevníků, a když se u mě objevila v náznacích, tak jsem se začala sebepoškozovat - protože zjištění, že i já mám nějaké sexuální touhy a pocity, jsem chápala jako potvrzení toho, že jsem stejná jako on -stejně špatná a dost pravděpodobně skutečně zkažená už od narození nebo od početí.
Nenáviděla jsem se za to, že mám tělesné touhy. Řezala jsem se žiletkou na místech, kde to ostatní nemohli vidět. Ne, neptejte se, kde přesně. Tam totiž také, protože jsem chtěla zahubit svoji vlastní sexualitu, protože mi připomínala jeho - a já nechtěla být jako on.
Dnes už jsem se svojí vlastní sexualitou plus mínus smířená, ale pomohlo mi to jen málo. Šlo jen o takové sebepřijetí, protože se mužů hrozně bojím. Udělá se mi špatně, kdykoli se ke mně nějaký přiblíží, a zase mám ten pocit, že opouštím svoje tělo a jsem jen hadrová panenka bez vůle.
Já chci, já opravdu strašně chci ne vyloženě sex - na tom netrvám, ale aby mě nějaký muž obejmul, pohladil, políbil a mazlil se se mnou, ale nejsem toho schopná. Nedokážu to.
Myslím, že moje prokletí byl a je můj vzhled - a i tím jsem už od dětství vinna. Byla jsem taková aktivní, upovídaná holčička, která pořád poskakovala a chtěla si povídat nebo si naopak sama dokázala hrát celé hodiny tím, že si povídala s panenkami nebo třeba klacíkem či kamínkem a byla radost se na to dívat. Byla jsem oblíbené dítě. Nemyslím pedofilem, ale obecně lidmi. Rodiče praskali pýchou, jak jim všichni chválí krásnou a roztomilou holčičku. Lidé se zastavovali, aby si se mnou mohli na ulici popovídat, pozdravit mě a třeba mě nějak potěšit. Je jasné, že pro pedofila to musela být strašná provokace. Musela jsem ho provokovat tím, že jsem byla krásná, roztomilá holčička, a to znovu potvrzuje mojí vinu na tom, co se stalo.
A teď. Teď jsem zřejmě vyrostla v pohlednou, přitažlivou ženu. Ne, to není to, co bych si myslela já o sobě. Sama o sobě si myslím, že jsem tak odporná, až je pro mě obtížné se podívat do zrcadla. Ale muži na mě reagují pozitivně, zvou mě na rande, říkají mi, jak jsem hezká, chtějí se se mnou bavit a na ulici na mě pokřikují sprosté věci, pískají na mě, což je pro mě neskutečně zraňující a děsivé. Stydím se za sebe. Za tu možnost, že jsem díky svému vzhledu a temperamentu v dětství možná skutečně špatná a zkažená už od narození, už od početí, že už tehdy bylo jasné, že budu špinavá, zkažená děvka, kterou klidně může někdo osahávat a ojíždět už v dětství, i když ne se zásunem, ale jen třením.
Všechno ukazuje na to, že na mně nikdy nebylo nic čistého, hezkého, nevinného, co by stálo za to mě nechat žít a být jako ostatní holčičky, které nemusely osahávání, tření a olizování poznat už v dětství, že ve mně už od první chvíle nebyla žádná nevinnost a čistota, která by se dala zabít, zničit, pošpinit, znehodnotit.
Říká se o mně, že jsem namyšlená, nafoukaná, že si o sobě moc myslím. To lidé vyvozují z mého chování k mužům a obecně k lidem. Muži mi často nadávají, že se povyšuju a dělám ze sebe bůhví co, že si o sobě moc myslím. A ty ošklivější holky a ženské se jen spokojeně usmívají, protože se mým vzhledem cítí ohrožené, a tak jsou rády, že mi moji namyšlenost muži dají sežrat a pak mě berou jako živý důkaz toho, že hezké ženy jsou namyšlené a nafoukané.
Samozřejmě, že jsem se moc zamilovala. Byla to veliká láska. Platonická, samozřejmě, ale bylo to něco obrovského, a i když to tak bolelo, tak to bylo něco krásného. Byla jsem šťastná, kdykoli jsem ho jen zahlédla, a celý svět byl o tolik krásnější, když jsem věděla, že ho uvidím i příští týden. Takové štěstí! Moci ho vídat pravidelně třeba i víckrát do týdne! Všechno jsem zkazila tím, že jsem ho sice milovala tak, že bych za něj ještě v tuhle chvíli dýchala, ale byla jsem ze všeho hrozně vyděšená. Všeho jsem se bála. Jeho, sebe a toho, co k němu cítím. Chovala jsem se jako blázen. Opravdu jako blázen. Nakonec dal pochopitelně přednost jiné ženě, se kterou nebylo tolik problémů a která byla na rozdíl ode mě normální, bez bloků a nenarušená, ačkoli o mých citech věděl. Já mu to nevyčítám. Kdybych byla chlap, tak bych taky nechtěla takovou problémovou holku jako jsem já. Budovat se mnou vztah by pro každého chlapa bylo velice náročné a vyčerpávající. Vybral si slušnou slečnu. Je moc hodná a já doufám, že spolu zůstanou šťastní napořád, protože vím, že já ho nedokázala udělat šťastným tak, jako ona. Ale nezastírám, že mi díky tomu přibylo pár nových jizev a že to byla pro mě další z mých soukromých smrtí, které jsem přežila.
Snažila jsem se nějak žít. Vrhla jsem se na charitativní pomoc lidem, na záliby a koníčky, kterými jsem doufala, že bych mohla žít. Snažila jsem se konat dobro, dělat dobré věci, pomáhat lidem, abych se nějak vykoupila. Neříkám, že nejsou světlé chvíle. Samozřejmě, že jsou. Mám kamarádky (ženského pohlaví) a občas s nimi zažiju něco pěkného, zábavného a mám z toho dobrý pocit. Také mám záliby a koníčky, které mi do nějaké míry pomáhají. Taky mám rodinu, která sice nic neví, netuší a už nemá smysl jim po tolika letech cokoli říkat - a já ani dnes nechci, aby to kdokoli věděl, protože by mě poškodilo mít cejch "té zneužité" a nechci se k tomu nijak vracet. Ale prostě moje rodina mě má ráda a máme dobré vztahy, můžu se na ně spolehnout a to je do života velké plus.
Ale i přes ty světlé chvíle vím, že žít nemohu, že hlavně ani nechci. Člověk dostal život, který nechtěl, který mu prostě jen někdo dal, aniž by se ho ptal, jestli o něj stojí, jestli ho chce, a když člověk nemá právo rozhodnout se, jestli chce žít a být narozen do tohoto světa, tak by měl mít alespoň právo dobrovolně se rozhodnout, jestli chce zemřít nebo ne.
Je to na velmi podobné nebo stejné bázi jakou eutanazie. Pokud má v některých zemích fyzicky trpící člověk zákonné právo rozhodnout se zemřít, tak proč by to nemohlo platit i u psychicky trpících?
Ano, psychické utrpení se podceňuje. Říká se, že vždycky bude líp, že to přejde, že člověka určitě čeká něco krásného, jen musí být trpělivý, nevzdávat to a počkat si, až mu konečně bude lépe. Znám ty řeči - dokonce je sama někdy říkám lidem, kteří nemají skutečné duševní utrpení, ale jen taková ta běžná, zdravá trápení, jako je rozchod, deprese z ošklivého vzhledu nebo z něčeho, u čeho je slušná šance, že to časem přejde nebo je z charakteru problému jasné, že jde spíš o přechodnou záležitost.
Já si o tom myslím svoje. Když už mi bylo v životě tolikrát a tak krutě odepřeno svobodně se rozhodnout a vybrat si, co chci a co nechci, tak jak se patří, aby lidská bytost mohla, tak chci alespoň, aby mi nebylo odepíráno to poslední právo rozhodnout se o svém životě - o tom, jestli ho chci žít anebo ne.
Neříkám, že je to něco aktuálního. Ještě mám plány na příští rok a možná i na ten další, ale v dlouhodobém horizontu vím, že rozhodně nechci takhle zestárnout a být k tomu všemu ještě stará, bez rodiny a bez kamarádek, které se mi časem povdávají, a budou mít vlastní rodinu. Vím, že jednou chci zemřít z vlastního rozhodnutí a podle svého výběru a ne skomírat a každým rokem na tom být hůř a hůř. Chci mít alespoň tu poslední důstojnost - nenechat zoufalství a ubohost svého života dojít do finálního stádia, potupné, a hlavně postupné, smrti v samotě, ve strachu, v hrůze a s dalšími a dalšími psychickými problémy. Protože i když se to nezdá, tak tím, jak pomaličku stárnu, tak jich mám víc a víc, protože hůř a hůř nesu svůj osud. Mám méně a méně sil. Méně a méně naděje, pokud jsem nějakou někdy měla, a pouhý akt žití a dýchání je pro mě velmi náročný a vyčerpávající.
Jednoho dne si budu chtít alespoň ve smrti zachovat lidskou důstojnost. To, co jsem v životě neměla, chci mít alespoň ve smrti. A až přijde ten čas, doufám, že už se sem nikdy nevrátím.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2655
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1593 x
Oceněn: 5059 x

Kazuistiky zneužitých dětí

Příspěvekod Plyšáček » 21.5.2017 6:41:00

Zveřejněné kazuistiky z dětského oddělení Psychiatrické léčebny Havlíčkův Brod



1. Tříletá dívka byla jednorázově zneužita (znásilněna prstem do vagíny) dědečkem z otcovy strany. Z návštěvy přijela domů uplakaná, říkala matce, že ji bude bolet pipinka, děda jí tam sahal. Při hře říkala hračkám, že jí děda sahal na pipinku a bolelo ji to při čůrání. Nechtěla pak jezdit k prarodičům, klepala se a kousala do ruky, bojí se všech mužů, nenechá na sebe sáhnout ani druhého dědečka, bojí se ve tmě, spí od té doby s matkou, budí se, nenechá matku odejít ani na WC, jde s ní, říká, že na ni vyskočí děda. Příznaky trvají ještě 6 měsíců po události. Dědeček vinu popírá, otec obviňuje matku dítěte z falešného obvinění.

2. Šestiletá dívka najednou nechtěla chodit do školky, nechtěla si hrát, nejedla, polehávala, posedávala v koutě. Učitelce v MŠ po týdnu řekla, že jí 15letý kluk líže pipinku a chce, aby mu olizovala pindíka, nutí ji stahovat si kalhotky. Vyhrožuje jí, že když o tom někomu řekne, uřízne jí hlavu. Chlapec byl z příbuzenstva, matka učitelce zprvu nevěřila a věc oznámila policii až na popud dalších osob. Při výslechu dívka po chvilce nechtěla odpovídat, že si to už nepamatuje, právě teď to zapomněla.

3. Devatenáctiletá žena, která se léčí s depresemi a již dvakrát se pokusila o sebevraždu, podala trestní oznámení na svého dědečka, že ji od 6 do 10 let sexuálně zneužíval. Tehdy si myslela, že je to normální, protože od sestřenice se dozvěděla, že jí to dělal také. Posazoval si ji na klín, sahal jí do kalhotek, později ji svlékal, osahával po celém těle a lízal ji na přirození a na prsou, ohýbal ji přes gauč nebo v kůlně o pytle s obilím a zezadu jí zasunoval penis mezi stehna až do dosažení ejakulace. Začalo jí to vadit až ve 12 letech, dědeček s tím přestal. Oznámení podala, když zaslechla, jak říká pravnučce, aby se oblékla, stejně jako to říkával po svém uspokojení jí samotné. Vybavily se jí všechny vzpomínky, začalo se jí o všem zdát. Oznámením chtěla ochránit případné další oběti.

4. Dva bratři ve věku 9 a 11 let byli dva roky nuceni matkou, aby s ní souložili, svlékala se před nimi. Drážděním rukou jim navodila erekci, sama si jejich penisy zaváděla do pochvy. Kdyby jí nevyhověli, hrozil jim výprask vařečkou. Starší syn o zážitcích odmítl vypovídat, mladší řekl, že se při tom cítil vždy hnusně. Starší měl ve škole zhoršené chování i prospěch, mladší, psychicky odolnější, až po odchodu matky z domácnosti měl náhle pocit, že mu jde lépe učení. Oba byli rádi, že matka odešla.

5. Patnáctiletá dívka sledovala se svojí tetou film, kde otčím pohlavně zneužíval svoji dceru. Náhle zbledla, rozbrečela se a za dva dny napsala tetě na ICQ, že když byla malá, ubližoval jí strýc, jí i sestře lízal přirození a musela si mu sedat na klín, on se pod ní pohyboval, cítila jeho přirození. Později vypověděla podrobnosti na policii. Rok před oznámením byla hospitalizována na našem oddělení po suicidálním pokus pořezáním sklem na rukou a obličeji. Ani při podrobném komplexním psychiatrickém a psychologickém vyšetření a pohovorech v průběhu 7týdenní hospitalizace o svém sexuálním zneužívání nepromluvila. Uvedla jen, že byla doma opakovaně svědkem agresivního chování otce vůči matce a sama jím také byla nedávno napadena. Matce se svěřila, že se zamilovala do učitelky. Ve škole měla zhoršené známky z chování, chovala se a oblékala jako kluk. Psychologické vyšetření prokázalo konfuzi sexuálních rolí, emočně se během hospitalizace navázala na jednu zdravotní sestru.

6. Sedmnáctiletá dívka byla přijata na oddělení pro poruchy chování v rodině, poruchy příjmu potravy a anxiózně depresivní syndrom, hlasy a vidiny postav. Třetí den pobytu sama sdělila, že byla ve 14 letech sexuálně obtěžována nevlastním dědečkem, odkopla ho, od té doby měl oplzlé řeči, osahával ji. Když se svěřila, přestala být úzkostná, zapojila se mezi děti. Slíbila, že věc nahlásí na policii. Matka si před plánovaným výslechem vyžádala její propuštění, trestní řízení pak bylo zastaveno, protože dívka odmítla vypovídat.

7. Sedmnáctiletý adolescent z rozvedeného manželství při psychologickém vyšetření kvůli sebepoškozování uvedl, že byl v 8 letech jednorázově pohlavně zneužit vlastním otcem, který ho přinutil ke vzájemným orogenitálním praktikám. Od dětství měl závažné poruchy chování s agresivitou a nyní je přesvědčen, že to bylo následkem zneužití. Prožitek zneužití se mu neodbytně vracel ve vzpomínkách a snech, narušoval mu emoční rovnováhu. Po absolvované psychologické a psychiatrické léčbě antidepresivy příznaky PTSD vymizely, ale trvaly závažné poruchy chování. Trestní řízení trvalo více než rok. Po soudním procesu, při němž byl otec odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, spáchal mladý muž dokonanou sebevraždu.

8. Sedmnáctiletá dívka byla nucena snášet od 12 let od nevlastního otce, který trpí polymorfní sexuální deviací, jeho systematické sexuální zneužívání a posléze s ním musela vést pravidelný koitální pohlavní život a strpět i jeho značně perverzní požadavky na zavádění předmětů do tělesných otvorů a focení při sexuálních aktivitách. Když o zneužívání na počátku řekla matce, obratnými manipulacemi ji přiměl k odvolání obvinění. Musela mu pak psát milostné dopisy, vodit a líbat se s ním na veřejnosti, posluhovat mu, ale nesměla se líčit, nosit sukně a chodit ven s vrstevníky. Byla jeho bezvýhradně podřízenou sexuální partnerkou a měla pocity viny vůči matce. Okolí se jevila ztrápená, ustaraná, zamlklá, ve škole mluvila o sebevražedných myšlenkách. Se svým trápením se svěřila spolužačkám, ty ji přiměly říct vše matce, ta vše ihned oznámila policii. Po zveřejnění se dívce ulevilo, zlepšila se jí nálada, zapojila se do života vrstevníků, přibrala na váze, ale když byla nucena k opakovaným výpovědím v průběhu trestního řízení, rozvinula se u ní kompletní PTSD. Měla strach z mužů středního věku, nebyla schopna soustředit se na učení, budily ji sny s obsahem sexuálního útoku otčíma, vnucovaly se jí vzpomínky na jeho chování, bylo jí přitom nevolno. V tomto případě se jednalo o sekundární viktimizaci průběhem trestního řízení. Dívka je přesto ráda, že došlo ke stíhání pachatele.
Uživatelský avatar
Snilko
VIP člen
Příspěvky: 188
Registrován: 23.12.2016 21:52:09
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 13
Děkoval: 1169 x
Oceněn: 312 x

Kazuistiky zneužitých dětí

Příspěvekod Snilko » 31.5.2017 11:15:02

Nikdy by ma nenapadlo... že ma bude obťažovať vlastný strýko
Nový čas pre ženy č. 38, 20.9.2016

Obrázek
Ilustračný obrázok z časopisu. odkaz zdroj (Nový čas pre ženy)

O tom, čo jej robil strýko, sa rozhodla pred všetkými mlčať. Keď pravda napokon nechtiac vyplávala na povrch, vlastná babka ju znenávidela.

V detstve som s rodičmi bývala na dedine. Len niekoľko domov od nás mali dom moji starí rodičia z otcovej strany. K babke sme chodili často na návštevu a občas som tam zašla aj sama bez rodičov. S dedkom a babkou býval aj ich syn, môj strýko Karol. Bol to taký čudák, starý mládenec.

Chodila som ešte na prvý stupeň ZŠ, keď sa strýko začal ku mne správať veľmi pozorne. Vždy, keď som prišla na návštevu, ma nežne pobozkal na ústa a jeho ruky skĺzli po mojich bokoch až na stehná. Vtedy som to nepovažovala za nejaké obťažovanie, brala som to ako jeho radosť z toho, že ma vidí. Až neskôr, keď som bola v puberte, sa vždy snažil využiť okamih, keď sme zostali v dome sami, a začal ma hladkať po prsiach. Jeho ruka smerovala pod moju sukňu do rozkroku. Rázne som sa bránila a rýchlo som vyšla z izby. Neustále mi opakoval, ako ma má rád, že on svoje deti nikdy nebude mať, a ja som pre neho ako jeho dcéra. Bolo mi to nepríjemné, a tak som vždy opakovala, že ak neprestane, poviem to mojim rodičom. Sľúbil, že sa to už nestane, no svoj sľub nikdy nedodržal. Bolo to pre mňa utrpenie, ale mlčala som.

Poslednou bodkou za jeho obťažovaním bol pokus znásilniť ma. Využil chvíľu, keď som si odišla do záhrady odtrhnúť strapec hrozna. Medzi rozrastenými koreňmi viniča sme boli takmer neviditeľní. Surovo sa na mňa vrhol, začal mi vyzliekať nohavičky a jeho ruka smerovala do môjho rozkroku. Vytrhla som sa mu a ako splašené zviera som utekala do domu. Zadýchaná som vbehla do domu, rozmýšľajúc, ako vysvetlím babke, že ledva lapám po dychu. Vynašla som sa, že mi bolo treba ísť rýchlo na WC. Moju výhovorku babka prijala ako fakt a viac sme sa k tomu nevracali. Pomaly som sa začala zberať na odchod domov. Strýko sa našťastie do môjho odchodu v dome už neukázal.

O niekoľko dní som ochorela. Dostala som hnisavú angínu a vysokú horúčku, pri ktorej som blúznila. V tomto stave som vyrozprávala všetko, čo ma ťažilo na duši, a tak sa rodičia dozvedeli celú pravdu o tom, čo som im nikdy nechcela povedať.

V rodine nastal rozruch. Keď som im vyrozprávala všetky tie príbehy, jediný, kto tomu nechcel veriť, bola babka. Povedala mi, že si vymýšľam, a strýka obhajovala tým, že bol asi opitý. A ak sa ma vraj dotýkal, boli to len akési priateľské objatia a bozky.

Strýko sa onedlho odsťahoval a s rodinou sa prestal stretávať. Žil sám, opustený, a o pár rokov zomrel. Odvtedy už babka nemala pre mňa pekného slova a z jej očí som vyčítala chlad a obvinenie. Čas pomaly zahladzoval stopy po traumatizujúcich zážitkoch. S rodičmi sme doma o týchto udalostiach už nikdy nehovorili. Ja som o tom, čo som prežila, už nikomu cudziemu nikdy nepovedala, ale následky tých udalostí pociťujem dodnes.

Vydala som sa, ale v manželstve som nebola šťastná. Pociťovala som odpor k akýmkoľvek nežnostiam a sexuálnym praktikám. Nikdy som nemala potešenie z blízkosti svojho partnera, nedokázala som sa uvolniť. Hrozné zážitky z detstva ma prenasledujú ešte aj dnes, keď mám štyridsať rokov. Len tí, ktorí sa v živote stretli so sexuálnym zneužívaním, vedia pochopiť, aké stopy to zanechá na bezbrannej duši dieťaťa, a aké je ťažké zbaviť sa ich a očistiť tak svoju dušu.
Lenka
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2655
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1593 x
Oceněn: 5059 x

Kazuistiky zneužitých dětí

Příspěvekod Plyšáček » 3.6.2017 11:58:18

Diplomová práce Lenka Vršanská: Sexuální zneužívání dítěte
Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra psychologie a patopsychologie
V. ročník - kombinované studium, Obor: Učitelství pro I. stupeň ZŠ
Vedoucí práce: Mgr. Michaela Pugnerová, Ph.D.

KAZUISTIKA I.

V přesně nezjištěnou dobu v měsíci listopadu až prosinci 2004, pravděpodobně dne 12.11. 2004 na přesně nezjištěném místě města Olomouce, v lůžkové nástavbě kabiny nákladního vozu vyhrnul pan Novák dívce Šárce (13 let) tričko, položil jí hlavu na nahá prsa, olizoval jí je po dobu asi 5 min. a poté jí sáhl do kalhotek, které odhrnul se slovy „ty jí ještě nemáš chlupatou", a po nějaké době na jiném, přesně nezjištěném, místě jí přes oblečení sahal do rozkroku, hladil ji po přirození a přestal, když se rozbrečela.

Dívka Šárka (13 let) žije v neúplné rodině, pouze s matkou. Otec je opustil, když jí byly 4 roky. Po celou dobu se neviděli, otec platí na dceru výživné. Od té doby je matka sama. Sourozence nemá, je jedináček. Šárka brala obžalovaného jako známého, který byl spíše v roli strýce. Znala se s ním jenom povrchně. Z psychologického a psychiatrického znaleckého posudku bylo zjištěno, že dívka netrpí duševní chorobou, lze však vystopovat reaktivní poruchy (mající charakter neurotické reakce) ve vnímání osoby, tzn. k obžalovanému. Osobnostní charakteristika vypovídá o známkách depresivity, dysforie a úzkostnosti se sníženou odolností vůči zátěži a trvalejší zaměření na vlastní osobu s tendencí sebepozorování. Je patrná citová nevyzrálost, citová nestálost, znaky idealizace blízké osoby, zejména matky. Rozumové schopnosti jsou v pásmu lehkého podprůměru.

Dívka byla vyslechnuta v přípravném řízení a její výpověď byla za podmínek §102/2 tr. řádu při hlavním líčení přečtena. Ze soudního spisu vyplývá, že Šárka ve své výpovědi sdělila, že se jí pan Novák zeptal, jestli by s ním nejela na Moravu. Odjížděli večer. Na parkovišti šla spát, spala v kabině vozidla nahoře. Když se ráno probudila, tak jí pan Novák vyhrnul noční košili, lehl si mezi prsa, pak jí je lízal. Nadzvedl její kalhotky a řekl: „Ty ji ještě nemáš chlupatou". Poté ji „lízal" na „kozách". Sahal ji na prsa a mezi nohy. Ve vozidle seděla na sedačce, dívala se na video a obžalovaný jí sahal přes tepláky do rozkroku. Nabídl jí také, zda nechce řídit vozidlo. Sedla si mu na klín a kousek řídila. Pan Novák jí řekl, aby to doma nikomu neříkala, že by mohl mít velké problémy, že to bude pouze mezi nimi. Na přirození jí sahal a hladil asi minutu, dvě, prsa jí lízal tři - čtyři minuty. Nelíbilo se jí to. Nedávala to najevo, neví, proč. Od výletu do Olomouce s ním nechce nic mít, bojí se ho. Důvodem je to, co se stalo na výletě a okolnosti, že by porušila slib, kterým se zavázala. S nikým o tom nebude mluvit.

Ze soudního spisu vyplynulo, že Novák vše popřel. Uvedeného jednání se nedopustil. Připustil, že poškozenou Šárku jednou svezl, ale tehdy ve voze byla i její matka a další dvě dívky. Sám s ní nikdy nikam nejel. Nedokáže si vysvětlit, proč je obžalován z takového jednání. Domnívá se, že se mu její matka chce pomstít za to, že s ní nechtěl žít. Je také možné, že svou dceru přemluvila k tomu, aby proti němu vypovídala. K osobě pana Nováka bylo zjištěno, že byl v minulosti dvakrát odsouzen pro stejný trestný čin, byl ve výkonu trestu. Zaměstnavatelem je hodnocen kladně.

Panu Novákovi byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice typu s ostrahou, v souladu s ustanovením § 39a/2, c) tr. zákona. V této soudní kauze byl tento muž obžalován ze dvou přestupků najednou, vždy se jednalo o trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1 tr. zákona.

Matka Šárky vypověděla, že se o jednání pana Nováka dozvěděla teprve tehdy, když dcera byla předvolána na policii. Tohoto pána zná dva roky, viděli se párkrát na návštěvě. Nikdy jí s ničím nepomáhal. Jednou, když spolu hovořili, se nabídl, že by vzal její dceru s sebou, aby si ona mohla odpočinout, že je dcera stále doma a nikam se nedostane. Když se dcera vrátila z Olomouce, byla v pořádku. Až v lednu se začala bát, protože jí sestra pana Nováka nadávala. Říkala jí sprostá a hrubá slova. Matka se od dcery dozvěděla, že když byla v kabině nákladního vozidla s panem Novákem a šla spát, on pouštěl sprostou písničku. Protože bylo ve vozidle velké horko, svlékla se, vzala si noční košili, kterou měla s sebou. Ráno jí pan Novák sahal na holá prsa a divil se, že přirození ještě nemá chlupaté. Také jí sahal na holé přirození. Dcera jí tyto skutečnosti neřekla hned, když přijela z Olomouce, neboť měla strach. V žádném případě mu nenabízela dceru k pohlavnímu styku za peníze, nenabízela ani sama sebe za úplatu.

K výše uvedenému případu byl vypracován znalecký posudek z psychologie, který vypracovali dva znalci, na závěrech znaleckého posudku se oba shodli. Šárka má tendenci se před dospělými předvádět. Nebyla zjištěna tendence ke zkreslování či vymýšlení si. Nynější psychický stav lze shrnout pod označení „lehčí neurotické obtíže", které však nejsou dány pouze vyšetřovanou událostí. Psychologické a psychiatrické vyšetření nezletilé, včetně testového, odpovídá výpovědím na policii. Znalec při hlavním líčení uvedl, že považuje výpověď nezletilé za věrohodnou. Časové nepřesnosti, které byly shledány, přisuzuje jejímu intelektu, její osobnosti a časovému odstupu od události k samotnému vyšetřování a tyto nepřesnosti jsou spíš jako věrohodné než nevěrohodné.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2655
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1593 x
Oceněn: 5059 x

Kazuistiky zneužitých dětí

Příspěvekod Plyšáček » 4.6.2017 15:15:11

Diplomová práce Lenka Vršanská: Sexuální zneužívání dítěte
Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra psychologie a patopsychologie
V. ročník - kombinované studium, Obor: Učitelství pro I. stupeň ZŠ
Vedoucí práce: Mgr. Michaela Pugnerová, Ph.D.

