Deprese u dětí
Děti bývají depresivní jinak, než dospělí – už proto, že své emoce obvykle neumějí pořádně popsat. Deprese je útlum nálady, smutek, apatie, nemotivovanost. U dětí se diagnostikuje nesnadno, ale jestliže je dítě neusměvavé, dráždivé, nesoustředěné, nemá zájem o kamarády ani koníčky nebo špatně spí a jí, vede řeči o sebevraždě, vyzařuje beznaděj a má případně různé tělesné problémy bez zjevné příčiny, je pravděpodobné, že jde o depresi.
Sklony k depresi jsou dědičné, takže za část případů dětské deprese mohou geny; tu jinou část pak mají na svědomí traumatické zážitky a extrémně nepříznivé domácí prostředí.
Je dokázáno, že u dětí depresivních rodičů se psychické problémy objevují častěji než u jiných. Riziko je dokonce třikrát větší u těch, kteří mají poruchy nálad. Podíl dědičnosti je tedy nepochybný – u jednovaječných dvojčat, má-li jedno depresi, onemocní to druhé se sedmdesátiprocentní pravděpodobností. Pravděpodobnost přenosu z rodičů na děti je asi patnáct procent a platí přitom, že k pozdějšímu vzniku deprese je většinou zapotřebí nějaký spoušťeč.
Během puberty se výskyt dětské deprese množí, pak opět klesá. Základem léčby je dosáhnout harmonického domácího prostředí a vyřešení aktuálních problémů. Další metody jsou psychoterapie a antidepresiva; těmi se ovšem v dětském věku léčí jen děti s nejzávažnějšími příznaky.
Depresivní nálada se poměrně často vyskytuje v souvislosti s epilepsií.
Poměrně vzácné je střídání deprese a mánie, tedy utlumené a nadnesené nálady, které se odborně nazývá bipolární porucha. Pokud po období deprese přijde období s přemírou energie, malou potřebou spánku a euforické nálady, je potřeba zpozornět a možnost bipolární poruchy vzít v úvahu.
O depresích, a to zejména v dětském věku, stále kolují různé nepravdivé či zkreslené informace.
„Dětství je krásné, záviděníhodné, protože je bezstarostné.“
„Dítě nemůže trpět depresí, není ještě vyvinuté fyziologicky, osobnostně nebo emočně.“
Tento názor v podstatě přetrvával až do sedmdesátých let minulého století. Deprese u dětí však mívají jiné příznaky, které se u dospělých nevyskytují. Podle amerických výzkumů depresí onemocní jedno z třiatřiceti dětí a jeden z osmi dospívajících. Právě proto, že si dítě teprve dělá svou vlastní, s ničím dosud porovnatelnou zkušenost, leckdy nevidí východisko a způsob řešení vzniklé zatěžující situace. Nemá ani příliš zkušeností s tím, jak si říct o pomoc, raději své pocity skrývá a přetvařuje se.
„Depku má občas každý.“
„Depka” a deprese jsou dvě rozdílné věci. Takzvanou depkou míníme vlastně krátkodobou špatnou náladu, respektive rozladu, kdežto deprese je dlouhodobý a intenzivní stav.
Projevy dětské deprese v jednotlivých věkových kategoriích
V kojeneckém věku
Pro řadu lidí bude překvapivé, že o tomto stavu se dá uvažovat již v tak raném věku. Tento stav se může objevit, když je dítě odloučeno od osoby, která zajišťuje jeho bezpečí a uspokojuje potřeby dítěte, tedy od matky. Psychický stav malého dítěte ukazuje následující kazuistika.
Hanička (7 měsíců), umístěná do kojeneckého ústavu po smrti matky, otec ve výkonu trestu
Dítě smutné, na podněty reaguje nepřiměřeně bázlivě a plačtivě. Na podněty reaguje pomalu, vypadá, že ji okolní svět nezajímá. Začíná se objevovat zpomalený psychomotorický vývoj. Má narušený spánek i příjem potravy. Je u ní celkově zřetelný nezájem o sociální okolí a podněty.
V předškolním období
Skutečná deprese se diagnostikuje i v předškolním věku. Velmi často souvisí s neuspokojivou rodinnou situací.
Pavlík (4,5 roku), po rozvodu zůstal s matkou, rodiče dále ve vyhrocené konfliktní situaci
Otec odešel od rodiny za partnerem, když „zjistil“, že je homosexuál. Z veselého, šikovného a bezstarostného dítěte se stal zadumaný, smutný kluk, stranící se ostatních dětí. Často si stěžuje na bolesti bříška, „že se mu dělá na zvracení“. Je sám v pokojíku a jen tak kouká, hra ho moc nezaujme. Na druhé straně se stále ujišťuje o matčině přítomnosti, nechce zůstat v bytě ani na chvilku samotný. V noci se občas pomočí, mívá děsivé sny. Často se matky ptá, jestli si taky najde nějakého pána a odejde.
V mladším školním věku
Potíže se projevují zejména jako bolesti hlavy, bříška, nevolnost a nutkání ke zvracení, průjmy.
Nálada je pokleslá, snižuje se schopnost soustředit se. Zvyšuje se úzkost a podrážděnost. Začínají problémy s vrstevníky. Školní výkon je snížený, dítě zapomíná. V tomto období se již objevuje bilancování a sebevražedné myšlenky.
Honza (10 let), před půl rokem mu náhle zemřel otec
Nejprve se objevily bolesti hlavy. Honza se zhoršil ve škole, je drzý, pere se. Závodně plaval, přestal na plavání chodit. Vyhledává společnost starších kluků, pojí ho s nimi pokuřování a povídání. Doma sebral peníze, přinesl je klukům. Trpí nespavostí a výkyvy nálad.
V pubertě a adolescenci
Období začátku dospívání bývá poznamenáno velkou nespokojeností se sebou samým a s okolím, a to i u dítěte, u nějž nenajdeme zřejmou korelaci se závažnějšími vnějšími vlivy. Samotná puberta je fyziologickou proměnou, jedinec prochází jakousi „restrukturalizací mozku“. A to se skutečně neobejde bez přítomnosti rozlad nebo i depresivních stavů.
Působení vnějších vlivů je citlivě vnímáno a dítě kvůli neznalosti a absenci předchozí zkušenosti má tendenci přítomné jevy vnímat s fatálností.
Leona (14 let)
O sebevraždě přemýšlí už delší dobu, má pocit, že se jí dlouhodobě nedaří, ve škole není příliš úspěšná, nenajde si blízkou kamarádku, kluci o ni nemají zájem. Rodiče se doma hádají, má pocit, že spíš překáží a že ji nikdo nemá rád.
Naplánovala si, že počká do sobotního večera, kdy rodiče se sestrou odjedou za nemocnou babičkou a ona zůstane sama doma. Sbírala mámě potají léky (Neurol), dohromady má 40 tablet. Připravuje si dopis na rozloučenou, své pocity svěřuje deníku. Před rodiči se snaží „vypadat normálně“, aby si toho nevšimli. Předtím, když potřebovala, tak jí nevěnovali pozornost, kterou by chtěla. Věnovali se mladší sestře, „já byla vzduch“.
Vezmeme-li v úvahu fakt, že deprese postihuje jedno procento dětí a pět procent dospívajících, pak je takové číslo velmi znepokojující – s depresí se totiž zvyšují i sklony k pokusům o sebevraždu.
Na rozdíl od toho, co sledujeme u dospělých, je četnost výskytu deprese stejná pro dívky i chlapce v období před dospíváním. V období puberty již zaznamenáváme, stejně jako v dospělém věku, poměr pohlaví 2 : 1 ve prospěch žen. Vysvětlení jsou hlavně psychosociálního rázu: dospívající dívky, nacházející se ve stejném věku jako chlapci, již daleko více vnímají sebe sama a objevují se u nich příznaky negativního vnímání těla.
Některé mýty o léčbě deprese
„Pomůžeme mu veselým rozptýlením.“
Tento dobře míněný postoj pomůže při depresivní rozladě. Někdy je třeba jen překonat počáteční odpor a „popohnat“ dítě k aktivitě. Díky sportu či aktivitě se v těle vytvářejí látky - endorfiny, kterým se také říká „ látky štěstí“. V těžší formě deprese dítě není schopno radostného prožitku a očekávaný efekt se nedostaví, což ještě může prohloubit stav deprese ve stylu „nic mi nepomůže“, „už nikdy se nedokážu zasmát“.
„Je nemocný, musí ležet.“
Ani tento způsob není zdravým přístupem. Dítě s depresí je třeba pozvolna a přiměřeně aktivizovat. Je třeba připravit situace, ve kterých bude opět úspěšné, neboť dítě si potřebuje znovu zažít úspěch. Není dobré nechat ho propadnout do bezduché nečinnosti.
„Nebudeme si toho všímat.“
Deprese nezmizí jen tím, že si projevů nebudeme všímat, že je budeme bagatelizovat.
„Deprese se neléčí.“
Léčí, a to léky - antidepresivy. Předepíše je pediatr či specialista - dětský psychiatr. Nejvhodnější léčba je v kombinaci s psychoterapií.
„Antidepresiva jsou návyková.“
Ohledně farmakoterapie panuje řada předsudků, ale léčba deprese antidepresivy žádný návyk nezpůsobuje. Naopak se v praxi setkáváme se zneužitím anxiolytik a hypnotik – rodiče dítěti sami podají „něco na zklidnění“ nebo „něco na spaní“. Právě tyto léky však způsobují závislost.
„Antidepresiva zaberou okamžitě.“
U antidepresiv trvá několik týdnů (obvykle čtyři až šest), než začnou účinkovat (při pravidelném užívání předepsaném lékařem). Po tuto dobu bývají předepsány léky tlumící úzkost a pomáhající navozovat spánek (anxiolytika). Po nástupu antidepresivního efektu se anxiolytika zpravidla vysazují.
Zdroje: deprese.psychoweb.cz a sancedetem.cz