Odpovědný pedofil (Reflex, 2013)

Odkazy na mediální zprávy s pedofilní tématikou (s uvedením zdroje v závorce), klíčové citace, komentáře a diskuse na dané téma, otevřené dopisy redaktorům, komunikace s širokou veřejností.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2946
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1766 x
Oceněn: 6152 x

Odpovědný pedofil (Reflex, 2013)

Příspěvekod Plyšáček » 21.12.2016 17:40:57

Odpovědný pedofil. Něco takového skutečně existuje (Reflex, Jiří X. Doležal 2013)



Sexuální násilí na dětech je nepřijatelné a neomluvitelné. Setkal jsem se však s několika pedofily, kteří se svou parafilií bojují a za žádnou cenu nechtějí ublížit žádnému dítěti. A po dlouhých diskusích s nimi jsem změnil názor. Pedofilové nejsou zrůdy, ale postižení, a my bychom jim měli pomoci s postižením žít a nepáchat zlo!

Stál jsem na místě dohodnutém po nepodepsaných mailech. Podmínkou setkání s nejaktivnějšími členy České pedofilní ­komunity (ČEPEK) byla jejich naprostá anonymita – a tak jsem stál a čekal, kdo se vynoří. Když jsem snad na sto metrů zahlédl dvojici mladých mužů, pochopil jsem, že to budou oni. Měli v obličejích takový zvláštní výraz – ne výraz sexu­chtivé stvůry, ne výraz ­úchyláka, ne výraz démona. Zvlášť ten vyšší z dvojice měl v obličeji jakousi nevinnost, naivitu, dětskost. Oba působili laskavě, přátelsky a vstřícně. Když přišli blíž, usmáli jsme se na sebe. Byli to oni – démoni dnešní společ­nosti, pedofilové.

Registrace
Odpovědné pedofily jsem poprvé zaregistroval na nedávném pochodu Prague Pride,­ kde pochodovala – nemaskovaná – skupinka s transparentem odkazujícím na web nejen­homo.cz. Šel jsem kousek před nimi s transparentem Souložím s holkama. Po návratu z pochodu jsem se na ten web podíval a lehce se mi sevřel žaludek. Zjistil jsem totiž, že jsem kráčel pár kroků právě před skupinou pedofilů, kteří se rozhodli na Prague Pride provést coming out své komunity.

Lehce to se mnou otřáslo, ale pak jsem se do webu začetl. „Někteří z nás jsou učiteli nebo vedoucími dětských skupin ve volnočasových centrech či oddílech a za celý svůj dosavadní život jsme se nevhodného sexuálního chování k dětem nedopustili. Naším cílem NENÍ legalizace sexuálních aktivit s dětmi, snižování věkové hranice k legálním sexuálním akti­vitám, zavádění registrovaného partnerství s dětmi nebo omlouvání pachatelů trestných činů páchaných na dětech, či dokonce jejich krytí.“

No jo, ale co vlastně chtějí? napadlo mne po přečtení textu. A dal jsem na server Reflexu výzvu, aby se mi ozvali. Druhý den po zveřejnění přišla celá řada mailů od členů komunity. Došlo na další bod: seznamování.

Kontaktáž
Nejdůležitější mail mi přišel od nicku Tomáš, sice anonymní, ale o to aktivnější duše pedofilní komunity. Domluvili jsme si schůzku, on vzal s sebou dalšího aktivistu s nickem Petr a zasedli jsme do nedaleké vietnamské restaurace.

Co chtějí? Jak to vidí s dětskou kreslenou pornografií, jež pedofilům pomáhá upustit sexuální tlak? Jsou prý zcela zásadně proti výrobě a šíření takového pornografického materiálu, který vznikl zneužíváním reálných dětí. Přitom – virtuální dětská pornografie (kreslená, počítačově animovaná i písemná) je v naší zemi trestná naprosto stejně jako dětská pornografie s reálnými aktéry, při jejíž výrobě bylo zneužito reálné dítě. „Byli bychom rádi, kdybychom měli jednoznačně specifikováno, co je a co není dětská pornografie. V současné době lze za dětskou pornografii považovat fotografii nejen nahatého dítěte, ale i dítěte oblečeného, které vyzývavě pózuje. Protože bychom se neradi vystavovali riziku trestního stíhání, byli bychom rádi, kdybychom věděli, jaké fotografie dětí můžeme vyhledávat a ukládat do počítače a jaké jsou už za hranou,“ vysvětluje mi jeden z aktivistů.

A pak se dostávají – oba pánové jsou pedagogové a je vidět, že osvětu mají v malíčku – k vlastnímu pro­jektu, k webům nejenhomo.cz, pedofilie-info.cz a coming outu na Prague Pride: „Nemáme zatím k dispozici žádnou odbornou literaturu, jež by nám poradila, co máme dělat, na co si máme dát pozor, zkrátka jak s pedofilií zodpovědně žít. Na většinu věcí si musíme přijít sami a samozřejmě jako u každého i u nás platí, že chybami se člověk učí. Ale ty chyby pedofilů jsou příliš bolestné – a tak chceme vytvořit zázemí pro mladé kluky, kteří u sebe najednou zpozorují ,něco divného‘ a nevědí, co s tím. Když na sobě začnou včas pracovat, zásadně to sníží riziko, že něco provedou.“

Starý vtip říká, že pedofil má na rozdíl od pedagoga děti opravdu rád. A ti dva kluci na mne působí, že to myslí naprosto upřímně. Že to, čím se prokousávali sami a s pomocí internetu, za cenu krizí a zmatků, by měl jejich mladším kolegům – pedofilům – někdo nabídnout v systematické a účinné formě. Protože jen tak se sníží násilí na dětech. A sexuální násilí na dětech oni dva – a věřím, že naprosto upřímně – s odporem odmítají.

Trocha moderní sexuologie
Pedofilie je porucha volby sexuál­ního objektu. Dříve se říkalo „úchylka“, pak se ze slova úchyl stala nadávka. Pak se říkalo „deviace“, pak se ze slova deviant stala nadávka. Tak se teď říká pedofilní parafilie. Moderní lékařská věda nezná její příčiny. Pedofilii se nejde, stejně jako žádnou jinou sexuální orientaci, naučit ani odnaučit. Pedofilové nejsou adepty nějaké „protipedofilní léčby“. Ti pedofilové, kteří jsou dezorientováni, zmateni a vyděšeni z toho, že si svou parafilii uvědomili, potřebují psychologa a psychiatra – aby se mohli se svou odlišností smířit a naučili se s ní žít. Sexuologická „léčba“ pedofilie (či homosexuality) není součástí medicíny postavené na důkazech. Vysoce hormonálně nabité pedofily je dobré zaléčit léky snižujícími sexuální potřebu, čímž se sníží riziko jejich selhání a sexuálního útoku na dítě. Jinak ale pedofilie žádnou sexuologickou léčbu neumožňuje. Jejich orientace je neměnná.

Výzkum, jenž pouštěl studentům nejrůznější erotické obrázky a měřil jejich fyziologickou sexuální odezvu, zjistil naprosto šokující skutečnost. Třicet šest procent respondentů (z nichž většina reagovala i na dospělé sexuální objekty na fotografiích) sexuálně také reagovala na dětskou pornografii. Pedofilie či vloha k ní je mnohem rozšířenější, než se zdá, a jde o vůbec nejtěžší věc, kterou může člověk sám sobě přiznat.

Ale netřeba se děsit, šestatřicet procent populace (a nejde jen o muže, pedofilní parafilie se týká i žen) potenciálně neohrožuje naše děti. Sexuální útoky na děti totiž v devadesáti procentech případů nepáchají pedofilové, ale lidé s anetickou, hraniční a kdovíjakou ještě osobnostní poruchou. Dříve se jim říkalo psychopati, méně odborně grázlové. Takový člověk neznásilní holčičku proto, že by ho přitahovaly právě děti, ale proto, že je blízko a bezbranná. Tentýž pachatel bude o rok později, až ho za to zneužití dítěte zavřou, znásilňovat spoluvězně – dospělé muže. Z bakalářské práce s anonymním dotazníkem v pedofilní komunitě ČEPEK vyplývá, že ze zkoumaných třiceti šesti pedofilů se šest z nich dopustilo sexuálního zneužití (nemluvím o penetraci, ale o nepřípustném hlazení atd.). To jest necelých sedmnáct procent.

Těch deset procent násilí na dětech přičítaných pedofilům ukazuje, že ani pedofilové nejsou imunní vůči psychopatii, to jest – i mezi pedofily jsou normální grázlové, jimž je všechno jedno. Grázlové však mezi nimi tvoří jen stejně malý podíl jako mezi normálními lidmi.

Víra jako síla
Naprosto mne šokovalo, že všichni tři pedofilové, s nimiž jsem komunikoval, byli křesťané. Zneužívání ministrantů se přičítá katolické církvi, o nějaké gay lobby ve Vatikánu mluvil i papež František, ale někteří z těch pedofilů byli protestanti, a navíc heterosexuálové. Z biologického hlediska je úplný nesmysl, aby se v křesťanských rodinách rodilo více pedofilních potomků než v rodinách ateistů, a ještě hloupější je předpoklad, že křesťanská víra vede k pedofilii. Co to tedy znamená?

Po několika dnech mi došlo, že ti, s nimiž jsem byl v kontaktu, nebyli „pedofilové“, ale „pedofilní aktivisté vystupující proti zneužívání dětí“. A najednou to bylo trochu jasnější. Ty kluky křesťanství nedovedlo k pedofilii, ale umožnilo jim svoji parafilii snadněji socializovat a přivedlo je k potřebě pomáhat druhým podobně založeným. Křesťanství totiž počítá s křížem, věřící křesťan ví, že život není procházka růžovou zahradou, ale že si tím životem každý vlečeme svůj kříž, a je přivyklý odříkání. Navíc je svou vírou i životním stylem veden k tomu, aby rány osudu akceptoval, nezahořkl a snažil se svůj kříž nést ku prospěchu druhých, mladých, a tudíž slabších.

Pedofil má děti rád!
Pedofily sexuálně až tak neodrazují znaky dospělosti, jako je spíš přitahují znaky mládí. To mají pedofilové společné s naprostou většinou homosexuálů i heterosexuálů, jen u nich je věk sexuálního objektu obvykle nižší než věková hranice sexuální aktivity dítěte. Sex znamená mnohem méně u vztahů pedofilů k jejich lásce, než je tomu u běžného občana. Pedofilové se do svých objektů zamilovávají, touží po jejich přítomnosti a kontaktu s nimi. Podle toho, co mi říkali staří pedofilové – když už si pedofil jednou nějakou princeznu zamiluje, tak z té lásky zpravidla něco přetrvá až do pozdního stáří. Být s dítětem, hrát si s ním a moci pronikat do dětského, vlídného a neohrozivého světa je pro ně mnohem důležitější než sex s dítětem.

Básnička Návod na štěstí, kterou zveřejnil člen komunity s nickem Fx100d, to říká jasněji než desítky stran vysvětlení:
„Život je ráj na zemi, radostí křičet chce se mi.
Svou lásku já v náručí dnes držel,
pro ni maratón bych rád běžel.
Můj andílek je ze všech nejkrásnější,
krásnější není v zemi zdejší.
Je radost na ni pohledět,
bez ní by byl smutný svět.“

Nikdy neodeslaný milostný dopis jednoho z pedofilů, jenž se v šestadvaceti zamiloval do desetileté. Když jí bylo třináct, to jsou tři roky, napsal jí milostný dopis – a nikdy ho neodeslal. Má ho schovaný a dodnes za ním stojí do posledního slova:
„Barborko, dneska jsme si po týdnu zase hodinu a půl povídali. Těžce rozdýchávám Tvou krásu, když od Vás odcházím. Tolik bych Ti chtěl vyznat lásku, ale nemůžu. Moc bych Tě chtěl v životě udělat šťastnou vším, co jsem a co mám, ale taky nemůžu. Nemůžu to všechno do doby, než vyrosteš a než bys vůbec byla ochotná o takových záležitostech uvažovat. Nemůžu nic jiného než Ti přát, abys byla šťastná, abys jednou třeba ­našla toho pravého kluka, se kterým budeš šťastná, a modlit se za to. Aby Tě měl rád a Ty měla ráda jeho. Možná někdy přijde den, kdy Ti všechno to, co jsem a co mám, nabídnu. Máš plné právo odmítnout a já to musím respektovat. Barborko, mám Tě moc rád.”

Příběhy jak z formičky
Podle již citovaného výzkumu pedokomunity dochází k pochopení vlastní odlišnosti kolem třináctého roku věku, k získání náhledu na vlastní parafilii kolem sedmnáctého. Pokud u zkoumaného vzorku došlo k závadnému chování k dítěti, bylo to kolem osmnáctého roku. To všechno ukazuje, jak strašně důležitá osvěta, již Petr s Tomášem dělají, pro mladé pedofily je.

U obou byl vývoj naprosto shodný s tím, co uvádí výzkum. Jeden si na osmiletém gymnáziu všiml, že ho zajímají primánky – jedenácti- dvanáctileté –, a už ho to nepustilo. Když si v sedmnácti začal uvědomovat, že je divnej, dohledal si na netu informace, a když se dočetl, že je pedofil, složil se. Deprese, úzkosti, pocity viny. Držela ho víra a myšlenka, že sebevražda je proti Bohu. Pak si začal o své orientaci shánět informace, našel na webu první diskusní pedofóra a pak už z něj byl aktivista. Je mu málo přes dvacet.

Druhý si uvědomoval, že je něco divného, už ve třinácti, když v kostele vídal holčičky z křesťanských rodin a bavil se s nimi. Pak pomalé získávání náhledu, informace přes internet, a kupodivu bez krize. Je hodně věřící a unesl to, že celý život ponese těžký kříž, s bravurou a nonšalancí. Plné uvědomění na konci gymnázia, internet, vlastní pedoblog a nakonec ČEPEK.

Trošku jinak to ale vidí „starý pedofil“ – s nickem Host. „Já jsem si svoji orientaci uvědomil postupně a nenápadně někdy kolem 17–20 let a vlastně jsem si tehdy myslel, že to je skutečnost, která nemá s reálným životem naprosto žádnou souvislost. Proto mi také nedocházelo, že když přestanu ,pracovat s dětmi a mládeží‘, tak že by mi potom mohlo něco chybět. Jsem křesťan a vyrůstal jsem v prostředí poměrně svobodomyslného a civilního podzemního křesťanství. Proto jsem byl vychován v tom, že si člověk v životě vybírá v podstatě mezi manželstvím a kněžstvím. Dneska jsem docela rád, že jsem si žádnou z těchto cest nestačil zvolit. Pak víceméně shodou náhod jsem se znovu na čas dostal k dětem. V té době začínal reálně existovat internet, tak jsem se dostal k pedofilním webům a uvědomil si svou podstatu. Včetně toho, že nikdy a za žádných okolností neublížím dítěti.

Teď už se na pedofilní dění dívám spíš z pozice jakéhosi ,posmrtného života‘ – člověka, který už svůj život posral dost na to, než aby od něj ještě něco čekal, ale málo na to, aby se rovnou zabil. Připadají mi ti mladí pedofilové už příliš naivní, než abych jim měl co říct. Je to pro mě jako homopedofila dost paradoxní, že mě vztahy s mladými kluky nenaplňují. Oni jsou ve svých životech příliš perspektivní a příliš úspěšní, než aby je moje zkušenosti zkrachovalé existence mohly inspirovat. Ti, se kterými jsem si rozuměl, už jsou po smrti.

Myšlenka ,příručky s návodem pro život napsané odborníky‘, která je hlavní ideou vedení ČEPEK, se mi nyní už z duše hnusí (byť jsem tedy vlastně kdysi něco podobného taky psal).“

Host je rezignovaný. Já klukům z ČEPEKu fandím a vyzývám všechny, kteří v sobě najednou nacházejí nějakou divnou náklonnost k dětem nebo ji vidí u svých potomků, aby navštívili http://www.pedofilie-info.cz a prostudovali to tam. Pedofilové nejsou žádní démoni, jsou to oběti nemilosrdné přírody a my je nesmíme zavrhovat. Nemůžou za to, že jsou pedofilové. A čím dřív si to uvědomí, tím je menší riziko, že ublíží dítěti. Nikdy nesmíme připustit „hon na pedofily“, jenž momentálně zuří v USA. Ti lidé nejsou zlí, jen k nim byla příroda krutě nemilosrdná.

Pedofilie z pohledu křesťana a kněze
Jak mohl Bůh dopustit to nebo ono? Třeba že jsem se narodil jako pedofil?
Všude je nějaké boží dopuštění, jsou války a někomu doma uhynula už druhá slepice, někdo se narodí bez vlastní viny jako postižený a chybí mu noha nebo trpí duševní nemocí danou zjevně dědičností. Něco podobného se týká sexuální orientace. Problém nastává tam, kde člověk, který je odlišný, třeba homose­xuál nebo lesba, popřípadě trpí jinou odchylkou od normy, žije v prostředí, jež zastává tradiční křesťanskou morálku. Je v zásadě jedno, jestli si pod tím představíme protestantskou nebo katolickou komunitu. Prostě žije v rozporu s tím, co píše bible, především Starý zákon, který se s nikým nepárá.

Morální teologie vždycky rozlišovala mezi tím, co je sklon, a tím, jak člověk podle tohoto sklonu jedná. Nikdo, pokud není krajní fundamentalista, nepovažuje homosexualitu za hříšnou. Nicméně podle některých křesťanských morálních teologů, především katolických, nesmí člověk tuto svou sexualitu realizovat, řečeno česky, nesmí s nikým stejného pohlaví spát. Zatímco ale homosexualita dosáhla v západní společnosti jakéhosi přijetí, něco jiného je to v oblasti pedofilie. Jakmile se něco týká dětí a hrozby jejich poškození fyzického nebo duševního, jednají lidé pochopitelně velmi emotivně a ostražitě. Nikdo nechce, aby jeho dítěti někdo ublížil pro své potěšení.

Smůla je, že sexualita je kulturně podmíněnou záležitostí. Tak podle tradice bylo například Panně Marii v době, kdy čekala Ježíše, pouhých šestnáct let. Ve skutečnosti po­dle toho, co víme o životě v Orientě a tehdejší době, jí mohlo být klidně i dvanáct. Neřešilo se, že je těhotná, ale že není jasné s kým. Problém nebyl věk, problém spočíval v domnělém cizoložství.
Podle zákona je třeba v některých zemích hranice pro sňatek nižší než u nás. Paradoxně k takovým zemím patří například Vatikán, jenž v mnohém přijal italské právo, takže věková hranice pro sňatek a pro legální pohlavní styk je tam čtrnáct let. Proč to Vatikán řeší? Kromě kardinálů má také své „občanské“ zaměstnance, kterých se to může týkat.

Ale jak mohl Bůh něco takového jako pedofilii dopustit? Moderní teologie si nemyslí, že se všechno na světě děje jako přesný odraz nějaké božské vůle. Bůh vložil do světa jakýsi základní program, ale co se děje dál, může být nahodilé. Tak může být homosexualita nebo jiná odchylka záležitostí celkem „přirozenou“. Je to prostě danost, asi jako když se někdo narodí s modrýma očima nebo jako postižený bez nohy či génius. Člověk jako svobodná bytost si s tím musí poradit asi tak jako s tím, že nemáme křídla a nelétáme jako ptáci nebo že jsme Češi.

Máme konat tak, abychom nezpůsobili zbytečné utrpení sobě a druhým. Buď se tedy přizpůsobit normě, zákonné či náboženské, nebo musíme najít jinou neubližující cestu. V tomto případě nacházet si v rámci legality partnery, kteří aspoň nějak odpovídají vytouženému ideálu. A brát to trochu s nadhledem, nikdo v nedokonalém světě stejně nemá všechno, co chce.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 712
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2384 x
Oceněn: 2210 x

Re: Odpovědný pedofil (Reflex, 2013)

Příspěvekod Asce » 22.12.2016 14:14:03

Mezní zákon

S pojmem Mezní zákon jsem se poprvé setkal v jisté přírodovědné publikaci někdy okolo 15 let věku. Bohužel, název knihy si již nepamatuji. V knize se mj. popisovaly situace, kdy živý organismus dále již není schopen překonat postupně se hromadící nepříznivé podmínky a zahyne. Něco jako „Stokrát nic umořilo osla“. Jako ilustrativní příklad byla zvolena neblahá výprava, resp. její návrat z jižního pólu, kterou vedl Robert Falcon Scott, a jejíž členové zahynuli vysílením a hladem jen pár kilometrů od zásob, které si pro dobu návratu na pobřeží Antarktidy odložili.

Intuitivně je laskavému čtenáři jistě jasné, o čem tento zákon hovoří, nicméně zkusme mu dát jakousi obecnou formulaci.

Mezní zákon – definice (Asce):

Nechť je dán objekt O, na který působí ve vymezeném hodnotovém intervalu sledované veličiny V kontinuálně probíhající jev J. Nechť platí s monotónně se měnící hodnotou veličiny V, že pro každý její inkrement, jež je vzhledem k povaze objektu O a jevu J dostatečně malý a konstantně stanovený, dojde k nulové či jen nepatrné změně vlastností tohoto objektu oproti jeho vlastnostem v bezprostředně předcházejícím inkrementu, a to až do hodnoty M veličiny V, kdy naopak mezi inkrementem, v němž leží bod M a jemu bezprostředně předcházejícím inkrementem dojde ke skokové změně vlastností objektu O. Pak řekneme:
  1. Objekt O je v daném intervalu hodnot veličiny V vázán Mezním zákonem.
  2. Hodnotu M veličiny V nazveme mezí objektu O vůči veličině V.

Poznámka 1:
Ve stanoveném rozsahu hodnot veličiny V nemusí ležet žádná mez objektu O, může zde být jedna mez, ale mohou zde být i dvě a více mezí – záleží nejen na rozsahu hodnot veličiny V, ale i na definování objektu O, tedy např. zda po tom, co se s ním událo v bodě meze, lze ještě vůbec hovořit o tomtéž objektu O.

Poznámka 2:
Jestliže k žádné skokové změně vlastností objektu O mezi libovolnými dvěma po sobě následujícími inkrementy veličiny V nedojde, tj. Mezním zákonem definovaný bod M neexistuje, pak objekt O nepodléhá Meznímu zákonu, čili jeho vlastnosti se mění výhradně spojitě se změnami určující veličiny V. Toto samozřejmé tvrzení lze použít pro testování takových dějů, k nimž byla mez přiřazena uzančně a nikoliv na základě rozhodného experimentu.

Poznámka 3:
Mezní zákon je objektivní zákonitost nezávislá na tom, zda se ji Ascemu podařilo vystihnout lépe či hůře.

Příklad 1 Mezního zákona:

Objekt: Chemická látka vzorce H2O (voda)
Veličina: Teplota (za normálního tlaku)
Interval hodnot veličiny: -200 st. C až +200 st. C
Inkrement hodnot veličiny: +1 st. C
Mezní hodnota: 0 st. C (bod tání) a 100 st. C (bod varu)

Příklad 2 Mezního zákona:

Objekt: Účastník návratové části expedice k jižnímu pólu, kterou vedl R. F. Scott
Veličina: Hladina tělesných zásob přeměnitelných na energii nutnou pro životní děje
Interval hodnot veličiny: Výčet stupňů {Excelentní, Výborná, Dobrá, Postačující, Nepostačující}
Inkrement hodnot veličiny: Stupeň ve výčtu hodnot
Mezní hodnota: stupeň Nepostačující

Vývody plynoucí z Mezního zákona pro úvahy o dětské sexualitě

Pro naše potřeby jsou však než ty výše uvedené mnohem důležitější úvahy, které se často vzpomínají v souvislosti s uzančními mezemi vyskytujícími se v lidském životě, konkrétně ve věku 15 let (např. ČR, legálnost sexuálních aktivit) a ve věku 18 let (např. EU, přechod dítě → dospělá, plně svéprávná osoba).

Běžná společnost, zákonodárci, ale i tzv. pedofilní aktivisté (viz Odpovědný pedofil (Reflex, 2013): „…ti, s nimiž jsem byl v kontaktu, nebyli pedofilové, ale pedofilní aktivisté…“), vycházejí z předpokladu, že jakýkoliv styk dítěte s erotikou je pro toto dítě škodlivý, ba přímo jej označují za ubližování.

Musíme si uvědomit, že lidská sexualita je poháněna druhým nejsilnějším pudem. Zjednodušeně řečeno, pokud žiji, tak se snažím i sexovat. Někdo více, někdo méně, ale asexuálnost jde proti lidskému (a nejen lidskému) „biologickému programu“. Jde o samozřejmou a zásadní věc lidského života. Jestliže budeme akceptovat myšlenku, že tato „činnost“ je pro dítě škodlivá a pro dospělého nikoliv, pak musíme hledat onen bod zvratu (mez) Mezního zákona, kde dojde k onomu překlopení škodlivého v samozřejmé a žádoucí.