KAZUISTIKA II.

V noci ze dne 8.10. na 9.10. 2006 se po předchozí domluvě setkal pan Procházka v Pardubicích u obchodního domu Billa s nezletilou Janou (14 let) a dohodli se, že poté, co její matka usne, dívka odejde z domu a oba se pojedou společně projet autem. V době kolem 2. hod. jeli na blíže neupřesněné místo poblíž dostihového závodiště v Pardubicích, kde pan Procházka zajel mimo komunikaci. S dívkou se začali líbat, vysvlékl ji, jazykem jí zajížděl do přirození, poté mu dívka sála pohlavní úd a po nasazení kondomu spolu souložili. A to nejprve tak, že ona seděla na něm a pak uskutečnili soulož zezadu. A to i přesto, že panu Procházkovi Jana již dříve sdělila její skutečný věk a to 14 let.

Jana (14 let) žije pouze s matkou. O otci se v soudním spise nehovoří. Sourozence nemá, je jedináček. 0 panu Procházkovi věděla, že chodí do Hradce Králové na vysokou školu i kolik mu je let, ale to si již nepamatuje. Z hlavního líčení vyplynulo, že se s obžalovaným seznámili přes x-chat a komunikovali spolu i přes mobilní telefon denně. Bavili se mimo jiné i na téma sexu, domluvili se spolu na setkání a sešli se. Druhou schůzku si domluvili přes mobil. Jeli autem na místo za účelem sexu. Z její strany byl orální sex i soulož dobrovolné. Už před tím měla sexuální zkušenosti, měla asi deset pohlavních styků. Myslí si, že obžalovanému řekla svůj věk, ale není si jistá. Po tomto setkání se již nesešli, napsali si dvě SMS a další komunikace byla ukončena, když jí na její SMS neodpověděl. Osobnost dívky posoudil soudní znalec - psycholog, který uzavřel, že z psychologického hlediska je dívka vysoce věrohodná, nezjistil u ní sklony k falešnému obvinění, neměla k tomu motivaci, v podstatě zapírala do doby, než to začala řešit policie a poté vypověděla, co se jí stalo.

Ze závěrů znaleckého posudku z oboru psychologie a z výslechu znalce bylo zjištěno, že verbální složka inteligence je aktuálně v pásmu průměru, odpovídá věku a dosaženému vzdělání, paměťová složka je v pásmu průměru a odpovídá věku a dosaženému vzdělání. Je vyloučené, že Jana je asociální psychopatka. Nejsou zjištěné poruchy osobnosti. Nebyly zjištěny poruchy paměti, dále dívka netrpí poruchou osobnosti s projevy patologické lhavosti. Psychologická věrohodnost výpovědi posuzované o jejich pohlavních i orálně-sexuálních stycích je velmi vysoká a s velkou pravděpodobností nebyla učiněna pod nátlakem, návodem druhé osoby nebo ze msty. Pohlavní styk ze strany dívky byl dobrovolný, zřejmě i vyvolaný její aktivitou. Nebyly zjištěny sklony k tomu, aby někoho falešně obvinila, sama zneužití dlouho zapírala a až na policii to doznala. Její vyjádření o lítosti odpovídá jejímu věku, kdy lítost spatřuje hlavně v tom, že by pan Procházka mohl jít do vězení. Její osobnost byla už předtím narušena nevhodnou rodičovskou výchovou ze strany matky. Tím, jak poskytovala informace o jejím věku, jde o běžný přístup 14 až 15letých dívek.

Ze zprávy gynekologické ordinace plyne, že dívka je objektivně bez známek poranění, hymen zcela volný, bez zjevné čerstvé trhliny. Z výsledku biologické expertizy provedeného zkoumání poševního sekretu plyne, že nebyla prokázána přítomnost spermatu. Pan Procházka se k samotnému pohlavnímu i orálnímu styku doznal. Uvedl, že se s dívkou seznámil na x-chatu. Komunikovali zejména na téma sexu, on spíše odpovídal na její dotazy. Z komunikace nemohl jednoznačně vědět, že jí je 14 let. Její komunikace na něj působila troufale a odvážně. Podle toho, co napsala, usoudil, že je starší a vyspělejší, měla i více zkušeností a detailně popisovala své sexuální zážitky a praktiky. Při prvém setkání s ní a z pohledu na ní se mu jevila tak, že je mladší než on, ale ne zas o tolik. Neměl pocit, že by mohla být mladší 15 let. Byla namalovaná, upravená, působila vyspěle. Při samotném sexuálním styku se projevovala spíše aktivně, dávala najevo, že má více zkušeností než on. Další komunikaci s ní již nenavazoval z důvodu jejího chování při setkání. Neptal se jí na věk a ona mu ho přímo nesdělila, pouze naznačila, co by se stalo, kdyby jí nebylo 15 let. Ihned však tuto otázku převrátila na pouhý vtip. Věděl, že chodí do základní školy, ale přesto se jí na věk neptal, protože sám měl spolužáka, kterému bylo na základní škole 16 let. Iniciativa k setkání byla z její strany.

O panu Procházkovi bylo zjištěno, že nebyl dosud projednáván pro přestupek, v rejstříku trestů nemá žádný záznam, nad svým jednáním projevil lítost a od dalšího kontaktu s poškozenou po prvotní osobní zkušenosti upustil. S ohledem na okolnosti případu i dosavadní bezúhonný život obžalovaného před spácháním skutku i po jeho spáchání do doby rozhodování soudu dospěl soud k závěru, že již samotné projednávání věci před soudem postačí k jeho nápravě, a proto upustil od potrestání.

Z výpovědi matky Jany soud zjistil, že ta se k daným informacím dostala v archivu uložených zpráv z mobilního telefonu své dcery a to poté, kdy Jana byla umístěna do Diagnostického ústavu v Hradci Králové po svém útěku z domova. Nejdříve nevěděla, jak se má zachovat, ale u soudu, kde se rozhodovalo o ústavní výchově, se dozvěděla, co má dělat. Proto vše nahlásila policii. Uvedla, že dcera občas používá její notebook, protože svůj počítač nemá. Do ústavní výchovy nechala svou dceru Janu umístit proto, že je nezvladatelná, nerespektuje jí, neposlouchá, utekla z domu, odstěhovala si své věci a nechodila do školy. Matka dívky Jany nahlásila vše na policii. Dcera byla týden na útěku, pak jí policie předala zpátky, ale dívka znovu utekla. S dcerou byla také na gynekologickém vyšetření, kdy ji odborný lékař sdělil, že dívka panenskou blánu již nemá a že nemůže s určitostí říci, kdy o panenskou blánu přišla, nebo zda ji měla.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2655
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1593 x
Oceněn: 5059 x

Kazuistiky zneužitých dětí

Příspěvekod Plyšáček » 6.6.2017 10:14:22

Diplomová práce Lenka Vršanská: Sexuální zneužívání dítěte
Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra psychologie a patopsychologie
V. ročník - kombinované studium, Obor: Učitelství pro I. stupeň ZŠ
Vedoucí práce: Mgr. Michaela Pugnerová, Ph.D.

KAZUISTIKA III.

1. V období od léta 1996 do ledna 1997 v Přelouči ve svém bytě v několika případech osahával pod oblečením na prsou a přirození svou nezletilou nejstarší dceru Kláru (14 let) a požadoval po ní, aby mu třela pohlavní úd.
2. V přesně nezjištěné době roku 1999 v místě svého bydliště v Přelouči opakovaně ve více případech osahával svou nezletilou prostřední dceru Petru (12 let) na nahém těle, na prsou a přirození, kdy v uvedeném jednání pokračoval i po dovršení 15 roků Petry. Kromě osahávání jí zasouval prsty do přirození. Petra mu musela třít pohlavní úd a dále až 3x týdně s otcem vykonávat soulož.
3. V přesně nezjištěné době roku 2001 v Přelouči osahával opakovaně 3x do týdne pod oblečením na prsou a přirození svou nezletilou dceru Jitku (13 let) a v uvedeném jednání pokračoval i po dovršení 15. roku věku Jitky. Uvedeného jednání se dále dopouštěl i po změně jejich společného trvalého bydliště, kdy poškozené zaváděl prsty do přirození a požadoval po ní, aby mu brala pohlavní úd do ruky a to až do roku 2005.

Otec se popsaného jednání dopouštěl po dlouhé časové období, v různou denní či noční dobu, beze svědků. Ani dívky, ač bydlely společně s otcem, si ničeho nevšimly, vzájemně nevěděly, jak se ke každé z nich otec chová, čeho se dopouští, přestože byly denně spolu. Otec používal větu: „Nikomu to neříkej!" Ke svému pohlavnímu uspokojení nepotřeboval mít svědky, kteří by byli přítomni jeho delikventnímu chování.

Nejstarší dcera Klára (14 let) využila při hlavním líčení svého práva a nevypovídala. Byla přečtena její výpověď z přípravného řízení. Do protokolu uvedla, že vše začalo, když jí bylo 14 let. Otec za ní přišel s tím, že by chtěl umýt záda, nebo namasírovat, pak si k ní lehl a začal ji hladit, sahal jí na prsa i na přirození, přes oblečení. Chtěl po ní, aby mu ho „honila", ale to odmítla. Bylo to tak jednou až dvakrát do měsíce. V 15 letech utekla z domova. Jednak kvůli otci, a pak i proto, že ji otec vyhodil, a to proto, že se kamarádila s někým, koho on neměl v lásce. Pracovnicím z oddělení Péče o děti v Pardubicích řekla, že má s tátou potíže, že ji zkoušel zneužívat. Vyslýchali otce a on vše zapřel. Vlastní matku nemá, nevlastní ji odvrhla, neměla možnost to někomu říct, kdo by jí věřil. Je vdaná a manželovi se s tím svěřila před 2 lety. Řekla mu, že měli s tátou neshody, že je ji pokoušel zneužívat.

Prostřední dcera Petra (12 let) rovněž využila svého práva a při hlavním líčení nevypovídala. Byla přečtena její výpověď z přípravného řízení, kde vypověděla, že ve 12 letech ji otec začal osahávat přes oblečení, na prsou a na přirození. Nebyl to jen dotyk, ale bylo to po delší dobu. Stávalo se to tak jednou týdně. Asi ve 13 letech jí začal sahat do kalhotek, sahal jí na přirození, pod oblečení na holá prsa. To bylo nejčastěji. Asi v 15 letech chtěl, aby mu ho „vyhonila". Ona to udělala, neví proč, bála se. „Honila" mu ho asi dvakrát do týdne, až do konce, kdy jí vyvrcholil do ruky. V 16 letech se vše opakovalo. Chtěl, aby s ním vykonala soulož. Chvíli ji osahával, pak ji svlékl, sám se také svlékl a začal s ní souložit. V té době byla ještě panna. Dělali to třikrát do týdne. Měla velký strach. Říkal jí, že pokud ho má ráda, musí s ním souložit. Od 16 let ji otec také „prstoval". Petra nechtěla, aby to samé dělal i sestrám. Chtěla je chránit, nevěděla, že něco podobného s nimi již dělá. Až před měsícem jí mladší sestra Jitka řekla, že nechce, aby ji otec osahával. Sama Petra řekla svému známému, že ji otec zneužíval asi po dobu 6-8 let. On se nabídl, že půjde svědčit, ale po přečtení výpovědí dívek uvedl, že vše je jejich výmyslem.

Mladší dcera Jitka (13 let) vypovídala jak v přípravném řízení, tak i při hlavním líčení, a to i přesto, že soudní znalec z oboru psychologie uvedl, že pro Jitku se jedná o těžce stresující situaci. Na počátku své výpovědi vypovídala za přítomnosti otce, s odůvodněním „... ať slyší, co dělal poté v jeho nepřítomnosti". Mladší dcera Jitka uvedla, že za ní otec přišel do koupelny nebo do kuchyně a sahal jí na prsa. Přitom říkal, že je to normální, že to dělá každý táta. Když přišli do pokojíčku, posadil si ji na klín. Otci říkala, že jeho chování není normální, že se to nesmí. On na to odpovídal, ať to nikomu neříká, že jí to stejně nikdo neuvěří. Když ležela ve svém pokojíčku, otec za ní přišel, lehl si na ní, chtěl, aby mu dala pusu, nejdřív na jednu, potom na druhou tvář, nakonec na čelo. Ale protože to bylo málo, vzal její obličej a líbal ji. Přitom ji osahával a „prstil". Když se zeptala, jestli to dělá také sestrám, říkal jí, že ne, že jenom jí, a vyhrožoval, že pokud to někomu řekne, že se zabije. Když nechtěla, aby za ní chodil, říkal, že ho nemá ráda. Otec si také klekl k posteli, rukou jí zajel pod kalhotky a osahával ji. Chodil za ní jedenkrát za tři dny s tím, že si s ní jde „pokecat". Dělala, že spí. Druhý den na ni křičel a říkal jí, že to stejně jenom dělá, že nevěří, že spí. Otec na ni křičel, že to všechno dělá schválně. Když jí bylo 16 let, šla s otcem a jeho kamarádem do hospody. Všichni něco vypili, ona byla opilá, a když šli domů přes pole, otec na ni křičel a oba muži ji mlátili. Ona to nechtěla, bránila se, proto ji otec udeřil. Jitka upadla na zem.

Druhý den se jí starší sestra Petra ptala, jak by se zachovala, když by věděla, že chce někdo holku znásilnit. Odpověděla jí, že by to nahlásila na policii. Táta chtěl, aby za ním chodila každý den. Se starší sestrou Petrou se kryly. Když byla Petra s nejmladší sestrou Nikolou venku, myslela si, že si budou s otcem povídat jako dcera a otec, ale on pokaždé chtěl, aby si mu sedla na nohy, pokud odmítla, křičel na ni. Jednou, když chtěl, aby mu vzala jeho přirození do ruky a „honila" mu ho, opět odmítla. Také po ní chtěl, aby si stáhla kalhotky, ty jí nakonec stáhl sám a svým přirozením jí chtěl lechtat. Řekla, že nechce, ať ji nechá a odešla z pokojíčku. Otec na ni křičel, že ho nemá ráda, že měla odejít k matce.

Doma měla dvě plata Ibuprofenu, ten si brala, když ji bolela hlava. Rozhodla se, že se otráví. Když si vzala tři prášky tohoto léku, uvědomila si, že by tam sestry nechala samotné. Vzala si také žiletku a řezala se do rukou, aby necítila bolest, kterou jí způsoboval otec. Začala si psát deník, který byl určen pro její starší sestru Petru. Otec ji neměl vůbec rád, to Petra byla u něho oblíbená. Jitka se chtěla své starší sestře vyrovnat. Do deníku si psala, s kým její sestra Petra spí, ale také si tam vymýšlela. Později, když byla Petra s otcem na nákupu, Jitka si hrála na počítači a všimla si, že je na zemi obal od kondomu. Blesklo jí hlavou, co všechno musí Petra vytrpět. Také si uvědomila, že k nim nechodí žádné návštěvy. A také, že Petra musí spát s otcem. Když se jí na to zeptala, sestra vše popřela. Jakmile se to dozvěděl otec, křičel na ni, proč to řekla, když mu slíbila, že to nikde a nikomu nebude povídat. Otec jí řekl, že on si může dělat, co chce, že jí stejně nikdo neuvěří. Začala za otcem chodit každý den, aby na ně nekřičel a nemlátil je. Když se ho ptala, proč se nechová jako táta, aniž by je osahával, řekl, že to je jeho právo, že si bude dělat, co chce. Za otcem chodila proto, aby nejmenší Nikolce neubližoval. Když mu seděla na klíně, viděla jeho červený obličej, bylo vidět, jak se mu to strašně líbí, jak je spokojený. Neptal se na její pocity. Jen jednou jí řekl, ať se netváří tak kysele, ať mu udělá radost a tváří se příjemně. Otec jí opakovaně tvrdil, že nedělá nic špatného, že to je jeho právo, že to je v pořádku.

Ve škole měli sexuální výchovu a učitelka jim četla některé články. Řekla to otci a také mu řekla, že není správné, jak se k nim chová, že to rodiče nedělají. O chování otce pověděla matce, ta jí nevěřila. Ptala se také své starší sestry Petry, ta jí odpověděla záporně. Nakonec, když se již nemohla s chováním otce vyrovnat, chtěla si vzít život. Poškozovala se na zdraví, a to jenom proto, že s chováním otce se nechtěla a nemohla vyrovnat. Jitka nahlásila vše na odbor sociální péče i na policii. Vypověděla, jak se k ní otec choval. To odpoledne na ni otec křičel. Ona neví proč. Otec popíral, že by něco takového dělal. Řekl sociální pracovnici, že si Jitku mohou klidně odvést. Po dobu 14 dní se jí opakovaně zdálo, jak se k ní otec choval, jak jí vyhrožoval. Odstěhovala se za svou nejstarší sestrou Klárou. V té době se také dozvěděla od starší sestry Petry, že ji viděla v pokojíčku celou od krve a zmlácenou. Omlouvala se Jitce za to, že za ní poslala otce, protože měla obavu, aby se Jitka náhodou nedusila, a také, aby se jí něco nestalo. A v tento den otec Jitku poprvé znásilnil. Pak se to opakovalo vícekrát. Žila u své matky a jejího přítele. S matkou bylo vše v pořádku, ale přítel matky ji zmlátil tak, že musela být ošetřena v nemocnici. Se starší sestrou Petrou si sehnaly podnájem. Nikdy by žádnému člověku nechtěla ublížit, ani tátovi.

V případu byly vypracovány dva znalecké posudky z oboru zdravotnictví. Jeden z oboru psychiatrie a sexuologie o otci a druhý posudek byl z oboru psychologie k posouzení intelektu a osobnosti dcer. Soudní psycholog uvedl, že výpovědi byly rozprostřeny do období 7 let. Každá z dívek měla osobní zkušenost s chováním otce ve vztahu k ní, každá vypovídala podle různých zkušeností a jednání otce mělo také odlišný dopad na jejich psychiku. Pokud by se děvčata domluvila na komplotu proti otci, byly by jejich odpovědi shodné, ucelenější.

Výpověď starší dcery Petry byla velice emotivní. Důvody komplotu nebyly shledány. Výpovědi všech tří dívek jsou vysoce pravděpodobné. Znalec uvedl, že zásadně nedoporučuje výslech mladší dcery Jitky, která „dopadla" nejhůře. Pro ni je to těžce stresující situace. Pokud budou dívky ochotny vypovídat, bylo by vhodné je vyslechnout v nepřítomnosti otce. Po vyšetření dívek znalec konstatoval, že všechny tři sestry se pohybují, pokud jde o inteligenci, v pásmu průměru, nemají sníženy paměťové schopnosti tak, aby to znemožňovalo správné vnímání, zapamatování a objektivní reprodukci zažitého. Nebyl zjištěn motiv msty, nápodoby, sugesce, snahy na sebe upozornit.

U nejstarší dcery Kláry je nejmenší psychické trauma a je předpoklad, že na ní zanechá nejmenší stopu. Dcera Petra má střední stupeň traumatu, přestože se zdá vyrovnaná. Trauma může působit v pozadí. Odeznění či vliv na další život se v současné době dá těžko odhadnout. Byla by vhodná speciální psychoterapie. Mladší dcera Jitka je nejvíce zasažena psychickým traumatem a nejvíce by potřebovala psychoterapeutické vedení. Bez něho je zde vysoké riziko nesprávného rozvoje osobnosti. Nejmladší dceři Nikolce se nic nestalo, vyšetření byla v pořádku. Více se o ní v soudním spise nepíše.

Otec dívek popíral, že by se dopustil některého ze skutků uvedených ve výroku rozsudku, ničeho se nedopustil, dcery si na něj všechno vymyslely. V období od léta 1996 do srpna 2003, kdy manželka odešla ze společné domácnosti, bylo soužití otce a dcer v pořádku. Po svatbě bylo všechno v pohodě. Po narození Nikolky začala manželka „blbnout". Dával jí peníze na různé poplatky, které však nezaplatila. Intimní styk měli s manželkou nejdříve 3x do týdne, později jednou do týdne a posledního půl roku než odešla jednou do měsíce. Po dobu jednoho roku, než opustila domácnost, nespali společně. Ona spala v dětském pokoji s dcerami a on v obývacím pokoji. Nikdy se nestalo, že by je dcery přistihly, když s manželkou vykonávali soulož. Stoprocentně může říci, že se nedopustil ani v jednom případě jednání, které mu je kladeno za vinu. Při uzavírání spisu si obsah spisu přečetl, nesouhlasí se závěry znaleckého posudku, který byl na dcery vypracován. Myslí si, že ho znalec poškodil, že snad nečetl jiné podklady, hodnocení a výpovědi dívek. Poté, co manželka odešla ze společné domácnosti, neměl žádné další ženy. Byl opakovaně v depresích, neměl vůbec žádnou chuť na intimní styk. V jednom, možná ve dvou případech se pokoušel navázat intimní styk s jinou ženou, ale byla to katastrofa, nešlo to.

Petra (14 let) nastoupila na Střední ekonomickou školu spojů do Kolína, odešla z ní, neboť neprospívala. Potom nastoupila na Obchodní akademii do Hradce Králové, ale hned druhý den jim řekla, že se jí tam nelíbí, že tam chodit nebude. Druhý den mu telefonovala, že pokud jí nedá peníze, udá ho na policii, že ji sexuálně zneužíval. Petra ale lže. Ze závěrů psychiatrického a sexuologického znaleckého posudku plyne, že otec netrpí a netrpěl žádnou duševní chorobou ani poruchou. Je jen osobností jednodušeji strukturovanou, jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti byly zachovány. Netrpí žádnou sexuální deviací. Byla u něho konstatována snížená sexuální apetence i erektivní dysfunkce. Jedná se u něho o psychogenní poruchu. A vývoj této poruchy je u každého jednotlivce individuální. Je možné připustit i okolnosti, že došlo k manželským neshodám a že je otec dívek trestně stíhán. K osobě otce bylo zjištěno, že nebyl dosud trestně stíhán, nebyl projednáván ve správní komisi. O práci a zaměstnání otce dívek se v soudních spisech nemluví.

Při hlavním líčení soud došel k závěru, že všechny důkazy dokazují, že se otec dívek dopustil ve výroku popsaných skutků a byl obžalován z pohlavního zneužívání dle § 242/1, 2 tr. zákona, z ohrožování mravní výchovy mládeže dle § 217/1b tr. zákona. Dále vykonal soulož s osobou mladší 18 let a současně svěřené jeho dozoru tuto přiměl k mimomanželské souloži a jiným způsobem pohlavně zneužil, přičemž se tohoto jednání dopustil na vlastní dceři. Naplnil tak znaky trestního činu pohlavního zneužívání dle § 243 tr. zákona a trestného činu soulože mezi příbuznými dle § 245 tr. zákona. Byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Pro výkon trestu je zařazen do věznice s ostrahou. Typový stupeň společenské nebezpečnosti jednání otce dívek je velmi vysoký, zejména s ohledem na intenzitu a délku trvání. Jeho dcery utrpěly psychické trauma, kdy nejvíce je psychickým traumatem zasažena Jitka. Otec svým chováním porušil u starší dcery Petry svobodu rozhodování v pohlavních vztazích a morální zásadu nedovolující pohlavní styk mezi nejbližšími příbuznými. Svého jednání se dopustil zaviněně, úmyslně.

Soud připomíná, že ochrana všech dětí před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, urážením, zneužíváním, nebo nedbalým zacházením je zajištěna Úmluvou o právu dítěte. Matka dívek platí výživné ve výši 2 500 Kč, které jí určil soud. Žádná z dcer s ní nežije v domácnosti. Kde je její nevlastní dcera Klára neví. Ta žije ve Chvaleticích. Neví, kde je ani její vlastní dcera Petra a Jitka. Ty žijí ve společně pronajatém bytě. Nejmladší dcera Nikolka žije v Dětském domově v Hradci Králové. S dcerami žádný styk neudržuje.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2655
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1593 x
Oceněn: 5059 x

Kazuistiky zneužitých dětí

Příspěvekod Plyšáček » 16.6.2017 8:18:56

Diplomová práce Lenka Vršanská: Sexuální zneužívání dítěte
Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra psychologie a patopsychologie
V. ročník - kombinované studium, Obor: Učitelství pro I. stupeň ZŠ
Vedoucí práce: Mgr. Michaela Pugnerová, Ph.D.

KAZUISTIKA IV.

V přesně nezjištěné dny měsíce srpna 2004 ve dvou případech, a to na návštěvě v domě tety dívky a ve stanu, osahával otec svou osmiletou dceru a pokoušel se zasunout svůj pohlavní úd do jejího přirození.

Dívka Simona (8 let) je tichá, podle paní učitelky milá dívka. V kolektivu oblíbená. Nemá problémy s okolím. Žije se svou matkou a mladší sestrou v nové rodině. Otec si je bere pravidelně, na děti platí výživné stanovené soudem. Dívka uvedla, že před dvěma lety byla s taťkou a svou sestrou na prázdninách u tety. Spali u tety v místnosti, kde u zdi byla jedna velká postel, u stěny spala sestra, uprostřed táta a ona na kraji. Taťka k ní ráno přišel a začal jí dávat „francouzáky" (tento výraz dokáže sama vysvětlit, je to pusa a s tím druhým se dotýká jazykem). Pak jí taťka sundal kalhoty od pyžama a sám si svlékl slipy. Začal jí sahat na přirození dvěma prsty a sahal jí ne tak úplně dovnitř přirození. Potom chtěl, aby mu sahala na penis a dělala s ním zrychlené pohyby nahoru a dolů. Pak se snažil strkat jí „to" do jejího přirození. Bolest necítila, pouze tlak. Když se probudila sestra, přestal. Druhý den se stalo to samé, a to na dvorku, kde spali ve stanu. Táta jí řekl, ať to nikomu neříká.

Na Simonu byl vypracován psychologický posudek, kde po vlastním vyšetření a předložení spisového materiálu bylo zjištěno, že intelekt Simony se pohybuje v pásmu průměru, její osobnost není dosud utvořena. Znalec nezjistil přítomnost nějakých patologických rysů, je dobře sociálně zapojena v nové rodině, dobře zapojena mezi vrstevníky. Dívka vše vylíčila tak, jak se stalo. Neprojevují se sklony ke konfabulaci, vše dívka líčí bez pozdějších příkras a deformací. Věrohodnost její výpovědi je velmi vysoká, nebyly zjištěny příznaky toho, že by její výpověď byla vedena návodovou sugescí, mstou či vlivem sociálního prostředí. Podle znalce je nepochybné, že každý podobný incident provedený na vlastní dceři ve věku kolem 8 let má traumatizující vliv, jehož rozsah nelze nyní odhadnout.

Při hlavním líčení znalec dále potvrdil, že výpověď osmileté dívky je vysoce věrohodná. Osmiletá dívka (někdy i dospělá žena) velmi špatně rozeznává za takové situace své vlastní pocity. Je možné, že nedošlo k pohlavnímu styku, ale mohlo dojít ke styku „mezi stehna" nebo pouze mezi stydké pysky. Je možné, aby se jedenáctiletá dívka vyjadřovala v odborném názvosloví. Je však otázka, zda si osmiletá dívka uvědomovala, co se stalo. V osmi letech nemusí mít ani důvod o tom hovořit. Jedním z typických příkladů pohlavního zneužití nezletilých je odložení - „radši na to zapomenu". Znovuobjevené prozrazení se děje spíše oklikou přes kamarády a známé, neboť se s tím sama dívka obtížně vyrovnává.

Je možné, že další léto strávila Simona s otcem na chalupě k plné spokojenosti, a je možné, že právě tato dovolená u ní vyvolala vzpomínky na předchozí nepříjemné zážitky a potřebu se někomu svěřit. Dívka byla vyšetřena gynekologem, který uvedl, že dívka při vyšetření popisovala pokus svého otce o soulož velice klidně a velmi věrohodně. Používala i určitou odbornou terminologii, avšak nevyznívalo to jako něco „naučeného". Před vlastním vyšetřením se lékař pokusil s dívkou navázat nějaký kontakt. Zeptal se, co se jí stalo, a ona mu zcela věrohodně popsala, co se stalo. Do vypravování jí vstupoval s otázkami. Dívka bolest ani krvácení neudávala, pouze tlak na hrázi. Je zcela zřejmé, že k dokonalé souloži nedošlo, ale „k něčemu" dojít muselo, protože bylo evidentní, že vše je popsáno věrohodně, vše se stalo.

V rámci hlavního líčení byla vyslechnuta i dětská psycholožka, která podávala odborné vyjádření, jež je součástí znaleckého posudku. U ní se Simona nadále léčí. Při prvním kontaktu s dívkou a její matkou byla vidět bezradnost. Dívka nevěděla, že by jednání otce měla oznámit, matka byla šokovaná. Je pravděpodobné, že by v budoucnosti mohlo dojít k výraznějšímu poškození dívky. Ta zpočátku měla poruchy spánku, usínání, trpěla depresemi, užívala antidepresiva. V nočních snech se dívce objevoval muž, který ji škrtí a ona volala o pomoc matku. Dokonce v jednom případě poznala svého otce.

Otec dívky popřel, že by se takového jednání dopustil. Uvedl, že v uvedeném období byl se svými dcerami na návštěvě u příbuzných. Přespávali u tety v jedné místnosti, která je zařízena jako dětský pokoj. Otec spal vždy na zemi, na matraci. Dcery chodily spát dříve než otec. S dcerami se mazlil běžně jako každý otec. Nedovede si vysvětlit, proč dcera Simona uvedla, že ji měl líbat, osahávat po celém těle, vysvléknout ji a strkat své přirození do jejího. V srpnu 2004 s dcerami pod stanem nespal. Ví, že neteře měly stan postavený na zahradě u tety, ale v tomto stanu on nikdy nespal, sloužil jako pokojíček na hraní. Není si ani jistý, zda stan stál na dvoře v létě 2004 nebo rok předtím. Nedovede si vysvětlit, proč dcera něco takového tvrdí. Myslí si, že je to práce jeho bývalé ženy, která mu již dříve vyhrožovala, že když bude chtít, že dcery neuvidí.

Na otce byl vypracován posudek z psychiatrie a sexuologie, z jehož závěru vyplývá, že u něho nebyla zjištěna žádná duševní choroba, není závislý na alkoholu ani na jiné psychotropní látce, nebyla u něho zjištěna žádná sexuální deviace. Z psychiatrického a sexuologického hlediska není pro společnost nebezpečný. Je heterosexuálně orientovaný na dospělé ženy. Nebyla zjištěna reaktivita na pedofilní obrázky, homosexuální reaktivitu, neurčitá reakce byla na vize lesbické, dospělé.

Otec je podruhé ženatý, spolu s druhou manželkou pečují o dvě nezletilé děti. Nebyl nikdy řešen u soudu. Pracuje jako voják z povolání, služebně je zařazen jako velitel čety. Je klidné vyrovnané povahy. Otec byl soudem uznán vinným, čímž spáchal trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, 2 tr. zákona a odsuzuje se k odnětí svobody v délce dvou let. Avšak podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. z. se výkon trestu podmíněně odkládá. Zkušební doba je dva a půl roku. Otec se odvolal ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Zde však bylo jeho odvolání zamítnuto.

Matka Simony uvedla, že někdy v listopadu 2006 ji kontaktovala matka Simoniny kamarádky a sdělila jí, že se Simona svěřila její dceři, své kamarádce, že ji otec znásilnil. Když si Simonu zavolala a zeptala se jí na to, dcera se rozbrečela a říkala, že je to pravda. Ze ji taťka osahával, že mu musela sahat na přirození a dále uvedla, že ji přirození dával k jejímu až dovnitř dál a dál. Matka šla ihned s dcerou k dětské psycholožce, kde dívka uvedla to samé.

Když jí poprvé dcera řekla, co se mělo stát, sama tomu nevěřila až do doby, kdy ji paní psycholožka přesvědčila o tom, že je to pravda. Pak celou záležitost nahlásila na policii. Za dobu od srpna 2004 do listopadu 2006 proběhlo několik návštěv otce dívky, kdy otec měl obě dcery u sebe. Matka Simony nepozorovala, že by dcery byly nějak rozrušené nebo že by se z návštěvy otce vracely ve špatném psychickém stavu. Ví, že v létě 2006 byly obě dcery u obžalovaného po dobu tří týdnů.

Je zajímavé, že příbuzná, u které měl být postaven stan, vypověděla, že v této době byla těhotná, hospitalizovaná v nemocnici. Stan u domu neměli. Otec s dcerami u nich nikdy nespal, ale o dcery se staral pečlivě. Babička (matka otce) potvrdila, že k ní syn jezdil i s dcerami o letních prázdninách a to na dobu jednoho týdne. V době návštěvy spali u její sestry v dětském pokoji. Na podrobnosti, kde a jak spali, si však nevzpomíná. Syn se o své dcery staral dobře. Děti ho zbožňovaly. Nevěří, že by mohl něco takového provést. Je to nesmysl. Matka s dcerou chodí pravidelně k psycholožce. Do ordinace dochází pravidelně, jedenkrát do měsíce. Psycholožka hovoří zvlášť s dcerou a zvlášť s matkou. Úkolem sezení je obnovit styk mezi rodiči a dětmi, pomoci vyrovnat se traumatem u Simony.


Asi bych nepsal, že "úkolem sezení je obnovit styk mezi rodiči a dětmi..." Když už, tak kontakt...
U této kazuistiky nejsem přesvědčen o tom, že ke zneužití skutečně došlo.

  • Matka v minulosti vyhrožovala.
  • Dívka užívala odborné termíny a vypovídala klidně.
  • Popis kontaktu na vulvě je ale zase celkem věrohodný... I když se mi zdá divné, pokud se opravdu snažil o proniknutí, že by ji to vůbec nebolelo.
  • Otec dle vyšetření není psychicky narušený.
  • Odlišná tvrzení o stanu vypovídají pro otce.
Ale nevíme. S jistotou nevíme. Není zde někdo povoláním voják?
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2655
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1593 x
Oceněn: 5059 x

Kazuistiky zneužitých dětí

Příspěvekod Plyšáček » 20.6.2017 10:26:17

Diplomová práce Lenka Vršanská: Sexuální zneužívání dítěte
Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra psychologie a patopsychologie
V. ročník - kombinované studium, Obor: Učitelství pro I. stupeň ZŠ
Vedoucí práce: Mgr. Michaela Pugnerová, Ph.D.

KAZUISTIKA V.

Otec malého Vítka, v přesně nezjištěné dny v období od roku 1996 do října 2000 opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů hrubě a bezcitně nakládal se svým synem Vítkem (6 let), žákem 1. třídy, tím způsobem, že mu vkládal roubík do úst, znehybňoval ho přiložením pout, bil jej důtkami a rukou, vytrhával mu vlasy. V této době v přesně nezjištěném počtu případů chodil na toaletu za svým synem, tam se dotýkal jeho penisu tím způsobem, že ho za přirození tahal a mačkal svojí rukou.

Dne 12.7. 2001 byla podána žaloba pracovníky OPD na otce a matku malého Vítka pro trestný čin týrání svěřené osoby a trestný čin pohlavního zneužívání. Trestní stíhání matky bylo usnesením soudu dne 21.5. 2002 zastaveno, neboť matka chlapce dne 15.5. 2002 zemřela. Bohužel příčiny úmrtí matky Vítka nejsou v soudním spise dále rozebírány.

Vítek (6 let) je milý kluk, ve třídě je spíše tichý, nenápadný. Nyní žije se svou babičkou (matkou své matky). Do školy chodil s modřinami po celém těle. Vždy, když se ho paní učitelka zeptala, od čeho je má, měl výmluvu. Jednou spadl ze židle, brknul o práh. Když si všimla, že hoch má vytrhané vlasy, řekla to řediteli školy. Hocha druhý den odvezli k dětské lékařce a ta vše ohlásila pracovnici OPD. Bylo potvrzeno, že Vítek má problémy s motorikou. Dne 24.7. 2000 byl hoch vyšetřen se závěrem dislálie, famil. zátěž, psychomotorická retardace. Sám vypověděl, že ho otec trestal tak, že byl bit bičem přes nohy, když mu bylo sedm let. Když mu bylo pět let, byl rodiči svazován provázkem na nohou a na ruce mu dávali pouta. Vlasy mu vytrhali rodiče, neví proč. Byl také otcem osaháván na záchodě na přirození. Otce viděl před Vánocemi, otec byl opilý. Nerozlišoval, zda ho bila matka nebo otec, vždy mluvil v množném čísle. Sám od sebe nehovoří o chování rodičů. Ví o tom, že jim byt vyhořel.

Byly vypracovány znalecké posudky - z oboru biologie, zdravotnictví - odvětví psychologie a odvětví psychiatrie a sexuologie. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychologie, je patrné, že výpovědi chlapce jsou vysoce věrohodné. Hoch vnímá bití a týrání jako trest za to, že se „špatně učil". Většinou však neví, proč byl trestán. Je psychologicky pravděpodobné i líčení, že byl otcem nucen svlékat matku, o otcově manipulaci s chlapcovým genitálem, o tom, že na něm napodoboval kopulační pohyby. Dle znalce vše nasvědčuje tomu, že osmiletý chlapec byl pravděpodobně obětí rozsáhlého bití, týrání a zneužívání ze strany rodičů.

Otec chlapce uvedl, že se nedopustil žádného činu, nikdy nebyl vlastníkem pout, roubíku a důtek a nikdy si nevšiml na těle syna známek týrání. Veškerá zranění syna si vysvětloval tím, že mohl spadnout na kolečkových bruslích, nebo na něj upadla matka, která trpí epileptickými záchvaty. Nikdy synovi ani on nebo manželka nedávali do úst roubík, nikdy ho nebil důtkami, nevytrhával mu vlasy. Syn si vše vymyslel. Nikdy syna ani neosahával, neboť se bál i stahování předkožky u penisu svého syna.

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie nebyla zjištěna žádná sexuální deviace. Vyšetření prokázalo heterosexuální orientaci a preferuje ženské objekty. Otec netrpěl a netrpí žádnou duševní chorobou, psychózou, jde u něj o výrazně simplexně strukturovanou osobnost a lehkou mentální retardaci. Rozpoznávací schopnosti byly zachovány, ovládací lehce sníženy. Nebyly shledány trvalé agresivní rysy osobnosti. Nebylo navrhnuto žádné ochranné léčení. Podle zaměstnavatele si plní pracovní povinnosti dobře, pracovní morálka je příkladná, neměl žádné konflikty.

V rejstříku trestů má záznam ze dne 19.10. 1984, kdy se dopustil trestného činu pohlavního zneužívání dle § 242/1,2 tr. zákona. Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce tři a půl roku. Mimo to mu bylo uloženo ochranné ústavní psychiatrické léčení se sexuálním zaměřením. Okresní soud otce odsoudil podle § 242 odst. 2 tr. zákona s přihlédnutím k § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Je zařazen do věznice s dozorem.

Matka chlapce vypověděla, že se vůči svému synovi nedopustila žádného jednání. Pokud měl syn modřiny, bylo to proto, že spadl, brknul o rohožku, nebo ona spadla na něho a on se bouchl o botník. Nikdy ho nepoutala, nesvazovala, nebila a netrhala mu vlasy. O tom, co dělal otec, nevěděla. Důtky, pouta, roubík měla pro svou potřebu. Syna nenechávali doma samotného, pouze tak na 5 až 10 minut, když šli na nákup. Syna má ráda, má k němu dobrý vztah, chodila s ním na vycházky nebo jezdili na výlety, slavili narozeniny i Vánoce. Asi od dubna 2000 jí však začaly vadit synovy dotyky, neboť to považovala za útok proti své osobě.

Babička - matka otce vypověděla, že vnuk je miliónový, nikdy ho nemusela trestat. Když byl u ní, nikdy si nevšimla modřin nebo boulí. Vnuk sám od sebe nebrkal, nepadal a nikdy nelhal. Babička - matka matky má v současné době chlapce ve své péči. Vypověděla, že nikdy neviděla fyzické násilí ze strany rodičů, ale všimla si boulí a modřin po jeho těle. Dále uvedla, že chování rodičů jejího vnuka bylo předstírané, a že syn u nich nebyl na prvním místě. Poprvé se jí vnuk svěřil na jaře 2000, že se bojí o maminku, protože ji chce otec zabít. V létě 2000, když byla s vnukem na dovolené, zjistila, že má modřiny na předloktí obou rukou. Vnuk se jí se vším svěřil až v listopadu 2000. Tehdy jí řekl, že ho rodiče spoutávali pouty, že ho bili, že mu do pusy strkali nějaký předmět, dusili ho pod peřinou a vystrkovali ho z okna. Někdy ho nechávali doma samotného, bál se a brečel. Dále se jí svěřil, že když se koupal s otcem, ten ho tahal za přirození. Řekl jí také, že se rodičů strašně bál a nikomu o tom neřekl.

Třídní učitelka vypověděla, že ve druhé polovině září 2000 viděla, že hoch má ruku plnou modřin. Při TV si všimla, že má modřiny na zádech. Chlapec se jí pokaždé vymluvil na svou neobratnost. V říjnu si všimla strupů na krku, bouličky nad obočím a na temeni vytrhaných vlasů. Vše nahlásila. Od doby, kdy je hoch u své babičky, nemá na krku ani v obličeji žádné modřiny. Ve škole je snaživý, někdy neposedný a při sportovních akcích méně obratný.

Pracovnice OPD uvedla, že chlapec vyrůstal v rodině svých rodičů prakticky spořádaně až do dubna 2000, neboť tehdy byla na podnět dětské lékařky, která si všimla modřin na rukou, navštívit chlapce v MŠ. Při hovoru s ním vyloučila, že by byl nepřiměřeně trestán. Potvrdila problémy s motorikou. Podruhé s ním byla v kontaktu v říjnu 2000, kdy ji kontaktovala škola. Převezli ho k dětské lékařce a tehdy chlapec řekl, že mu to udělala maminka a měl o ni starost. Uvedl, že vlasy mu vytrhala maminka a hodila je do koše, krk si poškrábal sám. Předběžným opatřením byl svěřen do péče babičky. Ta ke konci listopadu 2000 oznámila, že se jí chlapec svěřil, že ho otec tahal za přirození, že to dělal často. Vždy ho to bolelo, otec ho neposlouchal a sprostě mu nadával. Také jí řekl, že ho rodiče svazovali, že měl takový předmět přes ruce a tam byl klíč. Také jí řekl, že ho otec mlátil hlavou o dlaždičky, přidušoval ho polštářem, byla tma, bál se a při tom se škrábal v obličeji. Když jí o všem říkal, měla pocit, že je se svou situací smířen. Pracovnice též uvedla, že od doby, co je v péči své babičky, je klidný, v pořádku, škola její péči hodnotí jako velmi vzornou.

Sousedka vypověděla, že, když byl otec chlapce v podnapilém stavu, byl agresivní. Projevovalo se to hádkami mezi rodiči. Mlátili něčím do stěn nebo něco vyhazovali z bytu na chodbu. Sousedka ví, že se chlapec rodičů bál, ale nestěžoval si na ně. Když se dožadoval náklonnosti rodičů, matka ho od sebe odstrkovala, otec s ním nemluvil. Čas trávili hraním videoher. Pokud u chlapce viděla modřiny, vždy jí to vysvětlil, věřila mu. Občas slyšela chlapce hlasitě brečet, ale domnívala se, že mu nešlo učení.

Učitelka v MŠ vypověděla, že když si pro chlapce přišel otec, ze šatny se ozýval pláč a nadávky otce. Když pro dítě přišla matka, nekomunikovala s nimi, rychle odcházela pryč. Pokud se učitelka Vítka zeptala, kdo mu způsobil modřiny, odpověděl jí, že mu rodiče zakazují o tom mluvit.

Ošetřující dětská lékařka chlapce uvedla, že hoch byl veden na neurologii pro noční pomočování, byl veden na očním oddělení, chodil na logopedii, podrobil se hypoterapii, chodil plavat. Na vyšetření chodil vždy v doprovodu dospělé osoby. Hodně rostl, pohybovou koordinaci měl špatnou, hodně se ošíval, podle jejího názoru z rozpačitosti. Všimla si modřin, ale nebylo jí to nápadné. Měl jeden velký úraz a to roku 1995, kdy spadl ze židle a měl prasklou lebku. Zastupující dětská lékařka si všimla poranění na přirození. Dospěla k názoru, že si to mohl udělat sám.

V současné době se u hocha projevují příznaky syndromu týraného a zneužívaného dítěte, které jsou důkazem rozsáhlých traumatických změn v jeho psychice. Přitom viditelné znaky jsou „neznatelné", mezi skryté (závažnější) následky můžeme počítat postoj k lidem, k opačnému pohlaví, pravděpodobné problémy v dospělosti s partnery, poruchy výchovy vlastních dětí, riziko zvýšené kriminality. Pokud opravdu prošel tím, co popsal, pak to na něm zanechá následky, které se dají překonat jen velmi obtížně a v rodině s mimořádným pochopením - rodina babičky se zdá být dobrou zárukou.

Zpět na “ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů