Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Do tohoto fóra patří vše, co se nehodí jinam. Představujte a sdílejte své koníčky, záliby, pište vtipy i filozofická zamyšlení netýkající se přímo problematiky dětí. Zakázané jsou spamy a jakákoliv vulgární vyjádření.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 725
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2481 x
Oceněn: 2276 x

Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Příspěvekod Asce » 27.3.2017 10:13:22

Básničky o vysavači a dalších domácích pomocnících

Autorka předchozích úvah o psychologii dětí, PhDr. Michaela Peterková, vydala také rozkošnou knížečku básniček o různých domácích spotřebičích.

Obrázek

Anotace

Při čtení vtipných básniček se s dítětem zasmějete a zároveň se dozvíte zajímavé věci o pomocnících, které nám doma denně usnadňují život. Vše je napsané tak, aby i menší děti porozuměly tomu, jak vysavač, pračka, myčka, lednice, vrtačka a další pomocníci fungují. Autorka Michaela Peterková je psycholožka a do knížky včlenila i dodatky se zajímavými informacemi z dětské psychologie pro rodiče. U lednice se tak dočtete o rizicích citového chladu, u pračky o tom, zda je normální, když se děti perou.

Slovo autorky textů

Tahle knížka mě hodně bavila. Nad vymýšlením rýmů jsem strávila spoustu dlouhých večerů a nocí. Malířka Jindra Hubková do ní nakreslila krásné obrázky – starým dobrým akvarelem, žádné počítačové rychlokresby. Paní redaktorka Eva Mrázková z nakladatelství Edika si mimořádně pečlivou prací mnohokrát zasloužila svou výplatu. Tak se vám snad „Básničky o vysavači“ budou líbit!


Jako ukázku přikládám právě zmíněnou Básničku o vysavači

Chobot má a slon to není,
přeborník je v uklízení
a je věčně hladový,
vše, co potká, hnedle sní.

Hučí, syčí, chrčí, piští,
na kolečkách čile sviští.
Hned se vzbudí každý spáč,
když se pustí – vysavač.

Posbírej si kuličky,
korálky i kostičky,
ať vysavač nemá sáček
plný vyděšených hraček.

Zvládne vysát kopce špíny,
chutnají mu pavučiny,
zatoulaný, starý hrách,
tuhle nitka, tamhle prach.
Dívej, jak mu mizí v břiše
i drobečky z mikroplyše.
A co tenhle chuchvalec?
Ten si nechal na konec.

A to vše si uvnitř schová,
odpočne si a pak znova
šumí, funí, vysává,
prachu šanci nedává.



Autor: Michaela Peterková, Jindra Hubková
Nakladatel: EDIKA
Jazyk: Čeština
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Počet stran: 48
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 725
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2481 x
Oceněn: 2276 x

Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Příspěvekod Asce » 3.4.2017 21:24:44

Otcové a dcery

Publikováno v časopise Psychologie dnes, číslo 4/2017
Autor: Lenka Matoušková
Zkrátil a beze změny významu upravil Asce

Obrázek
Pro každé dítě je výhodné, pokud může vyrůstat s oběma rodiči. Možná se ale až příliš často v tomto kontextu uvažuje jen o matce. Pro optimální psychický vývoj dětí je zásadní i postava otce, neméně než matky. Otec svým počínáním významně ovlivňuje to, jak se dívka bude cítit jako žena a jaké partnerské a intimní vztahy bude v dospělosti navazovat. To, jak se ženám v životě a partnerství daří a nedaří, je pochopitelně ovlivněno celou řadou faktorů. Od těch vrozených, které souvisí například s temperamentem, až po ty sociální. Ty obsahují všechny vztahy, které ženy navazují – rodinné, přátelské, vrstevnické, pracovní. Je těžké určit, co či kdo přesně způsobil, že se v životě opakuje něco, co nechceme. Vliv otce přesto považuji za zásadní. Pokud je čtenářem muž, který má dceru, přála bych mu, aby uvěřil, že pro ni může být skutečně tak výjimečný a nepostradatelný.

Richard Warshak, známý americký psycholog, nazývá otce „prvním mužem v životě dívky, jehož pozornost chtěla získat“ a tvrdí: „Cítí-li se dívka odmítnuta prvním mužem ve svém životě, totiž svým otcem, pak všechna další setkání s muži jsou viděna touto pozorovací čočkou, zamlženou obavami a podezřením.“ To, že dívka buď se svým otcem vůbec nežila, nebyla v kontaktu, nebo subjektivně vnímá, že otec v jejím životě scházel, jí může působit celou řadu vztahových, partnerských a milostných problémů.

Některé ženy jsou tak zraněny otcovým odmítnutím, selháním, nebo jeho úplnou ztrátou, že chybějící otcovu lásku začnou v dospělosti kompenzovat nadměrnou touhou po mužích. Lásku, kterou tyto ženy nezískaly od svého otce, hledají u jiných mužů. Neuspokojená přirozená potřeba něžných projevů lásky mezi otcem a dcerou vytváří v ženě prázdné místo. Místo hladové po lásce a dotecích, které se může projevit navenek jako promiskuitní chování, kterým podle Guye Corneaua, autora knihy Anatomie lásky, žena křičí do světa něco takového: „Miluji proto, abych se zbavila prázdnoty v sobě. Nabízím své srdce každému, kdo přichází, protože sama nevím, co si s ním počít.“

Opakem jsou ženy, které mají problém navázat jakýkoli důvěrný vztah s mužem. Cítí se velmi osamělé, odcizené, neumějí existovat v důvěrném vztahu s muži, často mají problém navázat důvěrný vztah i se ženami. Odmítají jakékoli flirtování, které jim připadá ponižující. Pokud jim muž dělá kompliment, neumějí ho přijmout. Norman Wright, autor knihy Navždy tátovo děvče, je přesvědčen, že to souvisí s jejich otcem – žena se naučila neočekávat žádnou lásku, vřelost, blízkost a důvěrný vztah. Všechny muže od sebe nakonec odežene. Nechce potrestat ve skutečnosti je, ale otce, který ji zklamal a zranil tím, že jí žádný skutečný citový vztah nenabídl.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 725
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2481 x
Oceněn: 2276 x

Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Příspěvekod Asce » 10.5.2017 15:40:32

Již mnohokrát jsem říkal, že mám tendenci pohrdat dospělými ženami. Ovšem druhým dechem jsem vždy dodával, že ne všemi. Opovržení si v mé mysli zaslouží ty, které drobné kousky své ženskosti vypočítavě směňují za takovou mužskou pozornost, na kterou by jinak neměly nárok, neboť je na hony vzdálena samozřejmé galantnosti. Nemám na mysli sex, ale právě jen jakýsi opar ženství, skrze nějž jsou čerpány různé výhody. Zatímco mne by nějaký činovník ani nepřijal, stačí, abych místo sebe nastrčil úplně obyčejnou socku v podobě mé Druhé hospodyně (Ivča) a vše je vyřízeno. Mezi aktéry se nic nepatřičného neodehrává, ba ani nemá tendenci odehrát se, a přesto žena v dané situaci, třeba u úředníka po úřední době, uspěje nad očekávání dobře, zatímco já bych byl jednoduše vyhozen. Naproti tomu uznávám a vážím si těch žen, které úspěchu dosahují díky síle své osobnosti. Pro poněkud méně materialisticky založené čtenáře bych řekl, že hodnotou své duše. Přitom je pro mne lhostejné, zda ona duševní síla ze ženy vyzařuje někde u plotny, jako tomu bylo třeba u mé První hospodyně, anebo zda jde o charismatickou bojovnici, o které bych chtěl dále hovořit, a jakou byla Johanka z Arku.

Přátelé, prosím, vzdejme společně, v souvislosti s výročím jejího svatořečení dne 16. května 1920, čest neobyčejné dívce, kterou byla

Johanka z Arku
Podle Wikipedie zpracoval Asce

Narozena: 6. ledna 1412, obec Domrémy, Francie
Úmrtí: 30. května 1431 (ve věku 19 let), město Rouen, Francie

Johanka se narodila v zámožné selské rodině těsně před počátkem třetí etapy stoleté války. Angličané v té době postupně ovládli severní Francii. Roku 1420 podepsali anglický král Jindřich V. a francouzský král Karel VI. smlouvu, na jejímž základě získal dědický nárok na francouzskou korunu po smrti Karla VI. anglický panovnický rod Lancasterů. Tím byly opominuty dědické nároky právoplatného následníka trůnu Karla (VII.). Po brzké smrti Karla VI. († 1422) se tak podle smlouvy dědicem trůnu stal nedávno narozený syn předčasně zesnulého anglického krále Jindřicha V. a dcery Karla VI. (Kateřiny z Valois) Jindřich VI. „Vyšachovaný“ právoplatný dědic trůnu Karel (VII.) se stáhl na jih od řeky Loiry a vzdal se aktivity. Tehdy se zrodil široký lidový odpor proti anglickým uchvatitelům.

Od svých 14 let slýchala Johanka hlasy a měla vidění, v nichž se jí zjevovali andělé a svatí. Modlila se k nim za záchranu Francie, neboť žoldnéřská anglická vojska drancovala a vypalovala její rodný kraj. Hlasy světců jí sdělily, že k osvobození Francie byla právě ona vyvolena Bohem. Inspirována těmito hlasy a díky síle své vlastní osobnosti, víře v Boha a přesvědčení ve své poslání, vystoupila veřejně se svými úmysly.

Počátkem března 1429, tedy ve svých 17 letech, odjela za Karlem (VII.). Svou přímostí a nezlomným přesvědčením o svém vyšším poslání ho přiměla k tažení na Orléans. Johanka dostala vojsko, byť malé, nechala si vyšít na korouhev květy lilie a slova Jesus Maria. Osvobodila nejen Orléans, ale i mnoho dalších měst. Klíčovým vítězstvím pro ni bylo dobytí pevnosti Tourelles a zejména města Meungu bráněného silnou anglickou posádkou s mnoha zkušenými veliteli. Nakonec od Angličanů vyčistila celé údolí řeky Loiry. Poté Johanka porazila anglickou armádu u Patay a odtáhla k Remeši, korunovačnímu městu francouzských králů. Po cestě mimo jiné dobyla i město Troyes, kde byla sepsána smlouva odpírající trůn jeho právoplatnému dědici, Karlu (VII.).

Dne 17. července se Karel v Johankou dobyté Remeši nechal korunovat na Karla VII. Tím získal v očích současníků rozhodující převahu nad svým anglickým soupeřem o trůn, nezletilým Jindřichem VI.

Johanka byla rozhodnuta pokračovat v boji až do úplného vyhnání Angličanů ze země. Mocně působila na vojáky i lid. Král Karel VII., který by býval bez Johanky a jejích vojenských úspěchů žádným králem nebyl, se však začal její popularity obávat. Proto jí začal svěřovat nedůležité, avšak o to nebezpečnější, až vojensky nesplnitelné úkoly. Na jaře 1431 hájila jen s malým oddílem proti přesile město Compiegne, kde byla díky zradě dne 23. května zajata Burgunďany, kteří byli spojenci Anglie.

Kouzlo Johanky na lid působilo jako mocný magnet, proto se Angličané rozhodli jednou provždy s žijící legendou skoncovat. Zajatou dívku od Burgunďanů koupili za 10 000 liber a odvlekli ji do Rouenu před anglický soud, který měl prokázat její spojení s ďáblem. V předem rozhodnutém procesu, který řídil francouzský biskup Petr Cauchon, byla odsouzena jako čarodějka a kacířka. Dne 30. května 1431 byla devatenáctiletá Johanka na rouenském náměstíčku Vieux Marché (Starý trh) upálena.

Když si Karel VII. zajistil vládu nad takřka celou Francií, požádal o obnovení církevního procesu a prohlásil Johanku za oběť justičního omylu. Nu, zaplať Bůh, ale přesto - jaké to pokrytectví, pane králi… Johanka byla rehabilitována světským soudem v plném rozsahu. Papež Pius X. ji 18. dubna 1909 prohlásil za blahoslavenou a papež Benedikt XV. ji svatořečil 16. května 1920.

Svatá Johanko z Arku, čest a sláva na výsostech tvé památce!

Obrázek
Socha Johanky z Arku na Place des Pyramides v Paříži

Zdroj původního (neupraveného) textu a obrázku: Wikipedie: Jana z Arku

Poznámka

Johanka napsala v březnu 1430 dopis českým husitům. Bylo to v době, kdy vrcholily husitské spanilé jízdy do okolních zemí. V dopise jim vyčítá, že podlehli „bezbožným a nedovoleným pověrám“, ničí a zabíjejí. Nabízí jim ale i pomoc v případě jejich zájmu o obrácení zpět k víře. Je neuvěřitelné, že i tento dopis byl o rok později, při „procesu“ s Johankou, přes své jasně protikacířské ladění, inkvizitorem Johannem Niderem zahrnut mezi podklady obžaloby.

Asceho odplivnutí

Občas mi lidé vyčítají, že se navážím do žen. Nu, přátelé, je to nezřídka pravda. Ovšem do některých mužů se nenavážím jen proto, že si nezaslouží ani to, abych se jimi vůbec zabýval. Pokud mi na mysl přijde například jistý neznámý zrádce z Compiegne, biskup Petr Cauchon, či král Karel VII., tak si zkrátka jen odplivnu…

Film Joan of Arc, Kanada, 1999

Podle serveru 7den.cz upravil Asce

Slavnou legendu o venkovské dívce, která slyšela boží hlasy a dokázala v rozvrácené Francii 15. století vnuknout slabému králi vůli po znovusjednocení země, sama vzburcovat vyčerpané královo vojsko a postavit se do první bojové linie, natočilo více filmových studií. Až štáb tohoto filmu konečně napadlo místo zasloužilých umělkyň vybrat dívku téměř stejného věku jako byla skutečná Johanka, sedmnáctiletou Leelee Sobieski. Její nevinná, ještě dětská tvář (která je prý podle dochovaných portrétů skutečné Johance až nápadně podobná) je doprovázena udivující odvahou (téměř všechny scény, včetně jezdeckých a bojových, točila sama) a hereckou suverenitou, takže chvílemi máte pocit, že sledujete skutečnou, historickou postavu Johanky z Arku.

Pro české diváky je zajímavá i skutečnost, že film se za podstatné účasti české produkce natáčel téměř celý u nás. Za čtyři měsíce náročného natáčení (často v krutých mrazech) se početný štáb přesouval mezi Křivoklátem, Pernštejnem, Chebem, Loktem, Landštejnem, Žebrákem a Točníkem. Na Barrandově vyrostly kulisy Johančiny rodné vesnice. V komparsu si zahrály stovky českých statistů, ale i našich zkušených, mezinárodně uznávaných kaskadérů, šermířů a jezdců.

Obrázek
Zdroj: Pinterest: 17 Best images about LEELEE SOBIESKI
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 725
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2481 x
Oceněn: 2276 x

Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Příspěvekod Asce » 26.5.2017 21:17:49

Bez jablka
Autoři: Losekoot Michelle, Říha Miloš
Rok vydání: 2016
Počet stran: 224
Typ, vazba: Kniha, paperback

Obrázek

Anotace

Kdo platí na rande? Kdo koho vlastně žádá o ruku a kdo opravdu zdržuje, když se odchází z bytu? Novou metou ve vztahu je znát navzájem své heslo k počítači, muži mají krémy proti vráskám a ženy dělají kariéru. Miloš a Michelle se v tom chaosu snaží zorientovat. Žijou totiž v generaci dnešních třicátníků, tedy v první generaci, která si v životě nastavuje svá vlastní pravidla. A tím, že spolu nespí, k sobě mohou být upřímní. Jejich krátké tematické sloupky, které už rok vycházejí na Bezjablka.cz, jsou ironickým povzdechem nad tím, jak by dnešní svět vypadal, kdyby Eva tenkrát nepodala Adamovi jablko a Adam si do něj nekousnul. Jak by vypadal svět, ve kterém muž a žena mluví otevřeně o všem, co se v jejich životech změnilo?

Zdroj obrázku a textu anotace: Knižní klub, kniha Bez jablka

Ukázka z textu knihy - téma stereotypy

Michell:

Kdo má být nahoře?

Část mého života mi někdo vysvětluje, že princezna jen leží na gauči a princ se o vše postará. (To mám z pohádek.) Druhou část života mi někdo vysvětluje, že princ jen leží na gauči a naopak princezna se o vše postará. (To mám z porna.) Třetí část života mi někdo vysvětluje, že se u toho máme střídat, že se na tom gauči dá dokonce sedět společně. Jsem z toho laň, genderově správně řečeno.

Jsem z toho laň obzvláště v situacích, když:

  1. plánuji v rámci menstruačních bolestí sebevraždu,
  2. mám podélně zaparkovat,
  3. si uvědomím, že se mi vždy bude zvětšovat prdel a ne prsa,
  4. zjistím, že tanga stojí víc než pánské trenýrky.
A zrovna tak vidím na mužích, že nechápou, že:

  1. protáhnout vodní meloun dírkou velikosti třešně na vás nechá následky,
  2. chodit na podpatcích by měl být samostatný studijní program na vysoké škole,
  3. nalíčit si obě oči stejně je v rámci prostorového vnímání náročnější než parkování,
  4. existuje lososová, nachová a petrolejová barva.
Tak si sedíme na tom gauči, snažíme se střídat, ale někde v hloubi duše víme, že tys šlohla jablko a tys do něj kousnul a že tím končí všechny otevřené konverzace, pochopení a empatie.

Miloš:

Je Bůh žena?
Není, protože kdyby byl, tak:
  1. na stromech by místo ovoce rostly kabelky,
  2. neexistovala by televize, protože život sám o sobě by byl jedna velká telenovela,
  3. Facebook by nebyl modrý, ale růžový,
  4. menstruovali by muži,
  5. muži by vypadali jako Rambo nebo Rocky.
Jenže je bůh muž?
Nemůže být, protože:
  1. člověk má v žilách krev, a ne pivo,
  2. podle žádného náboženství není možno dosáhnout spásy konzumací vepřových žebírek,
  3. papež zcela evidentně není žena v bikinách,
  4. v politice přeci jenom nějaké ty ženy jsou.
Snad je to trochu banální,
ale mám dojem, že tyhle stereotypy o mužích a ženách tu nejsou náhodou. Nevěřím všem těm genderovým vyprávěním o zaměnitelnosti mužských a ženských rolí. Není na škodu, když se pak muži baví zženštilostí ženství a ženy zesměšňují chlapáctví mužů. To všechno se totiž dohromady skvěle doplňuje, vytváří to podhoubí pro vzájemné špičkování. Probouzí to onen erotický třas, který nezřídka končí těmi nejprimitivnějšími pohyby. A tak to nejspíš musí být, protože jinak by člověk na světě vůbec nebyl. A pokud to takhle vymyslel Bůh, ať už je čímkoliv, tak to vymyslel proklatě dobře. Anebo ne?

O autorech knihy:

Michelle Losekoot studovala Literární akademii, po práci v médiích se začala věnovat marketingu. Pracuje na volné noze, na internetu je známá jako blogerka a nadšená uživatelka sociálních sítí. V roce 2013 vydala v e-knižní podobě novelu Květinostesk.

Miloš Říha studoval sociologii a v současnosti pracuje jako ředitel Skautského institutu. Autorskou kariéru začal jako básník, v roce 2011 mu vyšla kniha Duše skladem. V roce 2014 pak kniha jeho rozhovorů se zajímavými osobnostmi s názvem Skautská vize.

Zdroj ukázky z knihy a informací o autorech: Časopis Psychologie dnes, leden 2017
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 725
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2481 x
Oceněn: 2276 x

Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Příspěvekod Asce » 21.7.2017 14:33:55

Tentokrát nepůjde o ukázku z Asceho bohaté sbírky, ale o pozvánku ke knize, která teprve nedávno vyšla, takže si ještě svoje místečko v mém srdci, či knihovně, či obojím nestačila vydobýt...

Svůj kalich hořkosti
Autor: Johannes Mario Simmel
Rok vydání: 2017
Počet stran: 576
Typ, vazba: Kniha, pevná

Obrázek

Anotace

Nesmírně silný a působivý román, připomínající svým námětem Nabokovu Lolitu, se snaží dobrat samého dna lidství a kořenů, i těch nejmučivějších, jež svým způsobem poznamenají každý život, zvlášť když jeho utrpení bylo tak velké…

Tragický osud slavného filmového herce z Hollywoodu, který byl nezapomenutelnou hvězdou už v dětství a který příliš pozdě a draze musí zaplatit za svou první opravdovou lásku – lásku bohužel zakázanou, nedovolenou. Šokující příběh muže, nevěrného manžela, svůdce nezletilé dívky, která mu byla svěřena do výchovy a jež s ním – drahým a milovaným – později čeká dítě…

Ukázka z listování textem

Obrázek

Asceho poznámka

Tak jako se mi nelíbila Lolita od Nabokova, tak se mi nejspíš (soudě po přečtení prvních stran) nebude líbit ani tento román. Ti hlavní hrdinové, jako by byli slaboši, kteří nesmírně po něčem touží, a když to naleznou, tak se strachy z toho pokálí...

Nevím, snad mám důvod, aby se mi tyto knihy nelíbily. Jako kdyby mi něco připomínaly - možná můj vlastní kalich hořkosti...
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 725
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2481 x
Oceněn: 2276 x

Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Příspěvekod Asce » 7.9.2017 18:04:49

Přemíra zákonů škodí lidské slušnosti

Autor: PhDr. Michaela Peterková
Článek včetně zdrojů a diskuse: http://www.michaelapeterkova.cz


Začneme mírně politicky, ale ve třetím odstavci už zase přeskočíme do psychologie.

"Předkládám návrh zákona o zřízení povinných přístřešků pro kola. Každý zaměstnavatel by povinně pro své zaměstnance musel zajistit místo, kde si tito bezpečně uloží svá jízdní kola. Kdo by to neudělal, dostal by pokutu."
"Někdo po tomto opatření volá?"
"Masivně ne. Ale lidem to přece pomůže!"
"To je pravda. Návrh přijímáme, zákon bude."

Poslední dvě slova neplatí (alespoň doufám), ale takovýto návrh se kdesi v politickém soukolí skutečně objevil. Nic proti bicyklům a možnostem jejich uložení. Osvícení zaměstnavatelé tuto potřebnou službu v rámci svých možností dávno poskytují. Prostě proto, že chtějí. Ukážeme si ale, že snaha uzákonit lidské ohledy vede k naprosto jiným efektům, než jaké byly zamýšlené.

Byla mateřská škola, fungovala jako všechny ostatní, byly v ní radosti i starosti. Mezi jednu z těch starostí se počítaly občasné epizody, kdy si někteří rodiče nestihli vyzvednout dítě do běžné doby, po kterou školka funguje.
Takže paní učitelka musela v takovém případě čekat, až si pro tu dočasnou sirotu někdo přišel a sama se tak zdržela v práci. Tu někoho napadlo, že by se to mohlo vyřešit tím, že by rodiče za pozdní vyzvednutí svých dětí platili pokutu. V rozumné výši, samozřejmě. Znělo to rozumně, tak to zavedli a rodiče na to byli na nástěnkách i osobně upozorněni. Pozdní příchody rodičů měly být od té chvíle reliktem nekulturní minulosti. Jenže nebyly. Stalo se něco úplně jiného: Množství případů, kdy si rodiče přišli pro své děti po zavírací hodině, po zavedení pokut narostlo.

Jak je to možné? Vysvětlení spočívá v tom, jak se na včasné či pozdní vyzvedávání dívali rodiče původně a jak po zavedení sankce. Dřív se snažili chodit včas (i) proto, že brali na učitelky ve školce ohled. Uvědomovali si, že když dorazí později, připraví tím učitelku o její čas, a to nechtěli. Když se ale zavedly pokuty, ohleduplnost vymizela - vždyť si to přece zaplatí, když přijdou později, tak co. Tato studie, kterou provedli Uri Gneezy a Aldo Rustichini v izraelských mateřských školách, ukázala, že kde byly dřív lidské ohledy, tam spolu se sankcí nastoupil primitivní kalkul.

Tato studie i mnohá zkušenost ukazují, že rozličné zákony a všeliká nařízení, jež se snaží regulovat oblasti mezilidských ohledů a slušnosti, vedou k vymizení přirozené morálky a zhoršení chování. Učí lidi spoléhat se na předpisy a ne na svou hlavu (nebo spíše na své srdce). Pokud bude všechno dobré chování nařízeno, člověk se přestane chtít chovat dobře a zakrátko tady budeme mít skupinu opravdu strašlivých bytostí, které se nespoléhají na vlastní morální navigaci a ztratily stud a špatné svědomí, neboť tyto pocity je nově možné zobchodovat.

Podobná opatření také negativně dopadají na ty, které měla chránit. Učitelky se ve školce zdržely častěji. Povinné kvóty na zastoupení žen v politice vedou k zesměšňování těch, které jsou na kandidátkách jen kvůli těm kvótám, a bohužel i těch, které tam jsou proto, že chtějí a umějí. Povinná inkluze hendikepovaných žáků často zhorší jejich vzdělávací podmínky a skrz prsty se pak na ně dívají i někteří učitelé a ředitelé škol, kteří před tím nařízením spoustu hendikepovaných dětí normálně přijímali. Představte si, jak by to dopadlo, kdyby se zavedlo povinné vzájemné zdravení znepřátelených lidí nebo povinné uvolňování místa starším lidem v MHD, obé samozřejmě opatřené sankcemi za neprovádění.

Zmíněná izraelská studie odpovídá i na případnou připomínku, že opatření se dá přijmout na zkoušku a pokud se neukáže jako užitečné, tak se zruší a vše bude jako dřív. Nebude. Když v dotčených školkách po nějaké době sankce za pozdní vyzvedávání děti zrušili, množství pozdě přicházejících rodičů se na původní, "předsankční" úroveň nesnížilo: zůstalo stejně vysoké, jako po zavedení pokut.

Ačkoli si to mnozí předkladači pravidel, kteří prostě chtějí být něco platní, myslí, tak všechny bolesti světa nejdou řešit shora. Ve skutečnosti se většina potíží udrží na přijatelné úrovni nebo vyhojí mnohem lépe bez jejich asistence.

Aktuální poznámka paní psycholožky:

Tipli byste si, kolik je aktuálně v ČR platných zákonných norem? Malá nápověda: Je jich víc, než bylo v roce 1948, kdy šlo o cca 50 tisíc norem. Tak kolik by to mohlo být dnes? O nějakých třicet tisíc víc? O sto nebo dvě stě tisíc, když máme tolik snaživých zákonodárců? Nebo se odvážete a tipnete, že je to o milion víc? Tak to byste byli pořád ještě při zdi. V roce 2010, kdy se dělalo poslední velké sčítání paragrafů, to hodilo 1.600.000 zákonných norem a dnes jejich počet šplhá ke dvěma milionům. Tzv. podzákonných norem, což jsou různé vyhlášky a řády, bude ještě mnohem víc. Věří vůbec ještě někdo tomu, že je to všechno možné pojmout a dodržovat? Teď před volbami se všechny strany předhánějí v plánech, co nového zavedou a udělají. Mně by se líbilo, kdyby někdo spíš řekl, co zruší a co NEudělá.

Poznámka Asceho:

Paní doktorka mi mluví doslova z duše! Často svými neuměle poskládanými slovíčky a jen intuitivně, na základě svých životních zkušeností, hlásám podobné názory. Jsem rád, že si mohu říci, že aspoň tu a tam neplácám úplné hlouposti...
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 725
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2481 x
Oceněn: 2276 x

Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Příspěvekod Asce » 19.10.2017 14:42:14

Neboj se, nebreč, nevztekej se!

Autor: PhDr. Michaela Peterková
Článek včetně zdrojů a diskuse: http://www.michaelapeterkova.cz

Drobně poupravil Asce

"Máte právo být šťastní! Zahoďte všechen strach, smutek a hněv! Tyto emoce vymažte ze svého života! To jsou negativní emoce," hlásají tzv. motivační řečníci a různí jiní podnikavci a blouznivci nejen naší doby. Emoce, kterým říkáme negativní, to schytávají ze všech stran. Mají snad ještě horší pověst než drůbeží separát nebo karton od vína plný veřejných peněz. Jenže když už nás Příroda nepříjemnými emocemi vybavila (protože ano, jsou vrozené), zřejmě věděla, co dělá. Takže k čemu nám je dobrý takový smutek, strach nebo vztek?

Smutek

Někdo vám zemře. Nebo na dlouho odjíždí. S někým, na kom vám záleží, se pohádáte, on se naštve a odejde. Něco důležitého se vám nepovede. V podobných situacích by nikomu nepřišlo normální prožívat lhostejnost či veselí. Zažíváme smutek a právě smutek je naprosto zdravá odezva. Proč? Pomůže nám vyrovnat se se ztrátou, ocenit ji.

Odsmutníme smrt a vrátíme se zpátky. Těšíme se na opětovné shledání s tím, kdo odjel. Omluvíme se a obnovíme přátelství po hádce. Zdokonalíme se v tom, co se nepovedlo. Všechno díky smutku.

Strach

Dál máme na řadě toho, kdo má velké oči. Když vám někdo řekne, ať se vydáte na Mnichov pěšky prostředkem dálnice, ať sníte platíčko neznámých léků nebo abyste šli provokovat osvaleného cholerika, co jiného vám v tom zabrání, než právě strach? Už nám všem mockrát zachránil kůži i duši.

Vztek

A co vztek? U něho se zdá, že je fakt slabinou charakteru ho projevit. Člověk by se měl umět ovládat, no ne? A co když uvidíte, jak dva velcí kluci mlátí jednoho o hlavu menšího nebo jak trápí psa? Nejspíš cosi začne cloumat vaším majestátem a vlítnete na ně.

Nebo vám někdo křivdí, obviňuje vás z něčeho, co jste neudělali. Také tady je někdy na místě se jednoznačně ohradit. A pohonem pro podobné reakce je právě vztek. Někdy dokáže posloužit spravedlnosti.

Shrnutí

Smutek, strach a vztek ve zdravé míře potřebujeme. Jsou to nepopulární, ale užitečné emoce. Dnes je silná tendence vyhýbat se všemu, co je jen náznakem nepříjemné. Rozšířil se názor, že máme právo na štěstí, nárok na bezproblémový život. Srážka tohoto postoje s realitou ke mně přivedla velkou spoustu lidí. Nic jim po stránce duševního zdraví nebylo, byli to schopní lidé, jen si nechali odněkud vnutit přesvědčení, že zůstat chvíli ve smutku, bát se nebo se občas rozčílit je totálně nemoderní. Pokud se negativním emocím příliš důsledně vyhýbáme, stejně nás nakonec dostanou.

Samozřejmě nám do hry vstupuje stará známá přiměřenost. Patologicky přehnaný smutek nás doveze do krajiny deprese, přílišný strach vede k fobiím a nadměrný vztek k nepřátelství a agresivitě. Umět své emoce zdravě vybalancovat je jeden z velkých životních úkolů.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 725
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2481 x
Oceněn: 2276 x

Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Příspěvekod Asce » 16.12.2017 14:23:02

Masturbace je zdravá a nejlíp ji prožijete vestoje

Motto:

Maminka nese dospívajícímu do pokoje kakao. Vezme za kliku, zamčeno. „Co tam děláš, Mirku?!“ „Předcházím rakovině, maminko!“ Takhle nějak by mohla podle Jakuba Koháka probíhat konverzace matky se synem poučeným o prospěšnosti masturbace.

Server Vitalia.cz, článek Masturbace je zdravá a nejlíp ji prožijete vestoje, publikováno 6.12.2017. Zkrátil Asce.

Úvod

Listopad je již tradičně měsícem kampaně Movember, která je zaměřená na mužské zdraví. Název spojuje anglické označení pro výsostný mužský znak – knír (moustache) a listopad (November). Akce upozorňuje zejména na prevenci typicky mužského onemocnění – rakoviny prostaty. Na samém konci měsíce odborníci z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN) a Jakub Kohák v roli moderátora představili výsledky průzkumu, který s touto problematikou úzce souvisí – i když se o tom příliš neví. Tématem byla mužská masturbace.

Masturbace je prevencí rakoviny prostaty

Na přelomu září a října 2017 uskutečnila VFN spolu s agenturou STEM/MARK průzkum mezi více než pětistovkou mužů. Lékaři mapovali jejich zkušenosti a názory spojené s masturbací. Výsledky ukázaly, že přestože naprostá většina mužů pravidelně masturbuje, téměř třetina dotazovaných vůbec neví, čím je masturbace prospěšná jejich zdraví.

Pryč jsou naštěstí časy, kdy byla autoerotika považována za zdraví, duši i morálce škodlivou činnost a dokonce „léčena“ pomocí krajních metod typu kastrace či elektrošoků. „Onanie byla již v pradávných dobách velmi negativně hodnocena, dokonce já sám ještě pamatuji názory, že způsobuje třeba roztroušenou sklerózu,“ popisuje psychiatr a sexuolog Jiří Raboch. Podle přednosty Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK se pohled na onanii významně začal měnit v USA ve třicátých až padesátých letech minulého století, kdy například psycholog Alfred Kinsey významnou mírou přispěl k osvětě v oblasti sexuologie. Pokud jste viděli životopisný film Kinsey, máte asi představu o „temnu“, které v tomto směru poměrně nedávno panovalo mezi běžnou populací. Vše kolem sexu bylo velké tabu. To dnes již neplatí, třeba i kvůli masivnímu nástupu pornografie. Jenže přestože erotické magazíny vídáme v každé trafice, masturbace je jisté tabu dodnes. „Jde přitom o naprosto normální chování,“ říká prof. Raboch, ale upozorňuje současně, že pokud někdo neonanuje, nemá důvod si myslet, že je to špatně. Každý jsme jiný.

Dnes již víme, že autoerotika nemoci nejen nezpůsobuje, ale dokonce dle nových poznatků je vyloženě zdraví prospěšná. Pravidelná masturbace podle lékařů pomáhá při léčbě zánětů a bolestí prostaty, zlepšuje plodnost – a také náladu, může působit dokonce jako prevence nádoru prostaty a podle některých studií má také pozitivní efekt při takzvané rehabilitaci penisu, při poruchách erekce a předčasné ejakulaci.

„Chceme, aby zejména mladá generace věděla, že věci, které jsou příjemné, mohou být i zdraví prospěšné,“ vysvětluje záměr akce ředitelka VFN Dana Jurásková a doplňuje, že přestože konkrétní průzkum a studie se týkají masturbace mužské, benefity má i autoerotika u žen. „Samozřejmě nepůjde o prostatu, ale rozhodně je prospěšná minimálně psychické pohodě,“ říká.

Benefity pravidelné masturbace u mužů:

  • pomáhá při léčbě zánětů a bolestí prostaty,
  • zlepšuje plodnost,
  • působí jako prevence nádoru prostaty,
  • má pozitivní efekt při rehabilitaci penisu, při poruchách erekce a předčasné ejakulaci,
  • přispívá k psychické pohodě.

Jak často? Celkem dost

Ideální četnost masturbace je velmi subjektivním kritériem a liší se v různých věkových skupinách, jak často muž (či žena) masturbovat chce a jak často může. Například s ohledem na své časové možnosti, na další aktivity, například zaměstnání či studium, koníčky, sport… Na otázku, jak často by tedy měl muž masturbovat, odpovídá Dana Jurásková s nadsázkou: „Kdy je potřeba.“ Pokud by však chtěl pro sebe udělat maximum, pokud jde o prevenci rakoviny prostaty, předkládají lékaři konkrétnější čísla. A možná vás překvapí.

Podle práce australské studie z roku 2006, pokud muž začne ve věku dvaceti až třiceti let intenzivně, tedy nejméně pětkrát týdně, masturbovat, okolo padesátého roku bude mít snížené riziko karcinomu prostaty o jednu třetinu. „Opakovanou masturbací se nejenom prokrvuje a zlepšuje tkáň prostaty, ale vyplavují se také případné toxiny,“ upřesňuje Libor Zámečník. Vloni pak byla publikována velká americká studie, která sledovala po mnoho let desítky tisíc mužů. Podle této studie je ideální počet ejakulací – z pohledu prevence rakoviny prostaty – jednadvacet či více za měsíc. Snížení rizika po padesátce bylo opět o jednu třetinu, tedy velmi významné.

Z průzkumu VFN mezi českými muži ve věku osmnáct až sedmdesát let pak vyplývá, že celkem osm procent vůbec nemasturbuje a více než polovina masturbuje jednou týdně nebo častěji. Masturbaci jako pravidelnou součást intimního života přiznává téměř 80 % dotázaných v novém průzkumu Všeobecné fakultní nemocnice.

Kdy je masturbace ohrožením vztahu

Důležité je, jak upozorňuje primář Zámečník, že masturbace funguje jako doplněk, nikoli náhražka partnerského sexu, což ukázal i rozsáhlý americký průzkum mezi tisícovkami mužů i žen. Vyplynulo z něj, že autoerotika nutně nesouvisí s nedostatkem sexu ve stabilním páru; lidé onanují, i když je jejich partnerský intimní život uspokojuje. „Neplatí, že autoerotika je jakási náhražka za regulérní sexuální styk, která přichází na řadu v obdobích, kdy intenzita života v páru ochabuje,“ komentuje Libor Zámečník, avšak upozorňuje: „Problémem je masturbace na úkor partnerského sexu a ta, která nakonec nedovoluje běžné sexuální aktivity, neboť vede k nemožnosti dosažení uspokojení při partnerských sexuálních aktivitách. Tím míním nacvičení speciálních masturbačních rituálů a technik, které brání dosažení orgasmu při vaginálním styku.“

Prim. Zámečník mluví o tzv. mužích verze 2.0, či dokonce 3.0, kteří jsou jako doma v kybernetickém prostoru, pohlceni virtuální realitou, avšak mnohdy selhávající v reálném světě. Podle závěrů italské urologické společnosti jsou tito muži silně zaměřeni sami na sebe – a jak se ukazuje, i ve věcech sexu. „Muž v době internetu je plachý, pokud jde o ženy, nedokáže udělat první krok. A přestože je obklopen virtuální realitou, je mylně informován o věcech spojených se sexualitou, ať již jde o erektilní dysfunkci, o poruchu ejakulace i o masturbaci,“ říká Libor Zámečník. Lékař vidí v tomto směru velké nebezpečí, techniky pro dosažení ejakulace při sledování pornografie jsou velmi vypilované a muži pak nedokáží vyvrcholit při běžném styku.

Jak masturbovat a jak „vypnout porno“

Vlivem různých faktorů dochází u mužů k tzv. psychogenní erektilní dysfunkci. Může se na tom podílet stres, psychické potíže, vztahové problémy nebo zkušenost s předchozím selháním – čili opět stresová situace – a erekce nefunguje. „Zajímavé je, že při onanii u těchto lidí erekce funguje vždy a všude,“ poukazuje Michal Pohanka ze Sexuologického ústavu VFN a 1. LF UK.

Přestože se moderátor prezentace Jakub Kohák dožadoval u lékařů rad, „jak to správně dělat“, konkrétních návodů se nedočkal. Zeptali jsme se proto Lucie Sitařové, která pomáhá lidem naplnit jejich sexuální život. Jeden z hlavních problémů, na který upozorňuje, je fakt, že lidé nejsou zvyklí směřovat pozornost dovnitř vlastního těla. Muži si navíc neradi připustí, že mají problém, natož aby se s ním svěřili a zkusili situaci zlepšit. „Taková ta tříminutová masturbace, to je velmi malá část a jen povrch toho, co je možné. Muže učíme například si u masturbace stoupnout. Muži se často, zejména u porna, zkroutí při masturbaci někam do křesla a vzrušení zůstává jen v oblasti pohlaví. Ale když si stoupnou, obrazovku si umístí do výšky očí, masturbují ve stoje, hýbou se u toho a dýchají, vzrušení, které jinak mají natlačené v oblasti pohlaví, se rozprostře do celého těla. Takto člověk pojme vzrušení mnohem víc,“ popisuje „lektorka smyslných technik“. Muže učí správně dýchat, vydávat zvuky a těm závislým na pornografii pomáhá „vypnout porno“. „Učíme je zavřít oči a stáhnout pozornost, třeba jen na chviličku, do vlastního těla, soustředit se na to, co se v něm děje.“ Postupně a opakovaně trénují a snaží se naučit přenést pozornost od pornografie ke svému tělu.

„Porno je strašně silný impulz, který muž v životě nemá, takže postupně poněkud znecitliví. V životě musí řešit partnerku s emocemi, v pornu běží vše jako po drátkách. Snažíme se jim vysvětlit tuto psychickou stránku, pomáháme uvědomit si, že porno není realita a že takto věci nefungují. Penis nestojí na povel a vagína nemá vždycky orgasmus, tak to prostě není,“ říká sex koučka a k masturbaci ještě dodává: „My ty chvilky, rychlovky neodsuzujeme, ale je fajn to střídat, vědět, že může být něco víc. Všichni jsme rychlí, potřebujeme zpomalit a zbavit se zaměření na dosažení orgasmu za každou cenu. To je ohromný tlak na všechny. Když se ho člověk zbaví, uvolní se – a konečně si to užije.“

„Obecně lze říci, že masturbace může být problémem, pokud jí lidé věnují příliš času, na nevhodném místě či negativně ovlivňuje jejich vztahy. Ale jinak je prospěšná,“ shrnuje urolog Libor Zámečník. „Je to vždy otázka míry, jak u dospělých, tak u dětí. Malé děti onanují od batolecího věku a neměli bychom jim to znechucovat, jde o přirozenou fyziologickou aktivitu.“ Jeho slova potvrzuje i sexuolog Michal Pohanka: „Pokud masturbace nemá vliv na partnerský vztah a na sexuální aktivitu jedince, žádné jiné negativní vlivy nemá,“ říká.


Takže maminko, až příště ponesete synovi kakao a bude zamčeno… Nechte ho být.


Zpět na “JINÁ TÉMATA A VOLNÁ DISKUSE”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host