Dětská práce

[Snilko]

POPULÁRNĚ-NAUČNÉ TÉMATICKÉ VLÁKNO ZAMĚŘENÉ NA PROBLEMATIKU DĚTSKÉ PRÁCE

Niektoré deti pracujú, iné trpia detskou prácou. Medzi dieťaťom, ktoré doma pomáha rodičom, a dieťaťom zapojeným do detskej práce je rozdiel. Detská práca je definovaná a zakázaná Zmluvou o právach dieťaťa. Je to práca, ktorá dieťaťu bráni vo vzdelávaní alebo narušuje jeho zdravý fyzický, duševný, morálny či sociálny vývoj. Prečo teda na svete stále pracujú milióny detí?

Detská práca je vo svete pomerne dosť rozšírená, hlavne v chudobných krajinách. Deti pracujú buď zadarmo, alebo za minimálne peniaze. Namiesto hrania sa, mazlenia a chodenia do školy pracujú v baniach, tehelniach, textilkách, plantážach, ale aj v pornografickom priemysle a armáde. Niekedy sú to doslova otroci.

Dětská práce je pracovní činnost vykonávaná dítětem.


odkaz zdroj

Příčiny a důsledky dětské práce

Hlavní příčiny dětské práce jsou ekonomické - rodiny potřebují děti k pomoci na polích či v domácnosti nebo k přispívání do rodinného rozpočtu. Podle odhadů nevládních organizací jen v Indii 15 milionů dětí prací splácí dluhy svých rodičů.
Některé státy sice přijaly zákony omezující dětskou práci, ale jen těžko je dovedou aplikovat v praxi. V některých zemích ale vláda recept proti dětské práci vůbec nehledá (např. v Uzbekistánu pracují děti na státních bavlníkových plantážích).
Je tedy patrná souvislost mezi dětskou prací, chudobou a vzděláním. Chudí lidé si nemohou dovolit posílat své děti do školy. Tyto děti ale zůstanou negramotné a v budoucnu se jim nepodaří najít více výdělečnou práci, proto ani jejich děti tak nezískají vzdělání a kruh se uzavírá.


Povolené či prospěšné formy dětské činnosti

Jednou z typických oblastí, kde stát dětskou práci do jisté míry toleruje, je herectví.

Úmluva o právech dítěte a další regulační zákony definují dětskou práci zejména ve smyslu závislé výdělečné práce, která narušuje vývoj a výchovu dítěte. Práci považují obecně ve vztahu k dětem za zlo, v regulačních formulacích však hovoří o odstranění „nejhorších forem dětské práce“. Obecně však práce ve smyslu cílevědomé užitečné činnosti je nezbytnou součástí života a zdravé výchovy a vzdělávání dítěte, ať už jde o jeho práci ve škole, běžné domácí práce, případně přiměřenou dobrovolnickou a zájmovou činnost.

I v České republice se lze, zejména o prázdninách, setkat s prací dětí věku pod 15 let např. při roznášce propagačních letáků, novin, různých tiskovin, práce u čerpacích stanic, občerstvovacích stánků, konanou však mimo pracovně-právní vztah, což je zpravidla označováno za porušování nebo obcházení zákona s argumentem, že tyto činnosti prý mají charakter závislé činnosti. Mladý člověk při takových pracích však není chráněn zákoníkem práce například ve vztahu k pracovním úrazům, pracovnímu volnu či náhradám při překážce v práci atd.


Poptávka po dětské práci

Není nutné být erudovanými ekonomy, aby bylo jasné, že pokud nebude poptávka, tak zanedlouho nebude ani nabídka. Jako výhody dětské práce ze strany zaměstnavatele se často uvádějí tyto důvody:

• nízká cena pracovní síly – výrazně nižší mzda než pro dospělé pracovníky, někdy dokonce mzda žádná
• argument „mrštných prstů“ – na některé práce se děti „hodí“ lépe než dospělí
• nedostatek dospělých pracovníků – zvláště v období sezónních prací
• neznalost dětí – děti neznají svá práva, jsou snáze manipulovatelné a neuvědomují si rizika s určitými pracemi spojená.

zdroj


Nejhorší formy dětské práce

1. všechny formy otroctví nebo praktik podobných otroctví, jako je prodej a obchodování s dětmi, poddanství pro dluhy a nevolnictví a nucená nebo povinná práce, včetně nuceného nebo povinného najímání dětí k účasti v ozbrojených konfliktech
2. užívání, získávání nebo nabízení dítěte k prostituci, k výrobě pornografie nebo pro pornografická představení
3. užívání, získávání nebo nabízení dítěte k nezákonným činnostem, zejména k výrobě a obchodování s drogami tak, jak jsou definovány v příslušných mezinárodních smlouvách
4. práci, která svou povahou nebo okolnostmi, za nichž je vykonávána, je schopna poškodit zdraví, ohrozit bezpečnost nebo morálku dětí

Počet dětských pracovníků v jednotlivých odvětvích

Obchodování s dětmi 1,2 milionů
Nucená a otrocká práce 5,7 milionů
Ozbrojené konflikty 0,3 milionů
Prostituce a pornografie 1,8 milionů
Nezákonné aktivity 0,6 milionů
Celkem 8,4 milionů

Ať mluvíme o otroctví, prostituci, obchodování s drogami nebo problematice dětských vojáků, jde i přes malou část z celkového počtu dětských pracovníků o jeden z hlavních problémů. Důvodem je zdrcující dopad na dětskou psychiku a často velice komplikované začlenění do normální společnosti.


Nebezpečná práce

Jde o takovou práci:

• která děti vystavuje fyzickému, citovému nebo sexuálnímu zneužívání
• která je vykonávána pod zemí, pod vodou, v nebezpečných výškách nebo ve stísněných prostorách
• při které děti musejí zacházet s nebezpečnými stroji, vybavením a nástroji
• která zahrnuje ruční manipulaci s těžkými náklady a jejich dopravu
• v nezdravém prostředí, kde jsou např. děti vystaveny nebezpečným látkám, činidlům nebo procesům, vysokým teplotám, nadměrnému hluku nebo vibracím, poškozujícím jejich zdraví.

zdroj

[Snilko]

Najviac moderných otrokov žije v Indii, Číne, Pakistane a Nigérii (teraz.sk)

Päťročná Naginah, ktorá pracuje v tehelni, oddychuje na drevenej posteli vedľa svojej osemmesačnej sestry ležiacej v húpacej sieti v pakistanskom Islamabáde

Najvyššie percento otroctva v populácii má Mauritánia. Mnohí ľudia tam dedia postavenie otroka po svojich predkoch, teda sa do otroctva rodia.

Približne 30 miliónov ľudí na celom svete žije v modernom otroctve - sú predávaní do nevestincov či manželovi, nútení k otrockej práci či sa dokonca v otroctve narodili.

V správe nazvanej Globálny index otroctva, ktorú zverejnila charitatívna organizácia Walk Free, hodnotí situáciu v 162 krajinách sveta.

V absolútnych číslach žije najvyšší počet ľudí v modernom otroctve v Indii (13,9 milióna), Číne (2,9 milióna), Pakistane (2,1 milióna) a Nigérii (701.000). Z európskych krajín je v prvej desiatke iba Rusko (516.000). Spoločne s piatimi ďalšími krajinami tvoria až tri štvrtiny z celkového odhadového počtu ľudí v modernom otroctve, ktorý dosahuje 29,8 milióna.

Tento odhad je vyšší ako iné pokusy o kvantifikáciu moderného otroctva. Podľa odhadov Medzinárodnej organizácie práce je obeťami nútenej práce takmer 21 miliónov ľudí.

"Ešte aj dnes sa niektorí ľudia rodia do dedičného otroctva, čo je šokujúca, ale drsná realita, predovšetkým v častiach západnej Afriky a južnej Ázie," konštatuje správa. "Iné obete padnú do zajatia alebo sú unesené a potom predané alebo zneužívané, či už v 'manželstve', neplatenej práci na rybárskych lodiach alebo ako pomocníci v domácnosti. Iní sú podvodne vylákaní do situácií, z ktorých nemôžu uniknúť, s falošnými sľubmi dobrej práce či vzdelávania."


Indické dievča nesie vrece s opätovne použiteľným materiálom, ktorý pozbierala v uliciach indického Gauhátí 11. júna 2013. V stredu 12. júna si pripomíname Medzinárodný deň boja proti detskej práci.

Globálny index otroctva 2013 definuje otroctvo ako vlastníctvo alebo kontrolovanie ľudí, ktorým je odopretá sloboda a ktorí sú zneužívaní pre zisk alebo sex, zvyčajne za pomoci násilia, pod nátlakom či podvodom. Definícia zahŕňa pracovné nevoľníctvo, vynútené manželstvá i únosy detí, ktoré sú nútené ako detskí vojaci bojovať vo vojnách.

Na základe údajov od vlád a neziskových organizácií, využívajúc štatistický odhad, Globálny index otroctva konštatuje, že najvyššie percento otroctva v populácii má Mauritánia. Mnohí ľudia tam dedia postavenie otroka po svojich predkoch, teda sa do otroctva rodia. Ich "majitelia" ich predávajú, kupujú, požičiavajú či nimi obdarovávajú priateľov. V západoafrickej krajine s 3,8 milióna obyvateľmi žijú v otroctve takmer štyri percentá - 151.000 ľudí.


Deti pracujú v tehelni v pakistanskom Islamabáde

Na druhom mieste sa v indexe ocitlo Haiti, kde je každé desiate dieťa využívané na detskú prácu. Tretí je Pakistan s 2,1 milióna ľudí na nútenej práci, nasledovaný Indiou, kde sú detská práca a vynútené manželstvá bežné.

Na opačnej škále rebríčka sú Írsko, Británia, Nový Zéland, Švajčiarsko, Švédsko, Nórsko, Luxembursko, Fínsko a Dánsko, hoci prieskum ukázal, že počty moderných otrokov v takýchto bohatých krajinách sú oveľa vyššie, ako sa predpokladalo.

Nadáciu Walk Free založil vlani austrálsky banícky magnát Andrew Forrest. Vznik indexu moderného otroctva podporili viaceré osobnosti, napríklad bývalá americká ministerka zahraničných vecí Hillary Clintonová, bývalý britský premiér Tony Blair či spoluzakladateľ Microsoftu Bill Gates.

Clintonová vo vyhlásení uviedla, že hoci index nie je perfektný, je prvým krokom. A vyzvala predstaviteľov krajín sveta, aby na zločin otroctva reagovali.

[Snilko]

Nechme děti pracovat (ekontech.cz)

Mezinárodní organizace práce (ILO) ve svém posledním reportu oznámila, že počet pracujících dětí během let 2000 až 2012 klesl o třetinu – z 246 milionů na 168 milionů. Cílem organizace je vymýtit nejtěžší formy dětské práce do roku 2016. Jedná se však skutečně o trend, který značí, že se děti v chudých částech světa mají lépe či jim naopak země rozvinutého světa, ILO a další organizace,svou snahou prokazují jen obrovskou medvědí službu?

Dětská práce mimo naši realitu

Odpověď na tuto otázku totiž není tak zřejmá, jak by se na první pohled zdálo. Instinktivní reakce většiny společnosti by pravděpodobně byla radostná – daří se přece snižovat počet pracujících dětí, které tak mohou prožít svoje dětství. Zakažme proto dětskou práci, bojujme proti ní! Podvědomě totiž máme pocit, že by děti jednoduše pracovat neměly. Problém je však ten, že na danou problematiku pohlížíme optikou společnosti, která je natolik bohatá, že dětskou práci nepotřebuje. Pro nás je dětská práce něco pradávného a nesprávného, protože přemýšlíme v rámci prostředí, ve kterém vyrůstáme a ve kterém se pohybujeme – v prostředí bez dětské práce.

Přitom ještě v devatenáctém, ale i na začátku dvacátého století, byla dětská práce elementem, který se hojně vyskytoval i v Evropě. Příkladem může být Británie devatenáctého století, kde se odhaduje, že dětští pracovníci tvořili až dvě třetiny pracovní síly v textilkách a až čtvrtinu (!) pracovníků v dolech. Ještě na začátku dvacátého století pak v Británii mnoho dětí pracovalo jako poštovní poslíčci.

Až následný překotný růst životní úrovně, nastartovaný průmyslovou revolucí, způsobil, že si Evropa mohla dovolit luxus a opustit koncept dětské práce. Děti místo toho mohly chodit do škol, vzdělávat se, investovat tak do svého lidského kapitálu, přičemž tato investice se jim v budoucnu mnohonásobně vrátila – mohly si najít lepší práci za lepší peníze, jinými slovy jejich životní úroveň a potažmo životní úroveň celé společnosti se dále zvyšovala.

Tato malá historická odbočka nám zároveň pomáhá pochopit motivace, které stojí za snahou vymýtit dětskou práci. Idea je taková, že děti, které nebudou muset pracovat, budou moci studovat, a tak nastartují proces popsaný výše. To vystihuje i krátká věta, která je součástí definice dětské práce podle ILO: „Dětská práce je práce, která připravuje děti o jejich dětství, jejich potenciál a důstojnost, a která je škodlivá pro jejich fyzický a mentální vývoj.“

Koncept dětské práce

Definujme nejprve dětskou práci. Podle Mezinárodní organizace práce je to práce, kterou dělají děti pod minimální právně stanovenou věkovou hranicí. Ta je podle konvence z roku 1973 stanovena na 15 let (13 roků pro lehké práce). Státy, jejichž ekonomika a vzdělávací systém nejsou plně rozvinuté, však mohou, po dohodě s ILO, snížit tuto hranici o rok na 14, respektive 12 let. Pro nebezpečné práce je tato hranice stanovena na 18 let, výjimečně na 16 roků.

Pro potřeby článku je dále důležitá definice nejhorších forem dětské práce. Ty, jak bylo uvedeno v úvodním odstavci, chce ILO odstranit do roku 2016. Ty zahrnují všechny formy otrocké práce nebo takové praktiky, které otroctví připomínají, jako je například obchod s dětmi, dlužní otroctví a nevolnictví, dále nucené nebo povinné práce, dětskou prostituci a pornografii, využívání dětí pro výrobu a obchod s drogami a další práce, které mohou ohrozit zdraví, bezpečí nebo morální vývoj dítěte.

Dětská práce. Ale kde?

Upřesněme si ještě, o jakých částech světa vlastně mluvíme. Největší část dětí, celkem 78 milionů, pracuje v asijských zemích a oblasti Pacifiku, na druhém místě v počtu pracujících dětí je s 59 miliony oblast subsaharské Afriky a s odstupem na třetím místě je s 12 miliony Latinská Amerika včetně Karibské oblasti. Toto trio s necelými 10 miliony doplňuje ještě oblast středovýchodní a severní Afriky (tzv. MENA).

Subsaharská Afrika v procentu pracujících dětí jednoznačně vede. Konkrétně uveďme například státy jako Mali, kde pracuje celá polovina dětí ve věku od 10 do 14 let, Ugandu (44 %) či Etiopii (42 %). V asijských zemích je nejvyšší procento pracujících dětí v Nepálu či Bhútánu, přes 40 %, mezi 20 a 30 pak najdeme například v Bangladéši, Laosu či Barmě.

Společný jmenovatel

Ať už jde o zemi z jakéhokoliv světadílu, jejich společným jmenovatelem je fakt, že patří k nejchudším a nejméně vyspělým koutům světa. Klíčem k pochopení problému dětské práce je potom motivace. Děti v těchto zemích pracují, protože často nemají jinou možnost. Jejich pracovní síla a jejich mzda je pro jejich rodiny natolik důležitá, že jde o otázku přežití. V tomto světle se jeví velmi smutně naivní představa, že zákazem dětské práce budou děti moci chodit do školy a jejich životní úroveň půjde nahoru.

Jaké dětem zbývají možnosti, když je pod tlakem mezinárodního společenství už nechce zaměstnat žádná firma, protože se bojí sankcí či bojkotu svých výrobků? Co mají dělat, když jejich zdroj příjmů byl postaven do ilegality, protože si někdo usmyslel, že děti by prostě pracovat neměly? Takové děti jsou pak nuceny uchýlit se k zoufalým věcem – v lepším případě si najdou práci v těžkých průmyslových odvětvích (doly), začnou pracovat pro zločinecké organizace, které se o ně postarají, v horším se dostanou k žebrání, drogám či prostituci. V tom nejhorším případě pak umřou hlady.

Onen trend by měl být přesně opačný. Měli bychom chtít, aby byla v takto chudých státech ustanovena nižší věková hranice pro práci, tedy v podstatě, aby byla dětská práce legalizována. Děti by pak nemusely hledat práci u obskurních subjektů, které s nimi zacházejí jako s otroky. Patrně by se zlepšily i jejich pracovní podmínky, protože práce v ilegalitě právě nehýří dodržováním morálních standardů. Ty, pokud se odhalí jejich porušování u zaměstnanců zaměstnávaných legálně, mohou být daleko snáze vymáhány.

Je pro nás těžké smířit se s myšlenkou legální dětské práce. Reálně však jde o postup, který jediný zajistí přežití a za nějakou dobu snad i zlepšení situace dětí z chudých rodin. Je nepochybné, že úmysly bojovníků proti dětské práci jsou čisté, až vznešené, nicméně cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly a v tomto případě mezinárodní společenství dláždí tuto cestu právě těm dětem, které se snaží chránit.

[Snilko]

Děti jsou na tom hůř než otroci! Kde jsou lidská práva? (firstyle.cz)

odkaz

V současné době po celém světě pracuje asi 215 miliónů dětí na plný úvazek. Nemají nárok na studium, natož trávit svůj volný čas se svými vrstevníky někde venku. Práce, kterou většinou vykonávají, je fyzicky velice náročná, ale to nikoho samozřejmě nezajímá.

Kdyby kdokoliv v Evropě vystavoval děti takové nadměrné, fyzické práci, hned by se na něj snesly sociální pracovnice a organizace za práva dětí jako orel na svou kořist, ale jinde ve světě je to bráno jako nezbytná součást jejich života.

Počítačové hry a zábava? Na to zapomeňte

Většina dětí v jejich věku tráví svůj čas u počítačů, nebo si hrají se svými kamarády venku. Jejich jedinou povinností je chodit na základní školu, plnit si své úkoly a občas pomoct umytím nádobí, což některé děti pokládají za poloviční týrání, jelikož jsou natolik zhýčkané a do školy vlastně taky chodí za trest. Tyto děti by daly cokoliv za to, aby se mohly seberealizovat, ale místo toho bohužel jsou nuceny pracovat v tak nízkém věku. Jsou to většinou děti z chudých, početných rodin, které jsou nuceny pracovat, aby uživily nejenom sebe, ale také zbytek rodiny. Bohužel takových případů není málo. Nošení těžkých kamenů, práce v dolech není výjimkou.


odkaz

[Snilko]

Rozdrcené ruce a spirála dluhů. Kambodžské cihly páchnou dětskou krví (idnes.cz)

odkaz


Když máš srdce zjihlé, tak dej cihlu k cihle, notuje si ve známé pohádce Jan Čenský. Když však pracujete v kambodžské fabrice na cihly, do zpěvu vám není. V děsivých podmínkách v nich otročí malé děti a majitelé továren drží dělníky v kleštích neustále bobtnajících dluhů, popisuje americká stanice CNN.


Ve třídě je vedro k zalknutí, ale šestnáctiletý Phea Chantheng má na sobě košili s dlouhým rukávem. Nemůže snést pohled na svoji zdeformovanou ruku. Stalo se to před dvěma lety, když pracoval v továrně na cihly. Jednoho dne uklouzl a ruka se mu zachytila do stroje drtícího hlínu. Mohl dopadnout hůř, kambodžští lékaři podobná zranění většinou řeší amputací.

Terry Heinrich, zakladatel katolické školy nedaleko Phnompenhu během své kariéry viděl řadu zmrzačených dětí. „Sypou hlínu do drtiče, chytí jim to ruku a vtáhne ji to do stroje. Musí tam stát, dokud stroj nerozeberou a neosvobodí je,“ řekl stanici CNN Heinrich.

V továrně na cihly pracovala celá Chanthengova rodina. Když bylo jeho matce Mok Thy patnáct, půjčila si od majitele fabriky částku v hodnotě dvanácti dolarů (268 korun). Postupem času její dluh nabobtnal na 2 800 dolarů (asi 63 tisíc korun). Pokaždé, když přešla do jiné fabriky, koupil její dluh nový zaměstnavatel, a dlužná částka tak postupně rostla. Dnes jde většina její výplaty na splátky. Když nemá peníze na jídlo, musí si znovu půjčit. „Tohle je život dělníka v továrně na cihly,“ stýská si Mok Thy.

„Dělníci si žijí dobře, jejich účty platíme my“

Protože je placená od cihly, začala před lety brát do fabriky i své děti. Věřila, že tak vyrobí více cihel a dluh zaplatí. Od chvíle, kdy mašina rozdrtila jejímu synovi ruku, už to nedělá, ale tuší, že její potomci budou pokračovat v jejích šlépějích, zavázáni půjčkou, kterou si před lety vzala.

Podobných rodin jsou v Kambodži tisíce. „Bez oddechu pracují. Peníze, které dostanou, stačí sotva na jídlo. Na zmenšení jejich dluhu to nemá žádný vliv,“ říká Naly Pilorgeová z organizace LICADHO, která monitoruje dětskou práci v Kambodži.

V chudé asijské zemi panuje v posledních letech stavební boom a výrobci cihel ze systému dluhů profitují. „Dělníci si žijí dobře, jejich účty platíme my. Když se jim narodí dítě, platíme to my. Když se ožení, platíme to také my. A tak jejich dluhy rostou, protože si půjčují naše peníze,“ nabídla novinářům svůj pohled na věc majitelka jedné továrny na předměstí hlavního města.

Americká televizní stanice v kambodžských továrnách na cihly viděla desítky dětských dělníků. Všichni tvrdili, že pracují bez nároku na mzdu. Kambodžské ministerstvo práce však reportérům řeklo, že problém dětské práce v zemi neexistuje. Poslední pokuta za zaměstnávání dětí byla udělena před pěti lety.

[Snilko]

Miliony dětí dělají místo školy levné dělníky (ceskatelevize.cz)

Pětiletá Naginah Sadiq i přes velmi nízký věk pracuje v cihelně
odkaz zdroj

Praha - Podle údajů společnosti UNICEF je na celém světě nuceno pracovat přes 250 milionů dětí. Dlouhodobě je nejhorší situace v Asii a Africe. Jen v Indii je jako dětský dělník označeno přes 115 milionů dětí, ze kterých většina nikdy nechodila do školy. 12. červen byl ustanoven jako Mezinárodní den proti dětské práci. Společnost Člověk v tísni proto zahájila kampaň Stop dětské práci, která má oslovit především spotřebitele a zákazníky obchodních řetězců. Právě v nich se totiž často prodává zboží vyrobené dětmi.

Kampaň společnosti Člověk v tísni zahájil ministr školství Ondřej Liška. „Z pasti chudoby nejen ve světě, ale i u nás, se lze dostat jedině tím, že děti získají mnohem lepší perspektivu než jejich rodiče a cesta k tomu vede přes vzdělání,“ uvedl. Za závažný problém Liška považuje také to, že dvě třetiny dětí, které jsou ve světě nuceny pracovat, jsou dívky.

Počet dětí, které místo školní docházky pracují, je alarmující i v Latinské Americe a Africe. Expertka na pedagogiku ze společnosti Člověk v tísni Irena Konečná se proto v Etiopii zaměřuje hlavně na vzdělávací projekty a stavbu škol: „Školy jsou často vzdálené i několik hodin cesty a rodiče tak raději nechávají děti doma, aby se podíleli na pracích v zemědělství.“ Ze sbírky postavme školu v Africe už jen v Etiopii vyrostlo pět škol.

Novodobé otroctví

70 procent „dětských dělníků“ pracuje na polích, v rodinných farmách a plantážích. „Čím větší je chudoba země, tím více dětí je nuceno pracovat,“ potvrdila koordinátora projektu Stop dětské práci Sylva Táborská. Například v Číně nejsou případy novodobého otroctví ničím výjimečným a potvrzují to i čínská státní média. „Až deset procent dětí zde místo školní docházky pracuje,“ doplnil zpravodaj ČRo1 Robert Mikoláš.

Čínské zákony práci dětí mladších 16 let sice zakazují, ale jsou neustále porušovány. Ilegální zaměstnávání umožňuje i nedostatečná kontrola především menších rodinných podniků a neregistrovaných firem, kterým jde především o minimalizaci nákladů a maximalizaci zisků. Jedna z posledních afér se objevila v souvislosti s chystanou olympiádou, na kterou vyráběly některé upomínkové předměty v továrnách právě děti.

Podle Mikoláše je jedním z důvodů i státní politika jednoho dítě: „Mnohé rodiny mají dvě děti, to druhé ovšem ilegálně. Nemá plná práva, není zapsáno v matrice a tím nemá nárok na bezplatnou školní docházku. Rodiče nemají na vzdělání dost peněz a děti tak už od útlého věku pracují. Zaměřují se na ně i vyhledávači levné pracovní síly.“

Dětská práce zahrnuje všechny formy práce, které jsou vykoná­vány dětmi mladšími 14 let a jsou škodlivé pro jejich psychické zdraví a vývoj a brání jim ve školní docházce bez ohledu na to, zda dítě za tuto práci dostává mzdu.

[Roman]

Můj názor je ten, že děti by neměly pracovat vůbec. Měly by si užívat svého dětství - hrát si, chodit na kroužky, blbnout s kamarády a spinkat v měkých postýlkách. Rve mi to srdce, když vidím nějaké dítě trpět hlady nebo když je zanedbané. Tyto věci by vůbec neměly existovat.

[Asce]

Můj názor je ten, že děti by neměly pracovat vůbec. Měly by si užívat svého dětství - hrát si, chodit na kroužky, blbnout s kamarády...

Milý Romane, je třeba rozlišovat. V každém případě by děti pracovat měly - v rámci rodiny a zcela přiměřeným způsobem. Rodina je místo, kde dítě vyrůstá. Zde prožívá dětství, což jest období, kdy se nedospělý jedinec připravuje na svoji dospělost, tedy tak říkajíc "nezávazně" trénuje své budoucí kompetence. Tato práce, přesněji spolupráce, vychovává již od mala v dítěti pocit, že věci nepadají odněkud shora, že to není tak, že vše zařídí někdo jiný, ale že v rámci svých možností se i ono samo musí přičinit. Alfou a omegou jsou pak dvě pravidla: 1) již mnou zmíněná přiměřenost a 2) rodičovská důslednost. A to vše je něco úplně jiného, než se píše ve výše uvedených příspěvcích od Snilka - zde jde o práci evidentně nepřiměřenou a velmi často dokonce i klasickou komerční (za mzdu).

Děti by si neměly jen výhradně hrát, ale jak jsem již uvedl, měly by být také vhodným způsobem zapojeny do chodu své rodiny. Ovšem na jejich hry by jim v každém případě měl zbýt značný prostor. Proto bych byl opatrný i ohledně tebou zmiňovaných kroužků. Nezřídka ve svém okolí vídám doslova uštvaná děcka, která s vypětím všech sil přebíhají mezi jednotlivými svými kroužky. Ty je pak už často ani nebaví a berou to jako svou další povinnost - něco jako prodlouženou ruku školy. Podle mne i zde by měli rodiče používat zdravý rozum. Kroužek bych doporučil spíše jeden, zato takový, o který má jejich dítě skutečný zájem.

[Roman]

Nemyslel jsem tím uplně děti vyloučit z domácich poviností. Měl jsem na mysli těžkou dřinu. To, že dítě doma pomůže vysát podlahu nebo umít nádobí, je zcela v pořádku. Ale využívat dítě jako výdělečný nástroj je asi moc.