Zde se ovšem budeme potýkat se stále stejným problémem, o kterém hovořím horem a dolem. Tím problémem je nesmyslné názvosloví, které si společnost stanovila. Tentokrát mám na mysli pojem „dítě“. Takže když použiji tento pojem, tak jak je i v rovině právní chápán, pak nejen erotika, ale i dost tvrdý sex není pro některé děti škodlivý, zatímco pro některé ano. Abych byl přesnější – pokud se dítě při sexu nějakým způsobem portrétuje, pak je to činnost škodlivá vždy, zatímco onen vlastní sex u dětí nad 15 let (ČR aj.) nikoliv. Slovo „škodlivý“ zde používám v následujícím kontextu: ten sex, který je z celospolečenského hlediska chápán jako škodlivý, je v našem civilizačním okruhu postaven mimo zákon. Není to tedy jen sex, kde by bylo zapojeno dítě, ale třeba i sex dospělé osoby se zvířetem, sex mezi osobami dospělými, ale blízce příbuznými, apod.

Podle společenského dogmatu sdíleného i pedofilními aktivisty jakékoliv jednání s erotickým (sexuálním) motivem vůči dítěti tomuto škodí – avšak my víme, že tato formulace je chybná a nejspíš ji neměl na mysli ani reportér ani dotyční aktivisté z výše odkazovaného článku. Takže asi to mělo být takto: Jakékoliv jednání s erotickým (sexuálním) motivem vůči dítěti mladšímu, než je zákonem stanovená mez, tomuto škodí (ubližuje). Ovšem zde již jasně cítíme, že ona věková hranice má charakter meze dle Mezního zákona. Před ní je něco kvalitativně významně odlišného než po ní – před ní se dítěti ubližuje, po ní již nikoliv.

Uskutečněme následující myšlenkový experiment. Vezměme dospělou ženu jakožto objekt O, jako měněnou veličinu použijme celkový duševní rozvoj osobnosti, a jako inkrement vezměme mínus jeden den, tj. cestujme v čase zpět. Naše očekávání by mělo být takové, že doputujeme k jistému dni věku objektu O, kdy nalezneme skokovou změnu ve schopnosti nahlížet na sebe a okolní děje, ve vyhodnocování správnosti a nesprávnosti svého chování i chování jiných osob. V ideálním případě by tento den měl odpovídat patnáctým narozeninám. Přátelé, nenamáhejme se – takový den prostě neexistuje. Ony změny jsou plynulé a v horizontu dne nezaznamenatelné. Ovšem na rozdíl od zákona – erotika s dívkou o patnáctých narozeninách je z hlediska zákona v pořádku, o den dříve jde o těžký zločin (z hlediska společnosti; u soudu by blízkost uzanční hranice značila důležitou polehčující okolnost, ale pořád by šlo o trestný čin).

Shrnutí

To, jestli někomu erotikou, potažmo sexem ubližujeme či nikoliv, není závislé na nějaké věkové hranici. Ve hře jsou jiné faktory, přičemž jedním z důležitých je např. to, do jaké míry příslušná aktivita vycházela ze strany dítěte pod zákonnou věkovou hranicí. Dospělý by takovouto aktivitu měl vždy odmítnout, ale pokud se tak nestane, neznamená to automaticky, že ublížil. To, kdo ale rozhodně ubližuje, je sama společnost, která případné prohřešky v předmětné oblasti vyhodnocuje a řeší neadekvátně. Již jsem psal, že znám dívky, které přišly do jiného stavu (tedy musely mít sex) před uzanční věkovou hranicí. Některé z nich prožily šťastný život (nebo prožívají), pravda, některé ne – ale tak je tomu i u jejich vrstevnic, které s erotikou začaly později. Kdyby se ony skutky provalily dříve a partneři byli uvězněni, popř. když se opravdu provalily a soudce by dal na společenské mínění, tj. došlo by na tvrdé potrestání „viníka“, jistě by toho životního štěstí bylo ještě méně.
Uživatelský avatar
Gabriel Svoboda
Uživatel
Příspěvky: 106
Registrován: 2.1.2016 18:41:28
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 12
Děkoval: 419 x
Oceněn: 210 x

Re: Odpovědný pedofil (Reflex, 2013)

Příspěvekod Gabriel Svoboda » 16.2.2017 22:45:11

Nemyslím si, že pedofilní aktivisté vážně tvrdí, že každý sexuální kontakt s dítětem dítěti uškodí - pokud to někdo z nich řekne, obvykle to bývá komunikační šum nebo neuvážená volba slov. Pedofilní aktivisté tvrdí to, že každý sexuální kontakt s dítětem dítěti může uškodit. A jelikož nevíme předem, který sexuální kontakt dítěti uškodí a který ne (je to ruská ruleta), je třeba se zdržet každého sexuálního kontaktu s dítětem.

Věková hranice 15 let je samozřejmě špatně. Nejen, že sexuální kontakt nemusí poškodit osobu výrazně mladší, ale naopak - může poškodit i osobu výrazně starší. Ale co lepšího, než pevnou věkovou hranici, bys navrhoval? Aby psychologové určovali v každém jednotlivém případě, jestli došlo k poškození nebo ne a od toho se odvíjela trestnost nebo beztrestnost? A měli by tuto pravomoc mít i ti psychologové, kteří mají naučených pár pouček a pár škatulek, do kterých se jim každé dítě musí vejít? Pokud ne, jak přesně by zněl zákon, který by tyto rádobypsychology z rozhodování vyloučil (když papírově jsou to psychologové jako každí jiní)?
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 712
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2384 x
Oceněn: 2210 x

Re: Odpovědný pedofil (Reflex, 2013)

Příspěvekod Asce » 17.2.2017 0:47:27

Gabrieli!

Zdůrazňuji, že dále se zabývám výhradně sexuálními kontakty oboustranně chtěnými. Toto je v mém výkladu zásadní.

Právě ty jsi v jiném příspěvku propagoval matematicky správné operace. Proto bych tě chtěl upozornit, že to, co tvrdí pedofilní aktivisté, je zase pro změnu zúžení. Zúží množinu, a na základě tohoto zúžení podají jev tak, že tím zamlží jeho skutečnou podstatu. A ta zní následovně:

Jakýkoliv sexuální kontakt kohokoliv s kýmkoliv, kdykoliv a v jakémkoliv věku, věkovém rozdílu, souvislosti,… může komukoliv uškodit, a to ihned, později či v delším časovém horizontu.

Je to proto, že sexuální kontakt je přeci jen - alespoň pro slušně vychované jedince - jevem velmi významným. Pokud jej později vyhodnotí jako takový, který nebyl správný, může (ale i nemusí) z toho mít jisté psychické problémy (obvykle drobné a zanedbatelné, ale jsou i citlivější jedinci). U projevů silně negativních jde nejčastěji o důsledek působení společnosti, tedy vnucené "obranné" chování, či naopak dotyčný si uvědomí výhodnost být obětí (ekonomické, ale i jiné výhody), a jen jistý menší podíl (dle mého názoru) jsou skutečná traumata pramenící z podstaty onoho sexuálního kontaktu. Protože to, jak to dopadne z hlediska budoucnosti, nelze predikovat, přičemž jde o jednání oboustranně chtěné, příjemné, pramenící z přirozenosti, je hledisko toho, co se stane později, irelevantní.

Protože je tomu tak, jak jsem vysvětlil, pak:

  1. Vůbec nedává smysl jakýkoliv zákaz sexuálních kontaktů kohokoliv s kýmkoliv z důvodu případného možného scénáře, že si to některý zúčastněný později v hlavě přebere jinak. To by se musely zakázat všechny sexuální kontakty bez rozdílu, což je nesmysl.
  2. Vůbec nedává smysl, aby se tímto zabývali nějací psychologové – ať špičkoví nebo neumětelové. Samozřejmě nemluvím o vědeckém výzkumu. Mluvím o posuzování skutků z hlediska práva. Tedy pokud byl kontakt oboustranně chtěný, pak je sice přesto možné jej posuzovat ve smyslu zákonnosti (sex s nezletilým, se zvířetem, s blízkým příbuzným), avšak nikoliv z hlediska toho, jak jej vnímá dotyčný s časovým odstupem.

Aby bylo jasno. Netvrdím, že by se děti měly věnovat sexu. Jen tvrdím to, že pokud se mu věnovaly přesto, že neměly, nemělo by se vůbec uvažovat o nějakém psychickém ublížení. Je možno konstatovat jen to, že takový sex je pro dospělého trestný, a tedy bude potrestán. A tečka. Psychologové do důchodu…

To, že by děcka neměla sexovat tedy neplyne z nějakého uvažování o fiktivních psychických následcích, ale z toho, že jsou touto aktivitou, určenou pro dospělé, odváděny na cestu předčasného vyspívání, zatímco jejich mysl by měla přijímat jiné podněty.

Co se týká zákonů. Podle mne jde jen o jejich racionalizaci. Dítě by se mělo věnovat jiným radovánkám, než je sex. Nicméně pokud se tak již stane, mělo by se to posuzovat velice individuálně. Nevidím smysl, ani společenský přínos v tom, aby se, až po uši do své čtrnáctky zamilovaný 18letý mladík, přičemž ona jeho lásku intenzivně opětuje, poslal za mříže. Ba dokonce nevidím smysl ani v tom, aby se jim v takové lásce nadále bránilo – samozřejmě toto platí za předpokladu, že jde o vztah, který oba tyto mladé lidi povznáší a obohacuje (např. mladík se s dívkou učí, vyvedl ji z party feťáků, vede ji k pracovitosti, zodpovědnosti, apod.). Naproti tomu i zde na Pedonii diskutovaný případ pitomce (z médií), který znásilnil miminko, kdy jej pak navíc pohodil u cesty - s přáním, aby si samo vlezlo pod projíždějící auto, zasluhuje dle mne trest nejvyšší.

Kdyby byl společenský konsensus, jako že ani náhodou není, pak bych si ale přál toto:

  • Dívka musí být k sexu způsobilá.
  • Za nezpůsobilou se, bez ohledu na její tělesný vývoj, automaticky považuje dívka mladší devíti let.
  • Dívka starší devíti let, avšak mladší dvanácti let, se považuje automaticky za nezpůsobilou pro penetrační techniky, a to bez ohledu na její tělesný vývoj.
  • Dívka starší dvanácti let, avšak mladší čtrnácti let, může praktikovat i penetrační sexuální techniky, avšak pouze v případě, že její tělesnou způsobilost posoudí její dětský lékař, který vydá příslušné dobrozdání, za které má trestně právní odpovědnost. Lékař má povinnost mlčenlivosti. Neexistence zmíněného dobrozdání se v relevantním případě posuzuje jako trestný čin ohrožení zdraví ve stádiu pokusu (ještě k penetraci nedošlo) anebo jako dokonaný čin ohrožení zdraví (k penetraci došlo, ale nevznikla žádná zdravotní komplikace) anebo ublížení na zdraví (k penetraci již došlo a objevily se zdravotní komplikace).
  • Nad čtrnáct let věku záleží jen na aktérech samých.

Zdůrazňuji, že toto jsou mé úvahy, které ale nijak neprosazuji, protože by se na nich společnost neshodla.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2946
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1766 x
Oceněn: 6152 x

Re: Odpovědný pedofil (Reflex, 2013)

Příspěvekod Plyšáček » 17.2.2017 17:02:17

Asce. Za tvůj příspěvek jsem ti dal poděkování, jelikož oceňuji tvoji snahu zamýšlet se osobitým způsobem nad danou problematikou. V některých věcech s tebou ovšem ne zcela souhlasím.

Asce píše:Jakýkoliv sexuální kontakt kohokoliv s kýmkoliv, kdykoliv a v jakémkoliv věku, věkovém rozdílu, souvislosti,… může komukoliv uškodit, a to ihned, později či v delším časovém horizontu.
Krásně vyjádřeno. Hluboká pravda. Ovšem...

Jakýkoliv, nejen sexuální, kontakt kohokoliv s kýmkoliv, kdykoliv a v jakémkoliv věku, věkovém rozdílu, souvislosti,… může komukoliv uškodit, a to ihned, později či v delším časovém horizontu.
Jakákoliv aktivita na tomto světě může kohokoliv... poškodit.
Ale hlavně: Jedná-li se o kontakt sexuální, ten ublíží mnohem častěji dítěti než dospělému, a když, tak obvykle mnohem hruběji a s fatálnějšími dopady. Právě proto se toto zdůrazňuje v případě sexuálního kontaktu s dítětem a neřeší mezi dospělými. Ti už mají svůj rozum a ať se třeba mezi sebou pokoušou, když jsou hloupí.

Je pravdou, že ty nejkrásnější prožitky, ale i ta nejcitelnější ublížení, lidé zažívají právě v partnerských vztazích a sexuálních záležitostech. Je to dle mého především tím, že "božská sexualita" padla na "pozemskou rovinu" a ze "svatého přijímaní" se stává lehkovážný konzum, kratochvíle, soutěž či sport. A těch "hraček", nechutností a sobeckých perverzit...

Asce píše:To, že by děcka neměla sexovat tedy neplyne z nějakého uvažování o fiktivních psychických následcích, ale z toho, že jsou touto aktivitou, určenou pro dospělé, odváděny na cestu předčasného vyspívání, zatímco jejich mysl by měla přijímat jiné podněty.
Možná budu teď mnohé šokovat, ale nesouhlasím s tím, že by sexování bylo určeno pouze pro dospělé. I dítě se může věnovat masturbaci či kontaktu s vrstevníkem. A bůh ví, jaké "podněty by" skutečně "měla přijímat dětská mysl". Některé výjimečné děti jsou přímo předurčeny k tomu zahájit sexuální aktivity již v útlém věku.

Asce. S tvým navrhovaným hodnocením způsobilosti dívky (chlapce ne?) pro sexuální aktivity se neztotožňuji. Je to nesmírně komplikované a zavádějící. Proč hranice 9, 12 a 14 let? Už jen to, že si dívka půjde ke gynekologovi pro papír, že její "vagina je způsobilá pro zásun", může být značně traumatizující - zvláště, pokud ji bude vyšetřovat muž. Také si nedokáži představit lékaře, který by na sebe vzal tu "trestně právní odpovědnost". Zkrátka mi to přijde překomplikované.

Za sebe bych zavedl jednoduché pravidlo: Vše bych nechal tak, jak je. Pokud by se ovšem vyšetřením dítěte zjistilo, že bylo ve vztahu šťastné a utrpělo trauma díky udání, vyšetřování a rozchodu s milovaným pedosexuálem, byl by trestně stíhán ohlašovatel. Za zmaření dvou a více lidských životů. Vím, že to takto nejde - kdo by to a jak asi tak vyhodnocoval ap...., ale... ;)

Zpět na “REAKCE NA MÉDIA”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů