
odkaz a zdroj: www.old.viareality.cz
Maataa píše:Všechny dospělé ženy jsou bývalé holčičky.
Maataa píše:Přesto každý z nich považuje tu svoji za nejdůležitější a správnou. Proto posuzovat sílu a kvalitu lásky z pohledu pozorovatele nemá cenu, protože je stejně nejdůležitější, jak to cítí daný člověk a jeho partner a co jim v danou chvíli vyhovuje. Navíc láska a její prožívání se v čase mění, roste, stagnuje, zaniká.
Maataa píše:První láskou malých dětí bývají rodiče nebo lidé, kteří o ně pečují. Tato láska je téměř bezvýhradná. Neřeší, zda jsou rodiče krásní, štíhlí, vysocí nebo malí, tlustí, nepohlední. Až s uvědomováním si sebe sama a zkušenostmi začínají děti hodnotit rodiče.
Podle mne Láska není jen emocí nebo souborem emocí. Lásku vnímám jako STAV DUŠE, přirozený harmonický stav prožívání, kdy druhého (nebo obecně cokoliv milujeme) vnímáme "s láskou". Co to ovšem znamená... Prožíváme k němu blízkost, náklonnost, sounáležitost, sympatie, v nejvyšším stupni zamilovanosti pak spojení a jednotu s ním. Duše milujících se lidí jsou prostoupeny a neoddělitelně propojeny.Maataa píše:Jak se dá kvantifikovat emoce nebo v případě lásky soubor emocí?
Mohl bych to odbýt jednoduchým konstatováním, že nikdo! Jsme hloupé lidské plémě a milovat zkrátka neumíme. Způsobujeme sobě i druhým tolik bolesti a zklamání! Mnohdy živočišný chtíč a nenasytnost těla jen schováváme za pozlátko, kterému říkáme láska.Maataa píše:Kdo je vlastně způsobilý milovat?
Maataa píše:Je ale zajímavé, že řada dětí již od útlého věku má "mateřské pečovatelské" a nebo "otcovské pečovatelsko-ochranitelské" projevy vůči kamarádům nebo i cizím dětem (třeba na hřišti). A to i v případě, že nemají sourozence, o které by doma pečovali, nebo nemají příliš pečující rodiče. Podvědomě se ztotožňují s rolí maminky nebo tatínka.
Medvídek píše:Děti opakují po rodičích všechno, co vidí, že oni dělají. Proč za sebou tahají plastovou hračku a předstírají, že vysávají? No proto, že se snaží napodobit rodiče. Děti "kopírují" od rodičů všechno, jak věci dobré (slušnost), tak případně i ty špatné (sprostá mluva). Pokud o ně tedy rodiče hezky pečují, mají i oni potřebu se o někoho starat. Navíc každý má v sobě lásku, kterou potřebuje někomu dát.
Snilko píše:...vychovajú nesebavedomého človeka, ktorý si nenájde svoje miesto v živote a bude sa celý život trápiť a porovnávať sa s tými lepšími.
Plyšáček píše:Kvalifikován k lásce je podle mne každý, ale má-li to být opravdu Láska a milování druhého, musí člověk zájmy a skutečný prospěch druhého klást na první místo a své potřeby považovat za nepodstatné. Pokud miluji, pak RESPEKTUJI, UCTÍVÁM A OCHRAŇUJI. Láska dává to, co DRUHÉMU SKUTEČNĚ PROSPÍVÁ. Není zde prostor pro sobectví, nátlak a násilí.
Plyšáček píše:Lásku vnímám jako STAV DUŠE, přirozený harmonický stav prožívání, kdy druhého (nebo obecně cokoliv milujeme) vnímáme "s láskou". Co to ovšem znamená... Prožíváme k němu blízkost, náklonnost, sounáležitost, sympatie, v nejvyšším stupni zamilovanosti pak spojení a jednotu s ním. Duše milujících se lidí jsou prostoupeny a neoddělitelně propojeny.
Tento duši přirozený stav je mnohdy narušován duševními poruchami, rozumovými konstrukty a vlivem kritické společnosti. Pak se již nejedná o skutečnou lásku, ale pouhé parodie na tento BOŽSKÝ STAV VĚDOMÍ. Viz mnohé romantické telenovely a americké komedie.
Plyšáček píše: A hlavně - díky lásce se rodíme.
Medvídek píše:Děti opakují po rodičích všechno, co vidí, že oni dělají. Proč za sebou tahají plastovou hračku a předstírají, že vysávají? No proto, že se snaží napodobit rodiče. Děti "kopírují" od rodičů všechno, jak věci dobré (slušnost), tak případně i ty špatné (sprostá mluva). Pokud o ně tedy rodiče hezky pečují, mají i oni potřebu se o někoho starat. Navíc každý má v sobě lásku, kterou potřebuje někomu dát.
Snilko píše:Keď rodičia budú mať prehnané očakávania od svojho dieťaťa a budú nespokojní, budú mu stále vtĺkať do hlavy, aké je neschopné, podpriemerné, hlúpe, slabé (v učení) a ak ho ešte budú porovnávať s lepšími žiakmi ("Pozri sa na Janku, tá má dobré známy, nie ako ty."), ak ho budú zosmiešňovať, vysmievať sa mu, vychovajú nesebavedomého človeka, ktorý si nenájde svoje miesto v živote a bude sa celý život trápiť a porovnávať sa s tými lepšími.
Medvídek píše:Člověk se vždy musí porovnávat s těmi lepšími, jinak se sám nezlepší. Když se bude porovnávat s těmi horšími, nebude na sobě pracovat, protože je prostě "lepší než on".
Plyšáček píše:Kvalifikován k lásce je podle mne každý, ale má-li to být opravdu Láska a milování druhého, musí člověk zájmy a skutečný prospěch druhého klást na první místo a své potřeby považovat za nepodstatné.
Snilko píše:Plyšáček, nemôžem s tebou súhlasiť. Mne sa vôbec neosvedčilo to, že som toho druhého mal v rebríčku hodnôt na prvom mieste, potom dlho, dlho nič a až na samom konci rebríčka som bol ja. Ona si ma potom nevážila, zametala so mnou atď.
Plyšáček píše:Snilko, netvrdím to, co tam ty čteš.
Psal jsem toliko o láskyplném upřednostnění potřeb milované osoby před osobním chtíčem.
Souhlasím s tebou v tom, že abychom mohli opravdově milovat druhé, musíme nejprve milovat a přijímat sebe sama.
Maataa píše:O pár měsíců později u nás byla ta perfektní sestřenice a měly jsme jít na karneval. Máma mi dříve ušila na hraní šaty pro princeznu a vyrobila korunku. A protože sestřenice neměla kostým, tak ona dostala moje šaty s tím, že je to hezká holčička a já nejsem žádná princezna, když nejsem hezká a mám krátké vlasy. Oblékli mě do košile a kalhot, musela jsem jí dělat panoše.
Zpět na “JINÁ TÉMATA A VOLNÁ DISKUSE”
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti